Pořád vypadá stejně, jako když se rval jako lev na kurtu. Hodit rakety přes rameno a jít někoho zničit na kurt. Stále je to ten vysoký a hubený sympaťák.

Před Tomášem Berdychem byl Jiří Novák jasnou českou tenisovou jedničkou, hvězdou, která se vždycky rvala v Davis Cupu za Česko. Měl jenom pech, že na úplný vrchol jeho generace nikdy nevykročila. Když k tomu bylo jednou hodně blízko, on se smolně zranil…

Momentálně trénuje reprezentaci do 18 let a mládež ve svém Prostějově. Na Pardubické juniorce pozoruje talenty i svoje svěřence. Sám ji ale nikdy nevyhrál. „Ve finále v roce 1993 jsem prohrál s Tomášem Zíbem," hned vypálí.

Takže moc radostné vzpomínky na Pardubice nemáte?
To bych zase neřekl (usměje se). Sice jsem se nezapsal do análů jako vítěz, na výsledkové listině chybím. Ale už jenom to finále bylo úspěch. Hlavně mi i tenhle výsledek trochu otevřel dveře do velkého tenisu. Dostal jsem divokou kartu na pražský challenger, podařilo se mi ho vyhrát 
a já postoupil v žebříčku ATP nahoru.

Nakonec se tedy finálová porážka zase tak špatně nekousala?
Nekousala, ale až časem. Hned po zápase mě strašně mrzela, juniorka byla vždycky prestižní turnaj, chtěl jsem ji vyhrát. Tenhle výsledek mě ale pomohl a nakopl zase jinak. Každá porážka je pro kariéru důležitá, pokud si z ní něco vezmete.

Nepřipadáte mi jako klasický tenisový důchodce, pořád si držíte figuru, jako kdybyste létal po okruhu ATP. Jak to děláte?
(usmívá se) No, už nelétám, tak asi hodně práce. Pořád trénuji v Prostějově a od ledna jsem začal dělat pro tenisový svaz, kde mám na starosti kategorii do 18 let. Před třemi týdny jsem byl s chlapci na mistrovství Evropy ve švýcarském Klosters, před dvěma jsme hráli kvalifikaci na 
Galeův pohár. Snažím se hráče monitorovat, abych měl přehled. S klukama v Prostějově si zahraju, tak se snažím nějak držet pořád fit.

Trénování mladých tenistů vás chytlo?
Baví mě to. Najednou tenis berete zase z jiného pohledu. Když jsem hrál, tak jsem se pořád na něco chystal, sám na sobě makal. Teď  se snažím zkušenosti předávat dál a ukázat klukům,  jak se hraje.

Co křeslo nehrajícího kapitána pro Davis Cup, to by vás jednou taky lákalo?
To není vůbec na pořadu dne. Klukům se daří, kapitánem je Jarda Navrátil, všechno klape.

Ale kdyby za čas nabídka přišla?
Tak bych ji určitě zvažoval. Ale zatím něco takového vůbec není aktuální.

Jiří Novák
Narozen:  22. 3. 1975, Zlín
Vítězství a porážky na turnajích ATP – dvouhry: 337 – 260. Čtyřhry: 311 – 211.

Turnajové tituly ve dvouhře – 7: 1996 Auckland; 1998 Mexico City; 2001 Gstaad, Mnichov; 2003 Gstaad; 2004 Basel.
Turnajové tituly ve čtyřhře – 18: 2006 Gstaad; 2005 Umag; 2004 Stuttgart; 2001 Miami Ericsson Open, Montreal / Toronto; 2000 Dubai, Gstaad, Stuttgart Indoor, Stuttgart Outdoor; 1998 Split, Indianapolis, Mexico City, San Marino; 1997 Ostrava; 1996 Casablanca, Gstaad; 1995 Bogota, Santiago.
Prize Money za kariéru: 7,614,063 dolarů

Nemrzí vás trochu, že vaše generace Davis Cup nikdy nevybojovala? Vy jste měl top formu, 
za sebou dělníky Ulihracha, nebo Doseděla a nic…
To víte, že mě to mrzí, ale nesešlo se to. Mně osobně se 
v Davis Cupu hodně dařilo, měl jsem dobrou bilanci. Když já končil, Tomáš Berdych teprve dorůstal, to byla velká škoda. Štěpánek odmítal čtyři roky reprezentovat, to byl taky pech. Nechci se vymlouvat na los, ale stalo se nám třeba, že jsme hráli v Americe a proti nám nastoupili Sampras, 
Aggasi a do toho první pár světa ve čtyřhře. Mám aspoň čisté svědomí, že jsem na kurtu vždycky nechal všechno. 
Že to nevyšlo, se nedá nic dělat.

