Její trenérské kvality jsou nezpochybnitelné. Stačí se podívat na úspěchy královéhradeckých basketbalistek pod jejím vedením od sezony 2011/2012. Zkušená trenérka Romana Ptáčková získala se Lvicemi za deset sezón patnáct medailových umístění. To ona stojí za všemi úspěchy týmu, do kterého navíc dokáže pravidelně zapracovávat mladé talentované hráčky.

Má na to nějaký speciální recept? Na čem si při své práci zakládá? Jaké má tréninkové metody? Kolik času jí zabírá basketbal? Nejen o tom hovořila v obsáhlém rozhovoru pro Deník.

Máte za sebou úspěšných deset sezon v roli hlavní trenérky A týmu Lvic. Aniž byste se někde podívala, máte spočítáno, kolik medailových umístění za tu dobu tým vybojoval dohromady v lize a v poháru?
Tak to hned z hlavy nejsem schopna rychle říct, ale vím, že žádná ze sezón neskončila bez medaile. Vím, že ta úplně moje první v Hradci měla pohárový bronz, kdy ještě českému basketu vládly týmy USK a Žabin a my měly tenkrát celkem mladý tým. Jedinou více zkušenou byla Míša Hartigová a kolem ní holky kolem dvaceti let. A taky vím, že další rok už z toho byla i ligová bronzová medaile v úchvatné pětisetové bitvě proti Trutnovu, kdy jsme doma v neskutečné atmosféře zvítězily v rozhodujícím zápase. Na to určitě nikdy nezapomenu. Další roky se mi celkem slívají dohromady.

Jak těžké je každým rokem pozice „na bedně“ obhajovat?
Samozřejmě je to hodně těžké, protože si nějak nastavíte laťku a rozhodně se nechcete dostat pod ni. Právě to celý tým i mě žene v další sezoně znovu z nás dostat maximum a pozici obhájit.

Co všechno podle vás stojí za všemi úspěchy hradeckého družstva?
My jsme hodně rodinný klub. Zakládáme si na výchově vlastních hráček, potažmo získáváme do Sportovního centra talentované hráčky, u kterých je předpoklad dalšího rozvoje. Faktem také je, že u nás hráčky, které k nám přijdou, zakotví na delší čas. Jen výjimečně u nás hrají zahraniční hráčky, soudržnost a koheze týmu bývá pravidelně na velmi vysoké úrovni. Některé hráčky u nás dokonce hrály nebo hrají v ŽBL více jak deset let. Jednou z nich je Katka Zavázalová – dvanáct sezón, Klára Marečková – zatím čtrnáct. Samozřejmě velmi důležité je také finanční zázemí v klubu, podpora města a našich fanoušků.

Kterou sezonu vy osobně považujete herně za nejlepší?
To je pro mě hodně těžká otázka, na kterou nejsem schopna odpovědět. Srovnání je nesmírně těžké. Krásné vzpomínky mám ale určitě na sezonu 2018/2019, kdy jsme začátek v lize shodou různých okolností neměly nejlepší, ale v únoru jsme dokázaly vybojovat premiérové zlato v Českém poháru. Nakonec i v ŽBL jsme po zlepšených výkonech urvaly bronzovou medaili, i když jsme do vyřazovacích bojů vstupovaly ze čtvrtého místa.

Medailové úspěchy hradeckých Lvic pod vedením trenérky Romany Ptáčkové

ŽENSKÁ BASKETBALOVÁ LIGA – stříbro: 2015, 2017, 2020, 2021; bronz: 2013, 2014, 2019.

ČESKÝ POHÁR – zlato: 2019; stříbro: 2016, 2018, 2020; bronz: 2012, 2014, 2015.

STŘEDOEVROPSKÁ LIGA – stříbro: 2019

Jste známá tím, že dokážete zapracovávat do týmu mladé hráčky. Máte na to nějaký svůj speciální recept?
Mám docela výhodu, že v klubu trénuji také kategorii U19 a navíc hráčky dobře znám už od minižákovských kategorií. Určitým receptem by mohlo být se nebát a dokázat jim věřit. Ale moc dobře vím, které hráčky to jsou schopny na hřišti vrátit a u kterých je ta šance mnohem menší. A toto rozlišit je celkem důležité.

