Už pár dní můžete normálně trénovat. Stýskalo se vám po dráze?
Určitě. Naštěstí ta pauza nebyla tak dlouhá. Během uzavření sportovišť jsem chodil hlavně do parku a do lesa. Nebylo to třeba tolik o rychlosti, ale odrazy na zpevněných cestách se do tréninkového plánu taky hodily.

Takhle kdysi trénoval legendární Emil Zátopek. Může se atlet v dnešní době jeho tvrdým drilem inspirovat?
Je pravda, že nám trenér řekne občas k dobru nějakou tu historku. Na svou dobu byl v tréninkových metodách výjimečný. Zásadní rozdíl je v tom, že byl vytrvalec. Já jsem sprinter. Dávky a intenzitu nelze proto porovnávat. Vytrvalci se bez stadionu obejdou, my ne. Je ale pravda, že jednou za čas zbořit stereotyp nemusí být úplně na škodu.

Jak jste kromě běhu trávil volný čas?
S přítelkyní jsme chodili na procházky, občas koukali na filmy. Cvičil jsem a užil si i herní konzoli.

Od nuly jste nezačínal. Přesto. Byl návrat k plnohodnotnému tréninku specifický?
Člověk to nesměl hned napálit. Začali jsme volnějším během, tělo si postupně zvykalo. On ten výpadek nebyl zase tak velký. Teď už si troufám tvrdit, že jsem manko dohnal a jsem ve stejné fázi jako v normální sezoně.

Už se spekuluje o prvních mítincích. Blíží se i republikový šampionát na dráze v Plzni (27. - 28. června). Budete plnohodnotně připraven?
Doufám, že ano. Forma se ukáže při kontrolních trénincích a závodech. K prvnímu většímu srovnání dojde 25. května, kdy je plánována akce pro reprezentanty v omezeném počtu. Půjdeme konečně proti sobě. Zjistíme, jak na tom jsme.

Vše bude probíhat bez diváků. Půjde o handicap?
Zcela jistě. Atmosféra dělá hodně. Lidí vás dokáží pořádně vyhecovat. Před prázdnými tribunami to bude mnohem těžší. Ale co se dá dělat.

Kvalifikační limity pro olympijské hry se zatím dají plnit až od 1. prosince. Je to podle vás správně?
Jsou na to dva pohledy. Spravedlivější je to v tom, že ne všude na světe je v době pandemie stejná situace. Třeba v Itálii, Franci nebo v USA mají momentálně hodně omezený režim. Jsou prakticky bez možnosti tréninku. Na druhou stranu by se dobrý výkon počítat mohl. Motivovat se a letět za časem, který by vám zajistil limit, je těžké, protože to k ničemu nebude.

Co štafeta? Před časem jste říkal, že v ní máte největší naději se Her v Tokiu zúčastnit…
Každý jsme z jiného oddílu. Záležet bude na trenérech, jak se mezi sebou dohodnou a kde to spolu zase zkusíme. Nabízí se halové mistrovství Evropy či světa. Je tu MS štafet v Polsku. Zatím figurujeme na postupovém 16. místě. Na to ale spoléhat nemůžeme. Bylo by fajn se posunout v žebříčku ještě výš a mít jistotu.

Olympiáda byla o rok odložena. Může nastat odliv sponzorů? Tři měsíce se vlastně bude závodit o nic…
Nedokážu to posoudit. Olympiáda bude. To je zásadní. Měla by tu být snaha, abychom měli co nejlepší podmínky k přípravě.

Sledujete bedlivě vývoj kolem koronaviru?
Když vidím, co se děje ve světě… Jsem rád, že naše vláda zareagovala včas. Drastický nárůst nemocných se nekonal. Díky tomu se můžeme všichni brzy vrátit do normálního režimu.

Pobavily vás některé příběhy? Lidé vymýšlí v době pandemie všelicos. Na balkoně se dá uběhnout maraton, v obýváku klidně i 100 kilometrů. Co tomu říkáte?
(směje se) Lidi jsou hodně kreativní. Musím se kolikrát smát, co se dá všechno vymyslet. Podobné činy jsou velmi inspirující a v nelehké době výrazně podpoří morálku ostatních. Je potřeba myslet pozitivně.