V Děčíně upadl v nemilost. Bučení mi přijde už přehnané, říká rozladěně Vyoral

Kooperativa NBL – semifinále: 5. zápas
BK ARMEX Děčín – BK KVIS Pardubice
Dnes 18:00, ARMEX Sportcentrum
Průběžný stav série: 2:2.
Dosavadní zápasy: doma 88:85 p.p. a 83:74, venku 65:75 a 75:81)

Třicetiletý rozehrávač už ve své kariéře něco pamatuje. Zúčastnil se mistrovství světa, zahrál si na olympijských hrách. Kromě děčínského angažmá nastupoval i za Nymburk v době jeho největší slávy. Momentálně táhne Pardubice za postupem do finále, když v předchozích dvou play off v Bekse zůstal zavřený už ve čtvrtfinále. A to přišel na východ Čech kosit medaile… V úterý se hraje v Děčíně o mečbol, který přiblíží finále.

„Dobře, můžeme si říct, že jsme postupem ze čtvrtfinále udělali nějaký cíl. Teď každý z nás chápe, že máme na to být ve finále. Určitě bychom neměli zůstat u toho být spokojeni se semifinále,“ říká Tomáš Vyoral v rozhovoru pro Deník.

Lidé mě zastavovali na ulici

Jak se vám hraje v děčínské hale?

Určitě je pěkné hrát před vyprodanou halou, nicméně… (zamyslí se) Na jednu stranu chápu, že fanoušci Děčína chtějí vidět svůj tým ve finále, ale s bučením na moji osobu mi to přijde už trochu přehnané.

Přitom jste v Děčíně působil. Jak jste byl tehdy u fanoušků oblíbený?

Myslím si, že jsem byl jedním z těch oblíbenějších hráčů. Možná i miláček publika (usměje se). Rozhodl jsem totiž nejeden zápas v náš prospěch. Když jsem tam působil ty čtyři roky, tak jsme třikrát za sebou uhráli stříbrnou medaili. V tu dobu chodila na každý zápas plná hala. Na ulici mě lidi zastavovali, ptali se co a jak. Já jsem se s Děčínem nerozešel ve zlém. O to více mi je to bučení líto.

Co jste tedy provedl děčínským příznivcům, že na vás při každém doteku pískají, či bučí?

V prvním semifinále jsem se na zemi pral s protihráčem o balon. Nějak jsme se drželi, ale nebyl v tom vůbec žádný úmysl. Byl to klasický boj o míč. Z doslechu jsem se od lidí z Děčína dozvěděl, že jsem ho měl chytit do kravaty, což vůbec není pravda. Pak začalo to bučení, kterému dost dobře nerozumím.

Ty(son) Nichols napadl při podávaní rukou Tomáše Vyorala. V semifinále dohrál!

Zdá se, že ještě máte v Děčíně nějaké spojky?

Jo, jo. Ještě mi tam zůstalo pár kamarádů (směje se).

Z vašeho hlasu je zřetelné, že jste z chování děčínských fans rozladěn. Jejich bučení vás spíše motivuje, nebo znervózňuje?

Určitě to na začátku nebylo příjemné. Ale pak jsem si zvykl a ve druhém zápase už jsem věděl, do čeho jdu a co mě čeká. Takže mě to teď spíše vyhecuje k daleko lepšímu výkonu.

K nervózní atmosféře přispívají rozhodčí, což se v plné nahotě ukázalo ve čtvrtém semifinále. Co jim vzkážete?

Chápu, že z pohledu rozhodčího jsou vypjatá utkání v play off velice těžká. Série je hodně nervózní. Nicméně si myslím, že oběma týmům nedělá problém hrát tvrdě, ale mělo by to být v nějakém zájmu fair play.

Teď už hrajeme uvolněněji

S nadsázkou řečeno, v letošním play off soutěžíte o to, jakou doženete nejvyšší bodovou ztrátu. Proč začnete předvádět ten nejlepší basket, až když máte vodu v botách?

Těžko říct. Asi potřebujeme mít nůž na krku (úsměv). Ne vážně. Jsme si vědomi těch hluchých úseků. Pak nás stojí hrozně sil dotáhnout to nazpátek. My se sice dotáhneme, ale potom už přes soupeře nejdeme. A v celkovém součtu prohrajeme. Pokud chceme v této sérii uspět, musíme se podobných výpadků vyvarovat.

V čem je kromě vysoké mentální odolnosti největší síla Pardubic?

V letošní sezoně disponujeme o dost větší rotací než v těch předchozích. Dá se říct, že můžeme točit deset hráčů. Uvidíme, jak se dá do kupy Nick Neal, jestli bude už v úterý na pár minut použitelný. Když si vzpomenu na minulý rok a sedmý zápas v Brně, tak jsme víceméně odehráli sérii v šesti lidech. V posledním sedmém zápase už jsme pomalu ani nemohli chodit. To už teď nehrozí. Je to velká a musím říct, že příjemná změna.

