„Všeobecně mě baví všechny míčové sporty, ale i ty další,“ říká pětatřicetiletý sportovec tělem i duší.

Martin Klepl z Nového Bydžova - velký sportovní nadšenec.Martin Klepl z Nového Bydžova - velký sportovní nadšenec.Zdroj: archiv sportovce

„V mém věku to už ovšem dělám pro zábavu a hlavně kvůli partě, abychom se mohli potom sejít na pivo a podobně,“ dodává s úsměvem. Jenže to není všechen výčet jeho aktivit. V době covidových zákazů pravidelně chodil běhat. „Občas vyjedu i na kole,“ doplňuje.

Jak se dá tohle všechno skloubit? „Samozřejmě bych chtěl stihnout všechno, ale bohužel to nejde kvůli rodině. Doma to slyším neustále. Žena mi říká, že věčně nejsem doma, že mám hodně zálib a koníčků,“ poukazuje na časovou náročnost svých aktivit.

Sportem číslo 1 je u něj basketbal

Martin Klepl hraje v basketbalu východočeský přebor za BK Nový Bydžov, kde plní roli rozehrávače číslo 1. Fotbalově je vedený v Lužci nad Cidlinou, kde se kope III. třída hradeckého okresu.

„Kdybych měl vyzdvihnout jeden sport, který mě baví a preferuji ho nejvíce, tak je to basketbal. Nohejbal hrajeme převážně v létě, je to jen takový doplňkový sport, kdy se s kamarády scházíme dvakrát týdně,“ uvádí na pravou míru.

Zajímavý je rovněž Kleplův pozdní začátek ve fotbale, neboť ho pořádně začal hrát, až když mu bylo 25 let.

Fotbal hraje stabilně až od 25 let

Ve fotbale je Martin Klepl obráncem, ale dokáže zaskočit i v brance.Ve fotbale je Martin Klepl obráncem, ale dokáže zaskočit i v brance.Zdroj: archiv sportovce

„Registrovaným hráčem jsem byl asi od patnácti let. K prvnímu zápasu jsem nastoupil v dorostu za Myštěves. Přišel jsem k tomu jako slepý k houslím, neboť jsem si byl zahrát načerno za kluka, který onemocněl. To byl můj první start ve velkém fotbalu. Stabilně jsem však začal hrát až v pětadvaceti letech. Tehdy jsem potkal svoji ženu, která pocházela právě z Lužce. Nebudete tomu věřit, ale u piva jsem se upsal místnímu klubu. A tak moje fotbalová kariéra doopravdy začala až v Lužci, kde jsem až doteď. Myslím, že tam i svoji kariéru dokončím,“ vypráví a vzpomíná.

Většinou nastupoval v obraně na postu krajního beka, ale když bylo potřeba, zaskočil i v brance.

„Je to pravda. Bohužel, když to takhle řeknu. Nikdo jiný do brány nechce, tak to většinou zbývá na mně. A kolikrát jsem už chytal? Myslím, že bych to spočítal na prstech jedné ruky, takže to bylo třeba čtyřikrát či pětkrát. Největší zážitek mám z Převýšova, kde jsem v mistráku obdržel asi devět gólů, z toho jeden jsem dostal skoro z půlky hřiště. Bylo to kvůli podmáčenému terénu, který mi neumožnil vyskočit do takové výšky, do jaké bylo potřeba. Ale kupodivu mě chytání dokonce i baví,“ říká upřímně Martin Klepl.