Téměř dva týdny je tak cyklista, který se připravuje na olympijský závod, v Číně zcela osamocen. Až ve středu ho čeká cesta do olympijské vesnice.

Zatímco si Benčíkovi kolegové dělají legraci, aby nepřijel s rozšířeným pohledem, on v „Říši středu“ zatím zažívá příběhy hodné natočení humorné grotesky či komedie.

Obrovský komplex připomínající letiště

„Hned první den jsem byl převezen do obrovského komplexu připomínající hradecké letiště. Potkal jsem zde pouhé tři lidi, kteří všude chodili se mnou. Když jsem například šel na jídlo, seděl jsem v hangáru úplně sám, jen oni u mě pořád stáli a strašně se divili, že jsem si ze stovky nabízených pokrmů dal jen trochu rýže. Pak mi začali nosit plné talíře a neustále něco nabízet. Jenže člověk tu s jídlem musí být opatrný,“ líčil úvodní zážitky Petr Benčík.

Se Srbem Nebojsou si dobře rozumí

V následujících dnech už mohl trochu rozmluvit, na což se velmi těšil. Do komplexu totiž dorazil Srb, který umí dobře slovensky. „Jmenuje se Nebojsa. Brzy jsme spolu vyrazili na trénink, ale na trase ho potkal defekt. Rezervu měl lepenou, ale přitom stejně děravou, takže jsme na výměnu použili moji duši. Po dalších pěti kilometrech Nebojsa píchnul znovu, takže zbylých patnáct kilometrů už jel po prázdném předním kole,“ pousmál se nad další historkou Benčík.

Rodák z Nového Boru bydlí na předměstí Xiningu, které je třicet kilometrů vzdálené od centra města. „Jednou jsme se rozhodli, že si zajedeme do Xiningu koupit nějaké jídlo. Cestu tam jsme v přepočtu za sto deset korun zvládli taxíkem, což bylo perfektní. Když jsme ale stopovali taxi zpátky, nikdo nás nechtěl vzít. Že prý tak daleko se vůbec nejezdí,“ zděsil se Benčík, který se pak s Nebojsou pomocí „rukonožní“ komunikace dostal na správný autobus.

„To ale byla Amerika. Totálně přeplněný busík jel rychlostí asi patnáct kilometrů za hodinu a stavěl úplně všude, kde se zastavit dalo. Navíc celou cestu řidič troubil, takže jsme vystupovali až po krásné hodině a čtvrt,“ uvedl novopečený mistr republiky.

Další cesty do centra města už proto cyklisté absolvovali po vlastní ose na svých bicyklech. „Musíme projet snad přes všechny průmyslové zóny. Je to sice na roušku a místy není ani moc vidět na cestu, ale zato jsme našli místo, kde mají chutné espreso. Máme tak dobrý cíl pro příští dny volna,“ těší se „Bejk“.

Loupal ze sebe prach

Jeden z tréninků dokonce Benčík zkusil absolvovat na dálnici. „Cesta docela ušla. Jen jsem po návratu ze sebe musel sloupat prach a omýt naftu. A pak hurá k tatramatce. Je to totální klasika. Vezmu kýbl, naliji studenou vodu, nasypu prášek, nechám patnáct minut zmítat prádlo v lázni. Pak vodu vypustím a znova naliji a následně prádlo přendám do ždímačky, která má překvapivě silný účinek. Je hotovo a výsledek překvapující,“ uzavřel Petr Benčík.