Je pravda, že minulé dvě sezony jste bodově táhli tým s Kamilem Švrdlíkem prakticky jen vy dva. Letos se do střelecké listiny klidně zapíše i šest dvojciferných borců.

Pro soupeře jsme strašně těžko čitelní. Z těch deseti hráčů, může dát každý body. A ne jako v minulých sezonách, kdy jsme se o ty body dělily v málo hráčích. Byl jsem zvyklý hrát kolem pětatřiceti minut. Teď je to kolem třiceti na zápas. I to je za mě obrovská porce. Vzhledem k tomu, jak jde ten basket dopředu, tak už pomalu není v silách odehrát pětatřicet minut v tak vysokém tempu.

Vaše minutáž v play off se vám ale zvýšila po zranění Nicka Neala. Děčínu se stačilo na rozehrávce zaměřit pouze na vás, co vy na to?

Když není Nick, tak druhého rozehrávače máme Matěje Burdu. Ten však moc minut nedostává, protože nemá tolik zkušeností s těžkými zápasy v play off. Když vystřídám, tak hrajeme bez klasického rozehrávače. Nechci úplně říkat, že rozehrávka vázne, ale s organizací hry máme trochu problémy.

Pardubičtí dlouháni i kouč Repeša se vydávají ukončit čtvrtfinálovou trýzeň

S Pardubicemi jste poprvé postoupil mezi čtyři nejlepší, přitom ve své předchozí kariéře jste byl pravidelně zvyklý minimálně na semifinále. Nebylo to už frustrující?

Samozřejmě, že když člověk hodnotí zpětně sezonu, tak si láme hlavu nad tím, proč to nevyšlo. V předminulé sezoně nás Kolín ve čtvrtfinále přejel hladce. Vloni jsme měli sérii s Brnem slušně rozehranou, play off bylo vyrovnané. Rozhodoval jeden zápas. Několikrát jsme byli na venkovní palubovce v plusu. Tuším, že i o dvacet bodů. A nebyli jsme tam schopni dotáhnout utkání do vítězného konce. Letos spatřuji posun, co se týče psychiky a odolnosti vůči těžkým zápasům.

Do Pardubic jste přišel získávat medaile. Jak hodně jste si oddechl a s vámi celá Beksa po vyřazení Ústí nad Labem?

Zatím ještě medaili nemáme (pousměje se). Dobře, můžeme si říct, že jsme postupem ze čtvrtfinále udělali nějaký cíl. Teď každý z nás chápe, že máme na to, být ve finále. Určitě bychom neměli zůstat u toho být spokojeni se semifinále.

Spadl z vašeho týmu balvan, s tím, že máte splněno, a teď už můžete jenom překvapit?

Musím přiznat, že nějaký tlak tam byl. Kdybychom znovu vypadli ve čtvrtfinále, tak už by to bylo na hlavu. Nicméně, nenazval bych to nyní, že můžeme jen překvapit. V této sezoně je všechno otevřené a může se stát cokoliv. Je pravda, že hrajeme uvolněněji, ale samozřejmě některé ty úseky signalizují, že nám hra vázne. V play of je to ale hlavně o bojovnosti.

Bilance 0:6 byla zavádějící

Je Děčín jiným soupeřem v semifinále než v dlouhodobé části?

Děčín se pořád vyznačuje tvrdou hrou. Oproti Ústí brání daleko líp a agresivněji. Je to fyzičtější tým. Hraje se určitě jiný basketbal než ve čtvrtfinále.

Šestkrát za sebou jste s Děčínem prohráli. Neříkali jste si, jak je to v tak vyrovnané soutěži možné?

V některých zápasech, zejména v tom domácím ve skupině A1 jsme nehráli dobře. Na druhou stranu jsme si v těch některých dalších dokázali, že se s nimi můžeme měřit. Několik z nich skončilo o pár bodů, včetně těch prvních dvou semifinálových. Především ten první jsme tam měli stoprocentně vyhrát. V tom druhém jsme spíše dotahovali, ale šance na vítězství se rýsovala. Ty zápasy byly daleko vyrovnanější, než vypovídala bilance 0:6.

Hovořili jsme o bílém peklu, co byste řekl na adresu toho červeného v hale Dašická?

Přišla plná hala. Je super, když lidi fandí. Ale kdyby fandili po celý zápas stejně jako v závěrečné čtvrtině toho čtvrtého utkání… Určitě jsme rádi, že jich chodí tolik. Atmosféra byla úžasná.

Pardubice spustily trojkové krupobití a hala Dašická se otřásala v základech

Ve čtvrtém utkání jste byli až na začátek a konec celé utkání bodově pozadu, v čem byla příčina?

