Takzvaná keltská hlava z Mšeckých Žehrovic je pětadvacet centimetrů vysoká soška vytesaná z opuky. Jedná se o vůbec nejproslavenější český nález v celé Evropě, a jak zdůrazňuje web obce, nemá tato skulptura jedinou paralelu. Podle kamenné hlavy dokonce astronom Miloš Tichý pojmenoval v roce 1995 jednu z planetek naší sluneční soustavy jménem Mšecké Žehrovice.

Mimořádný objev učinil před několika dny Dalibor Baleja na poděbradském Jezeře. Ve vytěženém štěrku objevil zkamenělinu, zub mamuta
Vzácný objev. Hledač pokladů z Poděbrad našel zkamenělý zub mamuta

Soška nedozírné hodnoty, jejíž vznik datují vědci do 2. poloviny 3. století př. Kr., přitom byla nalezena díky naprosté náhodě. Příběh je to vskutku kuriózní a dopodrobna jej přibližuje web Archeologie na dosah.

Lupič přehlédl to nejcennější

Jednoho květnového dne roku 1943 se neznámý zloděj rozhodl nakrást si písek v místní malé pískovně. Po loupení tohoto zlotřilce se část povrchu propadla. Ještě téhož dne nalezli pod utrženou půdou majitelé pískovny Josef Šlajchrt se svým otcem oblý předmět. Poblíž ležely další dva kusy.

Když otec se synem složili dílky dohromady, bylo jim jasné, že drží v rukách části sochy. Okolní písek tedy prohledali ještě důkladněji, ale našli už jen keramické střepy, kosti zvířat a úlomky švartny (černá druhohorní usazenina, ze které Keltové vyráběli šperky – pozn. red.). O něco později objevil polní hlídač Štěpán Jeřábek, kterému Šlajchrtovi nalezené kusy ukázali, čtvrtý díl plastiky.

Protože všichni tři muži o nálezu veřejně mluvili, doslechl se o něm brzy novostrašecký amatérský archeolog Josef Bauman. Ten jednotlivé části vyzvedl a nález ohlásil Státnímu archeologickému ústavu i Národnímu muzeu. Záhy si skulpturu převezl do Prahy archeolog Ivan Borkovský.

O zkoumání unikátní plastiky projevilo zájem Národní muzeum, kterému byla po delším vyjednávání opuková hlava nakonec v roce 1944 předána. Dnes se jedná o vůbec nejvýznamnější nález v archeologické sbírce Národního muzea.

Nedostal ani korunu

Za zmínku jistě stojí, že Josef Šlajchrt nedostal za jedinečný nález žádnou finanční odměnu. A vlastně o ni nikdy ani nepožádal. Odevzdání keltské hlavy vědecké instituci považoval za něco naprosto samozřejmého. Až do konce svého života se o další osudy sošky aktivně zajímal.

Kostra spinosaura.
Vědci poskládali mozek největšího masožravého dinosaura. Vytvořili ho z fosílií

Od Národního muzea dostal nejen děkovný dopis, ale především celoživotní volný vstup do jeho expozic. Šlajchrt tak mohl být ve stálém kontaktu s odborníky. Dokonce ještě na sklonku života, když v roce 2004 slavil své 90. narozeniny, se přijel na originál nálezu naposled podívat.

I přes rozsáhlý výzkum visí nad slavnou hlavou stále více otázek než odpovědí. Její rysy jsou tak realistické, že se předpokládá, že jde o vyobrazení konkrétní osoby. Keltských kamenných hlav se totiž v Evropě našlo více, ale žádná se provedením nevyrovná této. Jisté není ani to, zda socha měla původně i tělo, či šlo jen o bustu. A především, co učinil tento muž tak významného, že ho lidé ztvárnili do kamene a začali uctívat?

Zdroj: Youtube

Podle rozboru specifického účesu a zmínek v písemných pramenech zabývajících se druidy na Britských ostrovech, se zdá, že jde pravděpodobně o sochu významného druida. Nejspíš se jednalo o příslušníka komunity, která kdysi Mšecké Žehrovice obývala.

Napovídá tomu i rozsáhlý valový areál, který se rozprostíral kolem místa nálezu a kterého si povšiml už výše zmíněný archeolog Ivan Borkovský. Další výzkumy ukázaly, že se jedná o laténský ohrazený dvorec, tedy jakési panské sídlo, v jehož prostoru se mohli scházet jen obyvatelé z okolí či samotní příslušníci rodu. Pro ně by mohla být socha uctívaného člena místní komunity – patrně druida – důležitá. Jak to však bylo doopravdy, nikdo s jistotou neví…