Zdá se, že české atletice dorůstá další talent. Jakub Bělík z Jaroměře, jenž závodí za oddíl TJ Sokol Hradec Králové, o tom už nějaký čas přesvědčuje. A to je mu teprve 18 let.

Vrcholem jeho snažení a zlepšování byl triumf na nedávném mistrovství ČR mužů a žen v Ostravě, kde coby věkem ještě junior překvapivě ovládl výšku. Nejenže za sebou nechal největší favority, ale vylepšil si osobní maximum o šest centimetrů.

Jenže to není úplně všechno. Bez devíti centimetrů dvoumetrový borec se vcelku dobře prezentuje i v dálce, ve které na stejném šampionátu skončil devátý.

Jaké má další atletické plány a cíle? Koho ve výšce favorizuje na halovém ME? Jak vidí šance svých klubových parťáků Hodbodě a Desenského? Jak se vlastně dostal k atletice? Nejen o tom hovořil v obsáhlém rozhovoru pro Deník.

Pojďme se nejdříve k vašemu triumfu na halovém mistrovství republiky dospělých. Nebyl jste z toho trochu překvapený? Přece jen jste asi očekával, že budete bojovat o třetí místo.
No právě, byl jsem překvapený hodně. Na titul byli jiní kandidáti. Já si teprve necelý týden předtím vylepšil osobák na 211 centimetrů (původní byl 210 centimetrů z minulé sezony - pozn. aut.). Kluci měli tento rok skočeno už o hodně víc. Třetí místo bych před závodem určitě bral. V jedné chvíli to už vypadalo, že budu čtvrtý, ale na třetí pokus se mi povedlo skočit 213 centimetrů, potom na druhý 217 a dopadlo to (usměje se).

Svoje maximum jste nakonec vylepšil o 6 centimetrů. Znamená to, že to z vás pak spadlo a cítil jste se skvěle?
Určitě. Přestože se závodilo bez diváků, byla tam mezi námi skvělá atmosféra a hlavně dobré startovní pole. Bylo to super.

Co nervozita?
Normálně strašně přemýšlím nad tím, jak už je to vysoko a podobně. Ale tentokrát jsem ani moc nepřemýšlel nad tím, že to musím skočit, a vyšlo to.

Dlouho jste uvnitř prakticky nemohl trénovat, absolvoval jste pouze závody. Mohlo to sehrát svoji roli v tom, že jste byl třeba více natěšený?
Je to možné. Uvnitř se nedalo trénovat vůbec, jediné tréninky byly na těch závodech. Ani do posilovny se nedalo chodit. Závody byly prostě jedinou možností, kde se letos dalo zaskákat.

Co se týká fyzické stránky, tak jste trénoval jen venku?
Ano, jenom venku a většinou spíš někde v lese.

Takže nic příjemného?
Nebylo to úplně TOP (směje se).

Myslíte, že tento úspěch vám dodá zdravé sebevědomí do další tréninkové práce a kariéry?
Já si myslím, že mi to hlavně zvedne motivaci, především do následné letní sezony, kdy budou zase nějaké větší závody, snad se tedy uskuteční.

V Ostravě jste se pokoušel i o další výšku 221 centimetrů, která by vás případně mohla posunout na halové mistrovství Evropy dospělých. To už bylo velké sousto?
To byl spíš jenom takový výstřel. Už jsem se nedokázal soustředit. V hlavě už mi to pak všechno naskočilo. Že je to limit, že mám český titul. V té chvíli už se nedalo ani pořádně odrazit. Byl jsem v euforii z vítězství a triumfu.

Kontinentální šampionát dospělých začíná ve čtvrtek. Kdo by mohl výšku vyhrát? Kandidátů na titul by asi mohlo být víc, co?
Z Česka tam bohužel nebude nikdo.

Ano, to je známé.
Co se týká zbytku Evropy, tak nevím, kdo by to mohl vyhrát, adeptů je více. Každopádně to bude skvělý souboj, neboť někteří kluci mají dost podobné výkony. Takže jestli to bude Ital Gianmarco Tamberi, nějaký Ukrajinec či někdo jiný, uvidíme.

Nedávno se konal závod, kde tři výškaři skočili 234 centimetrů.
No právě. I podle toho bych řekl, že by to mohlo být úžasně vyrovnané. Mohla by to být skvělá soutěž.

Žádný největší favorit tedy není?
Asi tak. Nemyslím si, že by měl být dopředu jasný favorit. Domnívám se, že o první místa se bude bojovat, co to jen půjde.

Do polského města Toruň se podívají dva vaši oddíloví parťáci - běžci Lukáš Hodboď a Michal Desenský. Jak by mohli dopadnout ve svých disciplínách?
Určitě jim přeji, aby bojovali o finále a tam o nejlepší místa. Rozhodně na to oba mají šanci, jak Michal Desenský na čtyřstovce, tak i Lukáš Hodboď na osmistovce, kterou poběží.