Na co při tréninku kladete největší důraz? Nedávno jedna z hráček říkala, že se neskutečně dře, hráčky do sebe jdou, ale zároveň to všechny strašně baví a panuje skvělá atmosféra.
Myslím, že naše tréninky jsou dost intenzivní, nemám ráda prostoje, kdy se toho moc neděje. Navíc nejsem úplně typ trenéra, který moc mluví. Cvičení musí být organizovaná tak, aby byla nejen účelová, ale i intenzivní. Není úplně dobré, když se cvičení v tréninku příliš opakují, chci, aby o tom holky musely i přemýšlet a bavilo je to. Už ze svých hráčských zkušeností vím, že nás baví spíše kreativnější a herní cvičení než příliš drilu. To ale vůbec neznamená, že se to neděje v plné rychlosti a s plným nasazením. A soutěživost navozená na tréninku udělá též hodně.

Slyší hráčky z vašich úst často slova jako nasazení, bojovnost, disciplína, sebevědomí či koncentrace?
Je to možná zvláštní, ale tak to není. Je to pro nás prostě samozřejmost. Máme to tak v týmu nastavené. A nemusíme si to často opakovat. Jo, občas se stane, že musím během sezony na něco apelovat, třeba na přípravu před tréninkem, ale během něj už vše šlape. Během utkání samozřejmě přicházejí chvíle, kdy se nedaří a je potřeba holky podržet, zopakovat jasně úkoly a snažit se, pokud to jen trochu jde, zvednout sebevědomí.

Několikrát jste říkala, že coby trenérka nikdy nejste úplně spokojená. Snažíte se to vštěpovat i svým svěřenkyním? V překladu to znamená: vždy je co zlepšovat.
No, asi spíše méně chválím a snažím se dívat dopředu. Beru to jako svůj úkol, aby tým dokázal ze sebe dostat své maximum a něco třeba i nad, i když se to ne vždy po-daří. Navíc každá hráčka na sobě může více pracovat, aby byla lepší. Myslím však, že se holky dokáží i posouvat samy mezi sebou. Často vidím, že starší poradí a pomůžou těm mladším, mají mezi sebou opravdu výborné vztahy.

Vedle A týmu vedete také extraligové juniorky a jste šéftrenérkou SCM. Jste rovněž hlavní trenérkou reprezentačních výběrů U20 a U19. Jak to všechno jde skloubit? Kolik času vám basketbal zabírá?
Dost důležité je, že reprezentační příprava začíná až po skončení soutěží mládežnických i ŽBL. Takže většinou v květnu a ME probíhají během prázdnin. V tu dobu je v klubu klidnější režim. Pro mě to znamená, že jsem bez dovolené a rovnou po skončení ME U20 a MS U19 okamžitě nastupuju do práce v klubu. Už jsem to tak zažívala několik let v minulosti, teď jsem měla pár let přestávku a po delší době jsem přijala nabídku vést reprezentaci do 20 let. A zvládám to nejspíš proto, že mě to ještě pořád baví.

Ve druhé půlce června se koná mistrovství Evropy žen. Český tým má těžkou skupinu (Francie, Rusko, Chorvatsko), jak vidíte jeho šance?
Vidím to tak, že Chorvatsko porazit musíme, s Ruskem můžeme sehrát vyrovnanou partii, když se vše sejde, a Francie je určitě velkým favoritem. Tým je v současné době dobře složený, zkušené hráčky plus několik velkých mladých talentů (Reisingerová, Voráčková) a teď je nejspíš nějaká šance přivézt dobré umístění. Komplikovat to nejspíš bude nečekaný odchod Lenky Bartákové, která byla na místě rozehry velkou oporou.

V širší nominaci národního celku figuruje i hradecká Pamela-Therese Effangová. Prokazuje dlouhodobě takovou výkonnost, že by si mohla na této vrcholné akci zahrát?
Pamela přichází do věku, kdy by opravdu mohla dostat v reprezentačním týmu šanci. Je již dostatečně zkušenou hráčkou na to, aby se mohla prosadit. Těžkou úlohu má v tom, že na jejím postu křídla hrají v reprezentaci ještě zkušenější hráčky (Elhotová, Hejdová) a tudíž na tomto místě je největší konkurence.

Zasloužila by si pozvánku za výkony v této sezoně i některá další vaše svěřenkyně?
Je asi fér říct, že některé další naše hráčky pozvánku dostaly, ale odmítly ji. Ať už bylo důvodem zranění nebo ztráta motivace se v reprezentačním týmu prosadit..