Úvod sezony asi nebyl takový, jaký byste si představovali. Souhlasíte?

Věděli jsme, že posun do vyšší kategorie bude těžký. Osobně jsem si myslel, že to bude o něco lepší.

Poslední výsledky vás už musí uspokojovat…

Určitě. Škoda, že Schulze poslední etapu v Turecku nevyhrál (2. místo – pozn. aut.). Chybělo mu jen několik centimetrů. Vítězství by bylo lepší, ale i tak je to dobré. I na posledních startech v Nizozemsku a ve Francii bylo vidět, že kluci se už začínají chytat.

Takže pomalu vystrkujete růžky?

Přesně tak. Jen doufám, že brzy zase nezalezou. (směje se).

V čem konkrétně je takový rozdíl oproti loňsku?

Když je člověk na závodech a vidí všechno kolem, je mu jasné, že představujeme nejmenší stáj. Velké týmy jsou špičkově zabezpečeny, především v oblasti technického zajištění, doprovodných aut i počtu lidí, kteří se kolem jezdců pohybují. Menší tým tam asi není. A je to i v otázce financí.

Jak moc mají ostatní týmy navrch?

Rozpočty průměrných stájí se pohybují okolo milionu eur ročně. U těch nejlepších je to až šestnáct milionů. Náš rozpočet je okolo osmnácti milionu korun. Máme ovšem některé věci zdarma, například sídlo.

Potřebovali byste rozpočet asi navýšit…

Chtěli bychom ho dostat na hranici milionu eur, abychom mohli mít více aut a doprovodu. Servis pro závodníky by měl být totiž lepší.

U nás je to v tomto směru jiné?

V naší republice jsme po této stránce absolutní špička. Všechno má nějakou posloupnost. Za patnáct let práce jsme se dostali až tam, kde jsme. Rádi bychom, aby to šlo takto dál.

Začali jste podniky především v Belgii. Proč?

Má to pro nás přínos. Pořadatel nám hradí ubytování a stravování. Někdy dostáváme i startovné, které nám pokryje náklady. Díváme se především na ekonomickou stránku.

Ale belgické silnice jsou pro cyklistiku specifické…

Jezdí se tam po úzkých silničkách a kostkách. Hodně rozhoduje znalost tratí. Jede se třeba po široké cestě a najednou se odbočí doprava, kde je jen dvoumetrový prostor, do kterého se vejde jen tak tak auto.

Takže je asi lepší pohybovat se během závodu na špici, že?

Vyplatí se jet co nejvíce v popředí, poněvadž pokud jedete vzadu, tak třeba už pak nemáte šanci se dostat na čelo. Ti první se do té úzké silnice vejdou, ale ostatní musí i zastavit a čekat, až se tam zhruba dvě stě lidí postupně nacpe.

Na tak velký počet závodníků jste asi v minulosti nebyli zvyklí…

To ne. Na startu bylo vždy tak maximálně sto čtyřicet cyklistů. Nyní je na každém podniku dvě stě až dvě stě padesát závodníků.

Jaká je výkonnost konkurenčních týmů?

Je o hodně větší, než byla v nižší kategorii. Týmy jsou podstatně silnější. Každý z nich je schopen se na špici srovnat a dojet jakýkoliv únik.

Je tedy styl závodění jiný?

Nenastupuje se tak často z počátku. Většinou se vyrazí ostře, pak se chvíli zvolní a posledních sto kilometrů se jede ve vysokém tempu. Top jezdci jsou schopni ještě ujet. Ovšem většinou je to tak, že ti vzadu postupně odpadají. To je příklad závodů v Belgii. Ve Francii, Německu, Rakousku a Itálii je to zase trošku jiné. Tam nejsou tak extrémní silnice.

Který typ závodů vyhovuje jezdcům Whirlpoolu?

Našim klukům je bližší těžší profil trati.

Máte v týmu i dost mladých závodníků. Jak se vyrovnali s tím, že nyní jezdí po boku světových es?

Někteří už loni stáli na startu se špičkovými jezdci, ale určitě je to pro ně motivující. Oni to také říkají, když například jedou v kopci s některými esy. Třeba pro Kaltofena je to jako z říše snů, neboť uplynulý rok startoval za juniory.

Spatřujete na nich nervozitu?

Neřekl bych, že by měli nějaký respekt. Snaží se závodit.

Jejich výkony by tedy měly mít vzestupnou tendenci…

Pokud je nepřetížíme, tak jo. Vycházíme jim však maximálně vstříc. Trenér Fiala s nimi stále probírá, jestli nemá někdo problémy, nebo se cítí unavený. Jezdíme totiž závody od dvou set kilometrů výše. Teď už to jiné nebude.

Na které vrcholy se letos soustředíte?

Hlavně na červnové mistrovství republiky, ale i na závody Světového poháru (PSK startuje na podnicích Hors kat. a první kat., které jsou druhá a třetí nejvyšší po ProTour kat., v ČR pojede i závod druhé kat., ale to je jen Praha – K. Vary – Praha – pozn. aut.). Z nich totiž čeští cyklisté získávají body do olympijského žebříčku. Do Pekingu se však podívají jen dva nejlepší. Rádi bychom mezi nimi jednoho měli, ale v konkurenci Raboně či Kreuzigera to bude těžké.