Izraelský klub Elitzur Ramla měl být další zahraniční zastávkou v pestré kariéře Renáty Březinové. Třiatřicetiletá pivotka v minulosti působila v Maďarsku, Polsku, Belgii, Itálii, Francii či Turecku. Jenže v novém působišti byla pouhých čtrnáct dní, když v zemi propukl válečný konflikt.

V sobotu 7. října ráno se probudila a najednou zazněla siréna. „Myslela jsem si, že je to nějaký požární signál, protože něco podobného jsem předtím zažila. Jenže sirény houkaly pořád, skla v oknech se třásla. Když jsem se podívala do telefonu, už jsem tam měla strašně zpráv. Od lidí z klubu, že je to bombardování a ať se schováme. Přijela za mnou spoluhráčka, volal mi týmový manažer, jestli jsem v pořádku a že můj úkryt je kuchyně. Vysvětlil, že když zazní siréna, nějakých šest minut se musím krýt. Takhle to trvalo dvě hodiny. Siréna, schovat se, pak zase vyjít. Pochopíte, že se bojíte o život,“ uvedla pro web ČBF ještě donedávna kapitánka českého národního týmu.

České basketbalistky vstupují do mistrovství Evropy.Renáta Březinová v dresu české reprezentace (číslo 0).Zdroj: CZ Basketball

Izraelské spoluhráčky ji uklidňovaly a vypravovaly, že to zažívají téměř každý rok. Od základní školy se na takové věci připravují.

„Ale když to trvalo déle, došlo jim, že tentokrát jde o rozsáhlý útok. Při každém zvuku ve vás hrkne. Lidé z klubu byli skvělí, opravdu se starali, neustále volali. Dovezli mi i novou televizi, protože ta moje nefungovala. Ukázali mi velký úkryt na ulici pro více lidí, kam jsem chodila při dalších bombardováních. Strach máte pořád, ale postupně vám některé věci přijdou skoro normální. U mě se pak přidal ještě strach, jak se odsud dostanete domů,“ líčila hráčka, jež po červnovém mistrovství Evropy ukončila reprezentační kariéru.

Renáta Březinová (s míčem).Basketbalistka Renáta Březinová (s míčem).Zdroj: ČBF

Rodina Březinové doma samozřejmě trnula. Zkušená basketbalistka přitom chtěla od začátku odcestovat zpět do vlasti, ale to se ne a ne podařit. Rušil se jeden let za druhým, nebo nebylo v letadlech místo. Všechno se komplikovalo, neúspěšných pokusů bylo mnoho. Vysvobození přišlo až po téměř týdnu permanentního strachu. „Něco neskutečného. Nejkrásnější pocit, ohromná úleva. Ale naplno jsem uvěřila až ve chvíli, kdy letadlo vzlétlo,“ popsala svoje pocity, když vše dobře dopadlo.

„Za ten týden jsem toho moc nenaspala. Bojíte se, kdy znovu zazní siréna. Spánek je mělký, každý zvuk vás probudí. Zažít na vlastní kůži válku a bombardování není opravdu nic příjemného,“ dodala Renáta Březinová, která několik basketbalových let strávila v Hradci Králové a hrála také za sousední Pardubice.