„Zase bych to tolik nepřeceňoval. David je pořád extratřída. Mně ten závod vyšel. On ale prokazuje formu dlouhodobě. Umí ustát velké světové závody. Musím se pořád hodně učit,“ říká ve vší skromnosti.

Na domácím šampionátu jste doslova zazářil. Byl jste sám překvapený, jak vám to šlo?
Popravdě jsem to moc nečekal. Tréninky před tím byly nahoru dolů. V závodě jsem trefil 122 terčů ze 125, čímž jsem si vyrovnal osobní rekord. Sedlo si to pěkně.

V nadstavbě jste ustál tlak od Davida Kosteleckého. Vnímal jste, jak se finále vyvíjí?
Byl jsem šťastný. David je borec. Když se vám něco takového povede, mrazí vás z toho v zádech. On je střelecky pořád ještě někde jinde než my ostatní. Snažil jsem se nevnímat, že tam stojí právě on. Až pět terčů před koncem jsem se podíval na tabuli a zjistil, že mám tři zásahy k dobru. No a dotáhl jsem to.

Sebevědomí muselo zákonitě stoupnout…
Potěší to. Ale je to střelba. Jednou se dobře vyspím, všechno sedne a porazím výborné soupeře. Podruhé to může být opačně.

David Kostelecký je váš oddílový kolega. Chodíte k němu pro rady?
Když cítím, že pořád dokola dělám nějakou chybu, tak se nebojím zeptat. Třeba si i zavoláme a bavíme se, co by asi bylo dobré změnit.

Kromě individuálního zlata jste získali prvenství v družstvech a s Terezou Záviškovou také v mixu. Je rozdíl střílet sám za sebe a pak v týmu?
Je to jiné. Hlavně na koncentraci. Člověk hned ví, jak střílí vaše kolegyně a musí na to v hlavě reagovat. Je tam asi větší zodpovědnost. Nechcete to tomu druhému pokazit. Stres proto bývá větší.

Byla radost z prvního místa stejná jako z individuálního závodu?
Veliká. Do finále jsme postoupili jen tak tak. Vlastně až na poslední položku. Nechci to ale srovnávat. V individuálním závodě byla mnohem větší konkurence.

Jak slavila vaše partnerka?
(směje se) Hlavně její maminka. Hned se mi vrhla kolem krku. Terka byla samozřejmě taky nadšená.

Momentálně jste v disciplíně trap českou trojkou za Davidem Kosteleckým a Jiřím Liptákem (oba už vystříleli kvalifikační místa pro OH v Tokiu – pozn. red.). Co je potřeba udělat, aby jste svou formu stabilizoval a jezdil pravidelně na reprezentační akce či Světové poháry?
Je to hlavně o hlavě. O jejím nastavení. Střílet umíme všichni. S oddílovým trenérem Kamilem Plocem na tom hodně pracujeme. Poslední závody snad ukázaly, že jdeme správnou cestou.

Myslíte, že se nyní podíváte více do světa?
Kéž by. Doba je jaká je. Nominace je vždy na trenérovi reprezentace. Za každou šanci budu rád.

V juniorech jste byl velmi úspěšný. Mezi dospělými je to asi trochu jiné kafe, že?
Konkurence je obrovská. Člověk se z těch top závodů nesmí podělat. Respekt z velkých jmen u sebe registruju pořád. Jsem pak takovej zatuhlej. Potřeboval bych se dokázat více uvolnit. Snad už ten čas brzy přijde. Na mezinárodních akcích už bych chtěl bojovat o přední příčky.

Kdo vás ke střelbě vůbec přivedl?
Taťka i děda jsou myslivci. Od mala mě po těch střelnicích tahali. V osmi mě poprvé nechali vystřelit, to byly ještě ruční vrhačky. Chytlo mě to a ještě mi to celkem šlo. Pořádné základy jsem pak dostal v Plzni od Zdeňka Petrmana.

Ve čtrnácti jste přešel do hradecké Dukly…
Mám tu výborné podmínky. Baví mě to.

Jak nejlépe relaxujete?
Zase sportem. Chodíme si s klukama zahrát lední hokej, s přítelkyní na tenis. Ten mě zase tolik nebere, protože mi nejde, ale co bych kvůli ní neudělal. (směje se)

Pavel Vaněk
Narozen: 8. 2. 1994 (26 let)
Klub: Dukla Hradec Králové
Disciplína: sportovní střelba – trap
Největší úspěchy – dospělí: MČR – 1. místo ind. závod (2018 a 2020), 1. místo v družstvech (2018 a 2020), 1. místo v mixu (2020).
Junioři: MS 2011 v Srbsku – 3. místo družstva, MS v Peru 2013 – 2. místo ind. závod, 1. místo družstva, ME juniorů v Maďarsku 2014 – 3. místo ind. závod, MS juniorů ve Španělsku 2014 – 3. místo družstva.