„Snad i díky Anežce začne být chůze trochu populárnější. Vždy fanoušky táhne, když je reálná šance na boj o medaile,“ říká Gdula, šestadvacetiletý závodník Hvězdy Pardubice.

Jak prozradila po šampionátu Anežka Drahotová, tak chtěla ukázat, že chůze není okrajovou disciplínou. Může i chůze divákům nabídnout atraktivní podívanou?
Vypadá to trochu jinak v televizi a naživo. Přijde mi, že přímo u trati je chůze hezčí. Myslím, že je to plnohodnotná disciplína. Je to i možnost pro české sportovce, jak bojovat o nejvyšší příčky v mezinárodní konkurenci. Když má někdo vytrvalecké předpoklady, tak je velmi obtížné se prosadit v konkurenci afrických běžců. V chůzi ta možnost je. Anežka ukázala, že nic není nereálné.

V čem se nejvíce liší z diváckého pohledu závody na dvacet a padesát kilometrů?
Padesátka je poměrně dlouhá a ze začátku se toho třeba na první pohled tolik neděje. I když pro nás jako závodníky je důležitá příprava právě pro ten závěr. Musím se dostat na nějaký pětatřicátý kilometr relativně čerstvý, ale zároveň co nejrychleji. Každý si musí nastavit své síly, aby to vyšlo. Ke konci závodu se pak dají třeba i dva kilometry prohospodařit, pokud člověku, jak se říká, dojde. Z diváckého hlediska je zajímavější právě ten konec. Může se pořadí přelévat. To bylo vidět i na berlínském závodě. Slovák Matej Tóth byl na čele, pak se propadl a zase dostal zpátky na medailovou pozici. Dvacka je poměrně rychlá a je to kontaktnější boj.

S Anežkou Drahotovou působíte v jedné tréninkové skupině. Jak funguje vaše spolupráce během sezony?
Trénujeme spolu hodně let, je to velký přínos. Během roku trénuji i částečně odděleně, protože jsem v Praze ve škole. Spolu máme hlavně soustředění. Člověku pomůže už jen to, že s ním někdo jde na trénink. Hlavně nám taky prospívá, že jsme každý trochu jiný. Mně nevadí vytrvalosti, jsem spíše takový padesátkář. Anežka mě zase dokáže potrápit, když chodíme kilometrové či dvoukilometrové úseky. Když se každý potrápíme na něčem jiném, tak se zároveň v těch slabších stránkách zlepšujeme.

Jak jste prožíval její stříbrný závod v Berlíně, který jste sledoval přímo u trati?
Byl jsem na občerstvovačce. Můj trenér měl před šampionátem nehodu na kole a měl zraněnou ruku. Dorazil až na závod Anežky, ale v tomto jsem ho zastoupil. Celkem jsem s tím počítal, protože jsme s Anežkou sehraná dvojka. Když mám po závodě a je možnost, tak pití podávám. Vím, jak to funguje. Nepříjemné bylo zdržení na začátku kvůli úniku plynu. Nikdo zpočátku nevěděl, co se děje. Ale Anežka si z toho nic nedělala a podala super výkon.

Jaký máte přehled z podobné pozice o vývoji závodu?
Dvacítka se šla na kilometrové okruhy, sledoval jsem mezičasy. Musím mít přehled, jaký jde Anežka okruh. Byli jsme domluveni, že třeba ve čtrnáctém si vezme gel. Musíte být připravení, protože na dvacítce je to celkem svižný závod. Na padesátce jsem schopen si ukázat nebo křiknout, co potřebuji. Na kratší vzdálenosti to musí fungovat ještě lépe.

Jak jste byl spokojený se svým výkonem na padesátikilometrové trati?
Po závodě jsem úplně nadšený nebyl, ale s určitým odstupem považuji výsledek za solidní. Podle pocitů v přípravě jsem si věřil, že bych mohl jít pod čtyři hodiny, ale v horkém počasí, které panovalo, jsem podal maximum, na které tam bylo. Bylo vidět, že ostatní začínali pomaleji, než je obvyklé. Ani vítěz nešel nějaký rychlý čas. Počasí se na výkonech podepsalo.

Co je pro vás důležitější? Díváte se na umístění nebo spíše na čas?
Na těchto závodech je nejdůležitější ze sebe vydat maximum, na které v tu danou chvíli je. Prodat to, co jsme dělali v tréninku a porazit co nejvíce závodníků. S tím souvisí co nejlepší čas. Je to jedno s druhým.

Jak zatím hodnotíte pohledem závodníka svůj rok 2018?
Loňský rok se mi hrubě nepovedl, bojoval jsem se zraněním. Letos je to povedenější, i když to ještě není stoprocentní, pomáhají mi fyzioterapeuti. Jsem schopný podávat výkony, loni jsem hlavně bojoval s bolestí. Šel jsem letos tři padesátky. V Dudincích, kde jsem splnil limit, pak v Číně a v Berlíně. Zajít kvalitně tři padesátky už je celkem dost. Byl jsem v Berlíně možná jeden z mála, který absolvoval tři padesátky.

Jednu olympijskou zkušenost máte za sebou. Máte v hlavě letní olympiádu v Tokiu 2020?
Když jsem nedošel v Riu, kde mě diskvalifikovali, tak jsem si řekl, že se pokusím kvalifikovat na další olympiádu. A hlavně ji potom dokončím. Asi nikdo nechce mít u svého jména olympijskou účast bez dokončeného závodu. To je můj dlouhodobý cíl, který bych si rád splnil.

Berlín ovládla atletikaDopoledne chodecké závody, večer fanzóna s velkou obrazovkou. Mimo Olympijského stadionu bylo dalším centrem evropského šampionátu v atletice okolí Breitscheidplatz. Právě tudy vedly trasy závodů v chůzi. „Atmosféra byla fajn. Ve srovnání s olympiádou mi to přišlo divácky ještě intenzivnější,“ popisoval Gdula, jehož přijela přímo do Berlína podpořit i rodina. Při „padesátce“ byli hodně slyšet především příznivci ze Slovenska. „Fanklub Mateje Tótha s ním jezdí i na jiné závody,“ dodal český chodec. V areálu European Mile vyrostly speciální tribuny, na kterých mohli diváci sledovat průběh šampionátu. Přímo v centru města došlo i na vybrané medailové ceremoniály.