Vybavuji si, jak jste v roce 2004 v Brně vyškolil mladého drzouna Nadala. Kdyby nepřišlo zranění, třeba právě tohle mohl být váš rok…
Jasně, vzpomínám si. Vedli jsme 2:1, prohráli 2:3 a Španělsko ten ročník tenkrát vyhrálo. Já do posledního dne nemohl nastoupit, protože jsem si ve čtyřhře natrhl lýtkový sval. Neříkám, že se mnou bychom ten bod v neděli udělali…

Ale tou dobou jste hrál možná nejlepší tenis svého života…
A mohlo se stát cokoliv, já vím (usměje se). Potřebujete 
i kliku, my ji neměli.

Vzpomínám ještě na jeden váš slavný zápas, v roce 1999 jste poslal domů z Wimbledonu 
Rogera Federera. Nejste překvapený, že stále ještě válí na okruhu ATP?
Jsem i nejsem. Překvapený jsem, že je pořád tak fit a má zápal do hry i ve svých 34 letech, to je něco ohromného. 
On ale tenis neskutečně umí. 
Z toho pohledu nejsem překvapený vůbec. Pro mě je to hráč číslo jedna v celé historii. Hraje takový uvolněný a přírodní styl, vypadá, že se u tenisu vůbec nenadře. Úspěch mu ale hrozně přeju, jsem jeho velký fanoušek.

Máte pravdu, nastoupí a vypadá, jakoby v jeho podání tenis ani nebolel. Švihat do míčku je najednou ta nejpřirozenější věc na světě…
Přesně o tom mluvím. Přitom se taky nadře, bolí ho to, maká na sobě,  ale moc hezky se na jeho tenis dívá.

Když se teď o tituly mydlí 
Federer, Nadal, Djokovič a Murray, prožívá mužský tenis své zlaté roky?
Každá dekáda má něco. Když jsem začínal, táhli  Edberg, Becker, Wilander. Pak zase přišli borci jako Sampras a Aggasi, to byla taky skvělá reklama. Dříve svět zase hltal Lendla, Connorse a McEnroea, teď  má velkou čtyřku. Nedá se říct, jaká doba je lepší. Je ale rozhodně dobře,  že se jim daří a jejich tenis baví.

Začíná se ale už mluvit, co bude, až začnou končit. Tenis uvažuje, že by třeba zkrátil sety, vedení se bojí, že by hra nemusela být tak atraktivní. Co myslíte vy?
Že se něco bude dít, jsem poprvé slyšel snad před dvaceti lety. Je otázka, co přijde. Pravdou je, že tenis je sport, kde se strašně dlouho nic nezměnilo. Vím, že televizní společnosti se do přenášení zápasů nehrnou, nevíte, jestli zápas bude trvat hodinu, nebo tři. Volejbal se hrál taky na ztráty a udělaly se kratší sety bez nich, hokej, fotbal, stolní tenis…, všechno se zrychluje. V tenisu se kromě počítání ve čtyřhře nezměnilo nic. Jestli něco přijde, budeme to muset respektovat.

V problém s nezájmem o tenis nehrozí. Pořád tady vládne obří boom díky úspěchům v Davis Cupu, Fed Cupu, velkému českému útoku tenistek na první desítku. Jsme teď tenisová země?
Česko jí vždycky bylo. Vezměte si, jak jsme malou zemičkou a v každé dekádě jsme měli hráče ve světové špičce. Tenis tady má neskutečné jméno roky. Navrátilová, Mandlíková, Novotná, Suková, Lendl, Nováček, Korda a tak dál… Američani tam třeba teď  nikoho nemají, Švédi taky ne. Je zázrak, že se u nás něco takového děje. A je to navíc i bezvadná věc pro mladou generaci, má tady svoje vzory a motivaci.