Extraliga bude rozšířena na sedm družstev, takže letos nikdo nesestupoval. V Hradci Králové se tak bude hrát nejvyšší soutěž jak v kategorii mužů, tak i žen. Tuhle zprávu s velkým nadšením přijala trenérka hradeckých děvčat MARTINA POLÁKOVÁ. Je přesvědčena, že nastávající sezona bude mnohem úspěšnější než letošní.


Na jaře jste v jedenácti zápasech vybojovaly pouhých pět bodů. Proč tak málo?

Věřila jsem, že když jsme v závěrečných dvou podzimních kolech vybojovaly šest bodů, tak že na to navážeme i v jarní části a skončíme na nesestupové příčce. Bohužel se tak nestalo. Čím to? Kromě zápasů s pražskou Slavií a Pragou Praha, ve kterých nás soupeřky jasně přehrály, byly ostatní duely v poli vyrovnané. Bohužel, děvčata nedokázala proměnit ani ty nejvyloženější šance a mnohdy inkasovala velmi laciné góly. Za krásu se body prostě nedávají, chybělo i potřebné nasazení.

Jak už jste naznačila – hráčky v některých zápasech nedaly do hry maximum a bylo jim jedno, jak to dopadne…
Myslím si, že jim nebylo vyloženě jedno, jak zápasy dopadnou. Každopádně v silách většiny hráček bylo hrát s větším zaujetím a o dobrý výsledek se zdravě poprat. To jsem bohužel postrádala.

Jistě to mrzí o to víc, že většina kádru již má s extraligou zkušenosti.
Máte pravdu. Podle mne je to o přístupu každé hráčky k pozemnímu hokeji jako takovému. V sezoně jsem se mohla spolehnout pouze na ty starší, které mají potřebné zkušenosti, a v zápasech byly vidět. Bohužel jich mnoho není. Většinu kádru tvoří mladá děvčata, která podávala kolísavé výkony. Jsem moc zvědavá, jestli v příští sezoně půjdou výkonnostně nahoru.

Na jaře jste nepovolala hráčky ze Slovenska. Chyběla potřebná konkurence a místní děvčata věděla, že budou hrát, ať se jim daří nebo ne…

Pravdou je, že jim konkurence hodně vadí. Na jaře měly holky možnost ukázat, že si poradí i bez posil ze Slovenska. Jak vidno, šanci nedokázaly zúročit v lepší umístění, třeba páté místo. Snad si to všechno srovnají v hlavě a na podzim to bude lepší. Jinak se opravdu může stát, že v kádru dojde ke změnám. Já sama mám velký zájem o to, abychom v Hradci měli dvě extraligy a hrál se zde pěkný hokej s dobrými výsledky.

Největší oporou byla nestárnoucí Kateřina Keprtová, je to tak?
Katka v jarní části odvedla excelentní výkony. Když si uvědomíte, že má rodinu, stará se o dvě děti a její šestatřicet let, tak klobouk dolů. Já osobně jsem s ní i hrála, takže to dokážu ohodnotit. Byla to její nejpovedenější sezona. Zejména v posledním zápase s Rakovníkem byla k neudržení. Vůbec si nedovedu představit, že by měla skončit s aktivní hráčskou kariérou.

V závěru soutěže se v týmu překvapivě objevila Jiřina Gočalová, která v minulosti již několikrát s pozemním hokejem skoncovala. Neobáváte se, že se něco podobného bude opakovat?
Tak to nemohu vědět. Ona sama si musí v hlavě srovnat, co vlastně chce. Faktem je, že před časem, kdy ji hokej opravdu bavil, byla nejen v Hradci, ale i v nároďáku nejlepší střelkyní. V současnosti musí především zapracovat na fyzické kondici. Musím však říci, že na sobě pracuje. Řekla mi, že se chce vrátit a družstvu pomoci. Góly určitě střílet nezapomněla. Právě její důraz před brankou soupeřek a střelecká pohotovost – to vše nám v uplynulém ročníku extraligy chybělo.