Děčín trefil v prvním poločase těžké střele. Hlavně nás trápil Anthony Walton, který nám dal za poločas dvacet bodů. Tým soupeře táhl on. Ve druhém poločase, až na, dejme tomu, čtyři minuty, kdy nám Děčín unikl na patnáct bodů, jsme slušně bránili a zejména tvrdě bojovali. Bylo to hodně o hlavě, že jsme utkání nevzdali. Dřeli jsme za každého stavu, což se nám vyplatilo. Trefili jsme nějaké trojky a na konci jsme skóre otočili.

Situaci jste si zkomplikovali zejména zkraje třetí čtvrtiny, kdy jste vyprodukovali dvě nesportovní chyby. Z čeho vyplývaly?

Jednalo se o fauly po ztrátě balonu nebo po neúspěšné střele. Chtěli jsme soupeře nějak zastavit. Bylo to za hranicí pravidel a rozhodčí to tak posoudili. I přesto jsme se dokázali zvednout a otočit to.

Když jste inkasoval trest vy, neříkal jste si za stavu minus deset: Já jsem pitomec, teď to může být až o patnáct?

Občas jsou emoce silnější a člověk prostě vyvede něco podobného. Jsou to vteřiny, jak člověk jedná na palubovce. V tu chvíli úplně nepřemýšlí nad tím, jaký je stav.

Žadný úmysl zranit v tom nebyl

Tvrdě jste atakoval Ty Nicholse, Jak vidíte zpětně ten zákrok?

Rozhodčí nejdříve viděli normální faul, který pak na základě videa přehodnotili na nesportovní. Žádný úmysl někoho zranit v tom nebyl. Postavil jsem strom a protihráč do mě narazil. Byl to tvrdý zákrok, nesportovní faul jsem vyfasoval zaslouženě. A šlo se dál.

Jenže, vše nasvědčuje tomu, že měl dohru. Nichols se při podávání rukou neudržel a napadl vás. Nějak jste ho provokoval?

Nezlobte se, ale tento incident nebudu v průběhu semifinálové série nikterak komentovat.

Nichols byl suspendován a Děčín už s ním nemůže v semifinále počítat. Stáváte se při zmíněné silnější rotaci favority série?

To je vždy ošemetná situace. Už se několikrát potvrdilo, že pokud se tým oslabí, tak se umí ještě více semknout. Dokáže i vyhrát i bez nejdůležitějších hráčů. Nicméně, každý ví, co Ty Nichols pro Děčín znamená. My musíme hrát jako by byl normálně s nimi. Nesmíme na to myslet. Musíme hrát od první do čtyřicáté minuty s naprostou koncentrací. Hodně máme osud série ve svých rukou.

VIDEO: Nichols se za svůj úlet omlouvá. Vedení Válečníků věří ve zmírnění trestu

Přeci jenom Ty Nichols je nejlepší střelec semifinálové série. Budete teď stačit více tlačit na zbývající nebezpečné trio A.J. Walton, Matěj Svoboda, Tomáš Pomikálek?

Není to pouze o jednom hráči. Děčín disponuje dalšími zkušenými a myslím si, že i dobrými hráči. Kromě zmíněných mají Filipa Kroutila, který to rovněž umí z dálky. Už hrajeme proti Děčínu devátý zápas v sezoně, takže víme o silných ale i slabých stránkách. Musíme se na utkání dobře připravit, včetně poněkud nepřátelské atmosféry.

S čím jdete do pátého zápasu?

Určitě vyhrát. Už první dva zápasy v sérii jsme ukázali, že se tam dá vcelku v pohodě vyhrát. Nesmíme si připouštět, že jim někdo chybí. Musíme hrát na plný bomby od první minuty.

Je finále pro Pardubice reálné a myslíte v koutku duše, nebo snad v celé duši, na titul?

Tohle je ještě hodně daleko. My se soustředíme pouze na úterní zápas. Na nic víc.

GLOSA ZDEŇKA ZAMASTILA

Pardubické motto Máme víru, platí v každý okamžik 

Jeden nebo dvacet… Pardubickým basketbalistům je jedno, o kolik prohrávají bodů. Před letošním play off si podle každoroční tradice vytyčili motto, kterého se hodlali držet. Výzvu Máme víru naplňují v každém okamžiku. Už od čtvrtfinále s Ústím nad Labem. V šestém zápase prohrávali o dvacet a manko snížili na dva body. Ve druhém děčínském semifinále ztráceli šestnáct bodůa vyhoupli se do plusu. To ještě v obou případech prohráli. Do třetice všeho velkolepého platilo ve čtvrtém měření sil s Válečníky. Ve druhém poločase nabrali šestnáctibodovou sekeru, kterou nejenže vytáhli z futra, ale dovedli vypjatý duel ke druhé výhře v sérii.