V tu dobu pojede opět v barvách pardubického závodního týmu BARTH Racing slavnou Rallye Dakar. S jednou změnou. Josef Macháček se vrací do kategorie čtyřkolek, kterou již na Dakaru v minulosti pětkrát vyhrál.

Jaké je očekávání měsíc před startem? Dá se říct, že už vás nic předem nerozhází?
Je pravda, že už jsem na něco podobného hodně zvyklý. Nejsložitější je celkově příprava, pak už to z člověka spadne a jet v závodě už je to nejmenší. Příprava je zhruba osmdesát procent a zbylých dvacet zbývá na samotné závodění. To znamená především vše vymyslet, vykonstruovat, následně vyzkoušet.

Kde a v jakých závodech se na Dakar připravujete?
Dakaru předchází asi deset a půl tisíce najetých tréninkových kilometrů. Držím se toho, že nejlepší trénink je závod. Proto jsem absolvoval závody v Maroku, v Řecku, v Itálii či v Maďarsku, abych si vyzkoušel, že držím pohromadě, zvládnu to a nejsem po etapách extrémně unavený. I když vím, že Dakar bude ještě o něčem jiném a dá mi zabrat. Těším se, měl jsem čtyřletou absenci na čtyřkolce. Rád se porovnám s nejlepšími, chci oslavit šedesátiny na Dakaru. Vím, že plno lidí má velká očekávání, ale není jednoduché po přestávce konkurovat mladým klukům. Je to vše v oblasti touhy.

Co bylo hlavním důvodem pro návrat na čtyřkolku?
Po čtyřech letech neúspěchu na buginách jsem nechtěl riskovat finanční prostředky a další nezdar. Člověk by si měl k narozeninám nadělit to nejlepší. Domnívám se, že na čtyřkolce je reálnější dojetí do cíle. Bude to možná stát nějaké trápení, ale dostat se až do cíle by bylo tím nejlepším dárkem.

Jak moc se zabýváte trasou závodu? Letos se poprvé podíváte i do Paraguaye…
Tam se pojede krátce a hlavně po silnici, to bych tolik neřešil. Jde spíše o tah pořadatelů, kteří chtěli přidat další destinaci. Rád se tam samozřejmě podívám, ale hned první den překročíme hranice a dostaneme se do celkem nepříjemné oblasti Argentiny, kde jsou i bažiny a nečeká nás tam nic příjemného. Trať bude i kamenitá, jako tomu bylo letos. Tolik se tím nezabývám. Zkrátka dostanu itinerář a jdu překonat úsek příslušného dne, abych se dostal do bivaku a měl možnost se dát dohromady. A tak se postupně každý den posouvat dopředu.

Potřinácté pojedete na Dakaru jako závodník. Dají se porovnat vaše začátky a dnešní realita?
To vůbec, Dakar dříve byl hlavně dobrodružství, šlo o vyvíjení techniky. Teď je Dakar rychlostním závodem s dokonalou technikou. Důraz je kladen právě na rychlost a perfektní navigaci. Když to řeknu, tak jsme opřístrojovaní, aby se jelo opravdu podle trasy. Proti těm prvním Dakarům je to nyní hodně navigačně svázané. Tehdy byla i trať příznivější pro čtyřkolky, na kterých se lépe zdolávala, než pro motocykly. Bylo to o něčem jiném. Dnes je to více na profesionální úrovní, zázemí je luxusní, člověk má svého mechanika. Na vás už je jet co nejrychleji.