S bronzovou medailí na krku se judista Pavel Petřikov vrátil z 27. Letní světové univerziády v Kazani. Člen Judo Clubu Hradec Králové se zaskvěl ve váhové kategorii do šedesáti kilogramů, když ze šesti zápasů pětkrát vyhrál. „Byl to kvalitně obsazený turnaj a já jsem na něm porazil velmi dobré závodníky," řekl po návratu domů. Nyní ho čeká Grand Slam v Rusku a pak už vše bude směřovat k mistrovství světa.

Jak hodnotíte své vystoupení v Kazani?
Hodnotím ho samozřejmě velmi kladně. Jsem spokojený s tím, že jsem se pral dobře a nedělal jsem nějaké velké chyby. Myslím si, že jsem předvedl docela slušné judo. Je to dobrý základ pro mistrovství světa, které mě čeká za měsíc a půl. Takže panuje spokojenost.

Kam byste zařadil bronz z univerziády?
Abych pravdu řekl, tak vůbec nevím, kam ho mám zařadit. Je to taková trošku jiná medaile. Do série světových pohárů nepatří. Dal bych ji úplně na jinou poličku. (usměje se) Nicméně tenhle bronz řadím vysoko, neboť to byl kvalitně obsazený turnaj a já jsem na něm porazil velmi dobré judisty.

Který zápas byl pro vás nejobtížnější? Byl to až ten poslední, který rozhodl o vašem třetím místu?
Asi ano, protože jsem ho vyhrál tím nejtěsnějším rozdílem – na jeden trest. Měl jsem už v té době zašité obočí, opíchnutá záda a trošku natažené vazy v koleně. Takže jsem v tom utkání byl takový Terminátor. Každopádně jsem moc rád, že jsem to zvládl a dotáhl to na třetí příčku.

Byla ta zranění i důsledkem toho, že jste musel absolvovat šest duelů? Mám na mysli, jestli byl turnaj po fyzické stránce náročnější než obvykle?
Přemýšlel jsem nad tím a šest zápasů jsem v dospělé kategorii snad ještě nešel. Obočí jsem si rozsekl poměrně nešťastně, s Bulharem jsme se ťukli hlavami, tak mi to museli zašívat. A už ani nevím, jak se mi stalo to koleno. Ale je možné, že šlo o důsledek toho, že byl turnaj dlouhý a zápasů bylo hodně. Tři zápasy jsem šel až do konce. Rozhodně to bylo náročné.

Poslední vaše dva duely rozhodly tresty. Bylo to o psychice a o tom, že jste se musel soustředit, abyste neudělal sebemenší chybičku?
Hodně to o tom bylo. Teď jsou pravidla, podle nichž se každá neaktivita trestá. Hlavně poslední zápas byl náročný na psychiku. Jsem na sebe hrdý, že jsem to zvládl, protože je opravdu těžké vyhrát na jeden trest. Ani jsem neměl myšlenky, že bych vůbec mohl prohrát. Myslel jsem pozitivně a to mi hodně pomohlo.

Nyní už se asi budete zaměřovat jenom na mistrovství světa, že?
Asi ano. Za týden o víkendu je ještě Grand Slam v Moskvě. Nevím, jestli to po tomhle úplně zvládnu. (zasměje se) Jinak pak už příprava bude směřovat ke světovému šampionátu.

Když shrnete univerziádu z celkového hlediska, jaký na vás udělala dojem?
Hodně dobrý. Vůbec jsem netušil, že to bude takhle velká akce. „Olympijská" vesnice byla hodně podobná Pekingu, kde jsem byl v roce 2008. I všechno kolem. Třeba na slavnostním zahájení bylo čtyřicet až padesát tisíc lidí. Bylo to opravdu velké. Organizátoři si na tom nechali záležet a bylo to fakt hezky připravené. Akorát jsem si to tam moc neužil, neboť jsem týden shazoval, pak jsem se pral a následující den jsem cestoval domů. Z tohoto pohledu to tedy nebylo takové.