Michal Desenský individuální závod nejspíš nepoběží, neboť má z Čechů letos čtvrtý nejrychlejší čas a na startu mohou být jen tři. Měl by být náhradníkem, ale bude moct běžet ve štafetě, která v nedávné minulosti získala medailová umístění. Jaké vyhlídky by mohla mít letos?
Teď si jenom nejsem moc jistý, kdo všechno by ve štafetě měl startovat.

Mohla by být ve složení Maslák, Müller, Šorm a právě Desenský.
Šanci na dobré umístění určitě mají, ale zároveň také mají oproti některým jiným státům nevýhodu v tom, že někde se dalo normálně trénovat, kdežto u nás moc ne. Takže teď to nebudou mít vůbec snadné.

Vedle výšky se hodně věnujete i dálce. Obě disciplíny jsou odrazové. Přesto jak je náročné to skloubit po tréninkové stránce?
My hodně chodíme na vícebojařské tréninky, protože jsem v tréninkové skupině s vícebojaři a s tyčkaři. Trénujeme vlastně všechno a tyhle dvě disciplíny se nějak vyvrbily, že mi jdou nejvíc.

Proto se jim nejvíce věnujete. Když jsou nějaké závody, tak na nich většinou startujete ve výšce i v dálce?
Ano, přesně tak.

Prioritou je pro vás výška?
Určitě. Pořád pro mě zůstává prioritou výška. S dálkou to je takové všelijaké, myslím, že na ni nemám takovou rychlost, kterou bych potřeboval. Prostě se nějak odrazím a ono to nějak dopadne, někdy třeba i dobře.

Kdybyste si v dálce vylepšil osobní maximum třeba o půl metru, nezměnily by se priority? Nebo byste chtěl pořád zůstat i u výšky?
Asi bych se pořád věnoval obojímu, ale pak už by to v dálce byly splněné limity, tak bych se jí v té chvíli nejspíš musel začít věnovat víc.

Jaké plány a cíle máte v atletice do budoucna?
Pokud to vyjde, chtěl bych na univerzitu do Ameriky, kde by se všechno dalo dohromady skloubit líp než tady v Česku. Pak to jsou určitě nějaké větší závody či mítinky. Sen každého je olympiáda. A rád bych, kdyby v létě dopadlo mistrovství Evropy juniorů v Estonsku, případně když by se uskutečnilo, tak i juniorské MS v Keni.

Studujete čtvrtý ročník?
Jsem na počítačové škole a letos bych měl maturovat.

Vzpomenete si na svoje atletické začátky? Jak jste sek tomuto sportu dostal?
Bylo to asi ve 2. třídě na základní škole v Jaroměři, kde jsem prý byl moc hyperaktivní. Naše třídní učitelka si pozvala moje rodiče a řekla jim, ať mě pošlou na nějaký kroužek. Tak jsem začal chodit na atletiku, ale bylo to jen asi na rok. Pak jsem na dva nebo tři roky skončil. V 6. třídě jsem na atletiku začal chodit znovu a tehdy mi už začala jít právě výška. Předtím mi to nějak moc nešlo a výška se neskákala, navíc v tu dobu jsem nebyl moc motorický. No a od té doby jsem u toho nějak vydržel.

K jinému sportu vás to nikdy netáhlo? S ničím jiným jste nekoketoval už třeba v šesti letech?
Rodiče ze začátku chtěli, abych hrál fotbal, protože děda byl fotbalista. Ale to mi úplně nešlo, z toho jsem poměrně rychle odešel. Jedině až pak ta atletika mě chytla.

VIZITKA - Jakub Bělík

Na halovém MČR mužů a žen Jakub Bělík kraloval ve výškařském sektoru, kde si navíc vylepšil osobní maximum o šest centimetrů. Osmnáctiletý talent z oddílu TJ Sokol Hradec Králové se v Ostravě představil i v dálce, v níž skončil na devátém místě.Na halovém MČR mužů a žen Jakub Bělík kraloval ve výškařském sektoru, kde si navíc vylepšil osobní maximum o šest centimetrů. Osmnáctiletý talent z oddílu TJ Sokol Hradec Králové se v Ostravě představil i v dálce, v níž skončil na devátém místě.Zdroj: ČAS/Adolf HorsinkaNarozen: 15. května 2002, Trutnov
Bydliště: Jaroměř
Výška, váha: 191 cm, 67 kg
Oddíl: TJ Sokol Hradec Králové
Trenér: Vítězslav Perun
Disciplíny: skok vysoký a daleký
Osobní rekordy: skok vysoký (217 cm v hale – 2021, 210 cm venku – 2020), skok daleký (710 cm venku – 2020, 705 cm v hale – 2021)
Největší dosavadní úspěchy: halový mistr ČR v kat. mužů (2021, Ostrava), výkony a výsledky v mezistátním utkání juniorů Polsko – ČR (2020, Karpacz), triumf na olympiádě dětí a mládeže (2017, Brno)
Záliby: sport, počítače, informační technologie