Vloni osmé, letos sedmé. Není nad čím jásat. Spíše naopak. Hradecké basketbalistky k úspěšným uplynulou sezonu řadit nemohou. „Čekal jsem víc, i když jsem tušil, že letošní ročník bude vyrovnanější než ten předešlý,“ říká bez vytáček kouč MIROSLAV VOLEJNÍK.

Jste hodně zklamaný z toho, jak to letos dopadlo?
To víte, že jsem. Angažovali jsme Evu Němcovou-Horákovou a věřili, že bychom se po základní části mohli probojovat do A1 skupiny a zahrát si třeba i semifinále. Z dvanácti přípravných utkání jsme odehráli devět se silnými soupeři ze zahraničí a herně v nich obstáli. Mělo to šťávu. Začátek soutěže podle toho vypadal. Rozjezd byl perfektní. Třikrát jsme zvítězili a jen jednou prohráli. Ke všemu ve vynikajícím utkání s Trutnovem. Slušnou formu jsme drželi i dál, jenže pak přišla zranění Horákové a Kysilkové, tedy dvou hráček základní pětky. Obě nám moc chyběly, což další zápasy jasně ukázaly.

Postup do nadstavbové skupiny A1 vám unikl o pouhý bod…
V listopadu přišlo období, kdy jsme všechno venku vyhrávali, ale doma zase všechno prohrávali. To jsem ve své trenérské kariéře ještě nezažil. Chápu, že se nemusí dařit třeba měsíc, ale my jsme to měli na houpačce každý týden. Jednou jsme zahráli skvěle, podruhé naprosto propadli. Sportovní forma se měnila každým dnem.

Čím si to vysvětlit?
To kdybych tušil. Vyhrajeme ve Strakonicích, ve Varech, v Trutnově, ale prohrajeme doma s Valosunem a VŠ Praha. To rozhodlo, stejně jako dvě prohry se Slovankou po Novém roce. Dělali jsme hloupé chyby a doplatili na ně.

Měl tento nezdar vliv i na následná vystoupení ve skupině A2, v níž jste z deseti duelů zvládli pouhé čtyři?
Zklamání tam svou roli určitě také sehrálo. Řekli jsme si, že to Slovance vrátíme v play off, ale lepila se nám i smůla na paty. Nejprve jsme prohráli o čtyři body s Valosunem, pak o koš ve Varech. Tyhle těsné porážky nás srazily hodně dolů. Už jsme se z toho vlastně nevzpamatovali.

V jednu chvíli jste se dokonce obával, aby tým ještě nespadl do bojů o záchranu…
Porážkami jsme si to hodně zavařili. Naštěstí jsme zvládli předposlední zápas ve Strakonicích a tím tuto hrozbu odvrátili.

Ve čtvrtfinále jste vypadli s USK a pak soutěž dohrávali ve skupině o 5. až 8. místo. Motivovat družstvo na zápasy, v nichž o nic nejde, asi není jednoduché, že?
Jsem rád, že se od toho už v příští sezoně upouští. Jsou to duely opravdu o ničem.

Často se skloňovala kolísavá forma některých hráček…
V tomhle směru je potřeba zmínit hlavně Steffanovou. Hodně jsme na ni spoléhali, ale jí to prostě nešlo. Chyběl nám zkrátka lídr, jakého měl Trutnov v Mišurové, Valosun ve Zrůstové s Vlkovou či Slovanka v Nezdařilové a Šípové. Nám bez větších výkyvů zahrála pouze Nováková, u ostatních forma hodně kolísala. Družstvo na body Steffanové spoléhalo až moc.

Bodové příspěvky v sezoně v jednotlivých zápasech příliš vysoké nebyly. Jak jste byl spokojen s útočnou činností vašich svěřenkyň?
Tady to vidím jednoznačně. V útočné fázi jsme naprosto zkolabovali. Na domácí palubovce jsme dávali v průměru kolem šedesáti bodů, a to je strašně málo.

Tým vedete sedm let. Není čas na změnu?
Budete se divit, ale uvažuju o tom každý rok. Je tady hlavně problém finančního rázu. Nemůžeme si dovolit trenéra odjinud. Musíme vycházet z našich podmínek. Můžeme se bavit pouze o alternativách vyplývajících z možností klubu, a těch mnoho není. Uvidíme.

Je reálný návrat Evy Horákové na palubovku?
Jsme spolu stále v kontaktu. Eva už rehabilituje, jezdí na kole, trošku běhá. Byla u nás spokojená a chce v kariéře pokračovat. Snad jí to zdravotní stav umožní.

Byla její absence opravdu tak zásadní?
Nejprve jsme byli v očekávání, jak vše zvládne. Ale myslím, že za všechny komentáře hovořil třetí zápas s Trutnovem, v němž nastřílela dvaadvacet bodů a připsala si patnáct doskoků. To nejlépe vypovídá o jejích kvalitách.