Nakonec z extraligy nesestupujete…
Tušila jsem, že budeme mít starosti se záchranou. Kromě nás hrály o udržení ještě Hostivař a Bohemians. Těsně před skončením soutěže hlasovali zástupci extraligy a první ligy pro rozšíření nejvyšší soutěže. Vše proběhlo v Praze. Pokud vím, byla to opravdu bouřlivá debata. Osobně jsem se zasedání nezúčastnila. Původní návrh byl, aby extraligu žen hrálo osm týmů. To neprošlo, neboť druhý celek z první ligy nebyl na nejvyšší soutěž připraven. Nakonec tedy bylo odsouhlaseno, že v soutěži bude sedm družstev. Ani nevíte, jakou jsem měla radost, když jsem se dozvěděla, že nesestupujeme. Hrát znovu první ligu by bylo krokem zpátky. Především po výkonnostní a herní stránce by taková soutěž děvčatům nic nedala.

Už víte, jakým způsobem se bude hrát extraliga v příští sezoně?
Po absolvování dvanácti zápasů v základní části budou první čtyři týmy hrát play off a vítěz bude mistrem extraligy. Družstva na pátém až sedmém místě budou hrát o udržení, přičemž poslední celek extraligy bude hrát baráž s vítězem první ligy.

Co bude zapotřebí udělat, aby družstvo v nastávající sezoně nehrálo druhé housle?
Hráčky by hlavně měly zlepšit tréninkovou morálku. Není to o tom, kolik holek je na tréninku, ale o přístupu a nasazení. V hokeji platí jedno – pokud chcete uspět, tak si vše musíte vybojovat a do hry dát opravdu maximum. V soutěži bychom se měly trvale zabydlet a v budoucnu nehrát pouze o udržení. Ženský pozemní hokej v Hradci Králové by měl mít rozhodně větší ambice než dosud.

Budete i vy na děvčata náročnější?
Myslím si, že na ně náročná jsem. Jak už jsem řekla, většině chybělo potřebné nasazení, nedokázaly se na zápasy patřičně vyhecovat. Ale jsou tu další nadějné hráčky, které do družstva hodlám postupně zařadit. Přijde doba, že kdo nebude chtít makat, místo v sestavě mít nebude.

O pozemní hokej je velký zájem mezi mládeží. To vás jako vedoucí tréninkového centra jistě těší, je to tak?
Přísun dětí do našeho oddílu je určitě větší než v minulosti. Přiznávám však, že by jich mohlo být více. V dnešní době mají děti jiné zájmy. Rodičům mnohdy dělá problém odvézt je na trénink, počkat na ně a zase neodvézt domů. Ale musíme to brát tak, jak to je. Na druhou stranu, pokud jde o dívky, kolektivních sportů pro ně v Hradci mnoho není. Kromě pozemního hokeje ještě basketbal, volejbal a fotbal. Mám vždycky radost, když přijdou děti a do hokeje se pustí s obrovským zápalem, třebaže jim to zrovna moc nejde. Mám zde caparty, kterým jsou i čtyři roky. Případní další zájemci o tento sport se mohou na hradecké Slavii také přihlásit. V létě jezdíme s dětmi na čtrnáctidenní tábor, v průběhu roku mají i soustředění. Trenéři mládeže se o ně starají dobře, za což jim děkuji.

Nedávno jste obdržela významné ocenění…
Strašně si toho vážím. Bylo to za dlouholetou práci pro sport na Královéhradecku. Vyznamenána jsem nebyla jen já. Osobně se pozemnímu hokeji věnuji od dvanácti let. Nejprve jako hráčka, později jako trenérka. Tento amatérský sport dělám po práci a jedinou odměnou je, když se na vás po vyhraném zápase někdo usměje a řekne: Dneska to bylo dobrý. Je to pro mne povzbuzení do další práce.

Co byste řekla závěrem?
Děkuji mému asistentovi Marku Machútovi, který mi pomáhal, pokud zrovna neměl povinnosti u týmu mužů. Moc bych si přála, aby se podařila dotáhnout do zdárného konce výstavba nového stadionku pro pozemní hokej se speciálním povrchem. Mužům gratuluji k zisku bronzových medailí. Jako trenérka bych si přála dosáhnout něčeho podobného s děvčaty.

Jan Skalička