Jaká je nejjedovatější rostlina na světě?

Pýcha zahrady, líbivá ozdoba interiéru nebo na pohled vábivá součást přírody. Na to, že rostliny jsou někdy také prvotřídní vražedné nástroje, se ale někdy zapomíná. Některé z nich jsou přitom tak jedovaté, že ke smrti stačí opravdu málo, nastiňuje v dalším díle seriálu Deníku 100 otázek a odpovědí vedoucí Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně Magdaléna Chytrá. 

Kandidátů na pozici vůbec nejjedovatější rostliny je opravdu mnoho. „Nikdo nemůže říci, která rostlina je nejjedovatější. Máme rostliny jedovaté po požití, u nás jsou to například konvalinky, ocúny, tis nebo oměj. U těch stačí opravu jen voda z vázy a jste po smrti. Z cizích u nás pěstovaných je to například velmi jedovatý oleandr, nať, ale i plody některých lilkovitých rostlin jako brambory, tabák a lilky obecně. Kromě plodů pěstovaného lilku, který se ale musí před jídlem dobře tepelně upravit. Také syrové fazole a další semena bobovitých,“ vysvětlila Chytrá.

Nebezpečí v případě zmíněných rostlin hrozí při minimálním kontaktu. „Jedovatá mohou být i jídla upečená přímo na ohni z jedovatých rostlin, třeba právě na prutech z oleandru nebo dřeva z tisu. Samotný dým může být jedovatý,“ upozornila Chytrá.

Mezi nejjedovatějšími rostlinami světa pak vyniká jedna americká. „Z cizích druhů je ještě třeba zmínit nejjedovatější americkou rostlinu, a to je škumpa. U nás se pěstuje jako okrasná škumpa ocetná, která může být výjimečně pro někoho dotykově jedovatá, ale ostatní druhy škump jsou opravdu velmi nebezpečné. I jejich jméno tomu napovídá: jedovatec kořenující, Toxicodendron radicans, zvaný poison ivy. D alší druhy jedovatců jsou obávanými liánami nebo stromy a keři. Nebezpečná je i jejich likvidace či kácení či styk s pilinami,“ uvedla odbornice.

Jedovatec kořenující, Toxicodendron radicans, zvaný poison ivy, patří mezi nejjedovatější rostliny na světěZdroj: Wikimedia Commons, Famartin, CC BY-SA 4.0

Další skupinou nebezpečných rostlin jsou pak ty dotykově jedovaté. „Každý zná kopřivu a mnoho lidí slyšelo o invazním bolševníku, které způsobují nejen vyrážky, ale mohou to být opravdu rozsáhlé dermatitidy připomínající popáleniny. Nebezpečná je v tomto případě v našich teplých oblastech rostoucí třemdava bílá z čeledi routovitých. Celá tato čeleď, kam patří i citroníky a samotná routa vonná, mají spoustu silic, pro někoho silně dráždících,“ zmínila odbornice z Masarykovy univerzity.

Víte, že? V jak velkém předstihu se dá předpovědět vznik tornáda? Zjistěte více o Deníku

Reakce lidské kůže se různí. „Dotykové alergie jsou velmi specifické, někdo na ně vůbec nereaguje a jiný se zcela osype, může být i hospitalizován a může se mu to vracet i bez následného kontaktu s rostlinou, třeba jen při oslabení organismu. Je třeba si dávat pozor na břečťan, některé bobovité keře, pryšce a rostliny z čeledi mrkvovitých. Silice přítomné v petrželi, celeru, pastináku a mnoha dalších divokých druzích mrkvovitých mohou také způsobovat alergie a popáleniny, které se projevují různými symptomy od vyrážky, přes nevolnosti až po zástavu srdce,“ nastínila Chytrá.

V malém množství lék, ve velkém zabiják

Problémy mohou způsobovat i rostliny, které jsou známé jako léčivo. Vše záleží na správném dávkování, protože ve velkém množství přichází přesně opačný efekt. „Každý určitě zná náprstník, latinsky Digitalis, který má obsahové látky používané v léčivech na srdce jako je například Digoxin. Ten užívá spousta kardiaků. Spousta bylin je v malém množství lék a ve větším množství jed. Správným použitím bylin si tedy musíme být vždy jisti,“ zdůraznila vedoucí botanické zahrady.

Náprstník se sice hojně využívá v lékařství, zároveň je ale také jedovatý a může přivodit smrtZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, CC BY-SA 3.0

Pozor si je potřeba dávat dokonce i v případě rostlin, které lidé běžně konzumují. Jejich kombinace s některými léky však rovněž může přivodit velké potíže. „Velmi problematický je grapefruit, jehož složky nepříznivě ovlivňují množství humánních léčiv. Kdo bere jakékoli léky, měl by se o kontraindikacích s grepovou šťávou vždy poradit s lékařem. Působit tak může i pomelo,“ vysvětlila Chytrá.

Jed v obýváku

Bez rizika to není ani v případě pokojovek. „Pokud bychom se bavili o cizích druzích, které u nás běžně nerostou, ale třeba se pěstují, řadí se k nim třeba pokojové rostliny jako jsou mnohé áronovité druhy jako diefenbachie, monstery a filodendrony nebo krotony či vánoční hvězdy, které patří mezi pryšcovité. Obecně rostliny, jež po poranění roní mléko, jsou obvykle jedovaté, ať už při požití nebo i při potřísnění. Patří sem celá čeleď toješťovitých (klejicha, barvínek, oleandr, pokojová voskovka, plumérie, alamanda, stapélie), ale i některé hvězdnicovité jako je smetánka lékařská, salát či čekankové puky mohou být silně hořké,“ vyjmenovala Chytrá.