Odnese některá z hráček nepovedenou sezonu?
Na odchodu je Březinová, které skončila smlouva. Z jejího přístupu jsem byl velice zklamaný, ať už v tréninku či k samotné životosprávě. Pravděpodobně skončí i Zuzka Kohoutová. Angažovali jsme ji na konci prosince, ale do formy se bohužel nedostala.

A posily?
Jednáme se dvěma hráčkami z české ligy. Konkrétnější ale zatím být nemohu.

Co zahraniční akvizice, nebyla by oživením?
Jsem tvrdě proti tomu. Chci podporovat českou reprezentaci. Ať už jde o ženy či juniorky. Je potřeba, aby hrály a ne vysedávaly na lavičce.
Bronzové medaile znovu získal rival z Trutnova. Věřil jste mu v sérii se Slovankou?
Byly to vyrovnané zápasy. Misky vah převážila ve prospěch Trutnova přítomnost Dariny Mišurové. O jejím přínosu nemá cenu diskutovat. Je to Paní hráčka, přestože závěr odehrála se zdravotními potížemi.

ff

BASKETBALISTKY OČIMA TRENÉRA

Trenér Volejník: Stabilní formu měla jen Nováková

LENKA BARTÁKOVÁ
Miroslav Volejník: Všechno má ještě před sebou. Je jedním z největších talentů na rozehře. Poctivá v tréninku, rychlostně připravená, solidně brání. Musí ale začít více střílet.
ANETA BIČIŠŤOVÁ
M.V.: Basketbal má v krvi. Myslel jsem, že to bude nástupkyně Petry Mlejnkové, protože je stejně jako byla ona rychlostní typ. Má krásné nájezdy do koše, ale bohužel obrovský problém v zakončení. To ji dost sráží.
RENÁTA BŘEZINOVÁ
M.V.: Zklamala mě svým přístupem k tréninku i životosprávě. V našem klubu končí.
EVA HORÁKOVÁ
M.V.: Je opravdovou kapacitou. Má výborný doskok a obrovský přehled ve hře. Škoda že se tak brzy zranila.
ZUZANA KOHOUTOVÁ
M.V.: Angažovali jsme ji v prosinci. Půl roku netrénovala. Myslel jsem, že se během dvou měsíců dostane do formy, ale nepovedlo se jí to.
LUCIE KYSILKOVÁ
M. V.: Některé zápasy jí vyšly, některé míň. Určitě nezklamala, přestože jsem od ní čekal ještě víc. Bohužel se v průběhu sezony dvakrát zranila, což ji přibrzdilo.
KATEŘINA NOVÁKOVÁ
M.V.: Jediná hráčka, která si stabilní formu dokázala udržet celou sezonu. Její bodový přínos byl značný. Malinko by měla zlepšit herní myšlení.
ANDREA OVSÍKOVÁ
M.V.: Je u nás třetí rok. V tréninku velice poctivá, limituje ji však špatná imunita. Stejně jako vloni a předloni i letos často marodila. Vždycky, když se dostane do kondice, herního zatížení a začne se jí dařit, tak onemocní. Je to obrovská škoda.
KLÁRA POCHOBRADSKÁ
M.V.: Potenciál určitě má. Je schopná vystřelit i z delší vzdálenosti. Pro mě osobně byla letos příjemným překvapením. Je ale potřeba, aby výkonnost stabilizovala a zapracovala na psychické odolnosti.
KLÁRA ROSENBAUMOVÁ
M.V.: Pomalu se naplno dostává do ženského basketbalu. Více musí zapracovat na technice a úniku jedna na jednu. Pokud zlepší i orientaci v herních systémech, bude do budoucna platnou hráčkou.
TEREZA STAŇKOVÁ
M.V.: Má to těžké. V našem týmu je třetí až čtvrtou rozehrávačkou. Je snaživá, v tréninku nic nevypustí. Limitují ji však časté ztráty míče.
MILENA STEFFANOVÁ
M.V.: Spoléhal jsem na ni jako na velmi dobrou střelkyni. Letos se však v této činnosti trápila. Dost jí situaci komplikoval zdravotní stav.
IVETA URBANOVÁ
M.V.: Umí se trefit za tři body. Je to u ní kolikrát jako na houpačce, jednou brání slušně, podruhé jí to nevyjde. Svou roli však poměrně splnila. Musí každopádně zlepšit hru do koše.
KATEŘINA ZAVÁZALOVÁ
M.V.: Čekali jsme od ní trochu víc. Někdy to neukočírovala psychicky. Hrály v tom roli i jiné vlivy než samotný basketbal. Teď ji čeká maturita. Věřím, že příští rok, až nebude muset tolik myslet na školu, půjde výkonnostně nahoru.
MARTINA ČEPELKOVÁ
M.V.: Odehrála toho minimum. Je to mladá hráčka, její čas teprve přijde.