Před dvěma lety triumfoval v anketě „Nejúspěšnější sportovec města Hradec Králové“ David Kostelecký. Nyní padla volba na jeho kolegu z Dukly Hradec Králové JANA SYCHRU. Zdá se tedy, že broková střelba má v hradeckém sportu velké postavení. „Bude to asi tím, že sportovní střílení patří do regionu. Doufám, že to tak bude i dál a moje ocenění nebude posledním,“ přeje si jednačtyřicetiletý skeetař.

Co pro vás znamená prvenství ve sportovní anketě?
Je to pro mě novinka. Jsem samozřejmě překvapený, ale jsem moc rád. Podařilo se mi vyhrát poprvé. Spokojenost u mě zavládla už po zařazení do nominace. Byl úspěch se tam vůbec dostat. Nejde o to, jestli je člověk první nebo pátý. Prostě jsem rád vždy, když se objevím v nominaci.

Před dvěma roky vyhrál David Kostelecký. Znamená to tedy, že sportovní střelci hrají v hradeckém sportu prim?

Ono to bude asi už jen tím, že střelba patří do tohoto regionu. V hradecké Dukle jsou jedni z nejlepších sportovců. Zaplaťpánbůh se nám zatím docela daří. Doufám, že to tak bude i dál a moje ocenění nebude posledním. Na druhou stranu musím popravdě říct, že ankety beru s rezervou. Vždycky to není jenom o výkonu, ale třeba i o určité popularitě. Nicméně i to mě těší.

V loňském roce jste na mistrovství Evropy v ruské Kazani získal svoje první velké individuální zlato. Jak často si na tento okamžik vzpomenete?

Musím popravdě říct, že už moc ne, protože rok se přehoupnul. Samozřejmě na to vzpomínám rád. Titul mistra Evropy se mi povedlo získat až na pátý pokus. Radost mám také z toho, že jsme dvakrát za sebou obhájili zlato v družstvech. Ale to už je za námi, to byl minulý rok. Nyní už se všechno ve mě i v okolí upíná k tomu, že je potřeba v tomto roce získat olympijská místa. To bude největší boj pro tuto sezonu.

Jiné cíle si zatím asi nedáváte, že?

Přesně tak. V první řadě se chci dostat se na olympiádu a pokud možno co nejdříve. Nevím, jestli se to povede. Koncem února už jedeme do Chile na první podnik Světového poháru. Na nás, Středoevropany, je to poměrně brzy, protože u nás ještě nejsou tak dobré podmínky, abychom se stihli připravit na závody a pomýšlet v nich na nejvyšší příčky. Ale nebudu stahovat kalhoty, Brod je ještě daleko. Třeba se může stát nějaké překvapení.

Zanedlouho vám bude dvaačtyřicet let, ale vypadá to, že motivace vám stále nechybí. Je to tak?

Chtěl bych ještě nějakou dobu závodit. Před nedávnem jsem řekl, že pokud se dostanu na olympiádu v Londýně, tak bude moje poslední. Ovšem kdyby se mi dařilo a na olympiádě bych třeba uspěl, rád bych pokračoval ještě dál. Samozřejmě musím pomýšlet i na konec. Ne snad, že by mě to už nebavilo. Střílení mám pořád hrozně rád. Dělám ho však již pětadvacet let a jsem už takový přecestovaný. Když to tak spočítám, tak jsem čtyři měsíce v roce pryč z baráku. Je toho poměrně dost, ale zatím mě to neodrazuje.

Nebylo by pěkné se na sklonku kariéry stát olympijským vítězem?

(zasměje se) Pěkné by to bylo. Jde o to, jestli mi to dalších čtyřicet kolegů nepřekazí. Všichni na to určitě budou myslet. Nejdřív se však do Londýna musím dostat a potom mohu přemýšlet, jestli tam uspěji.

Spousta lidí toho o střelbě moc neví. Povězte, jak třeba vypadá váš trénink?

Je to asi stejné, jako ve všech ostatních sportech. Jsou přípravné, závodní a odpočinkové fáze. Po sezoně si většinou vybírám nějaký čas dovolenou, věnuji se rodině. Během přípravy se snažím své staré obouchané tělo přimět k nějaké aktivitě, takže sportuji od stolního tenisu přes badminton. Jde o takové sporty, kde se musí sledovat míček. Člověk si musí zbystřit smysly. Poté jedeme někam do tepla, kde máme co nejvíce objemu. A na závěr přichází závodní fáze, v níž už jen pilujeme střelbu.

Máte i speciální tréninky na psychiku?

Ano. Hodně chodím na Biofeedback, což je spíše terapeutická metoda, která se používá pro děti s různými poruchami soustředění. Jde o počítačový program, při němž se dotyčný musí tři čtvrtě hodiny soustředit na to, co dělá. Svým myšlením ovlivňuje program. Používám to už několik let.

Kolik času týdně věnujete tréninku v přípravném období?

Fyzickému tréninku se věnuji pětkrát v týdnu, konkrétně každý všední den dvoufázově. Samozřejmě někdy udělám výjimku, pokud třeba nejsem zdravý nebo si potřebuji něco zařídit. Co se týká psychického tréninku, tak Biofeedback používám dvakrát třikrát v týdnu.

PETR TOMEŠ