Na konci loňského června vybojoval silniční cyklista František Sisr v Trnavě, kde se konal společný šampionát Česka a Slovenska, titul republikového mistra v závodě s hromadným startem.
V koronavirové době zavzpomínal na nejsilnější okamžiky životního závodu a prozradil, co pro něj znamená obhajoba tříbarevného dresu.
Do přípravy na letošní sezonu zařadil i dvanáctihodinový trénink! Co k tomu sedmadvacetiletého jezdce královéhradecké stáje Elkov Kasper inspirovalo?
Na jaký závod jste se letos připravoval nejvíce? Je to nejspíš obhajoba titulu mistra republiky, že?
Jednoznačně. Vrchol sezony by pro mě měl být na republikovém šampionátu v Opočně, kde bych chtěl obhájit mistrovský titul. Zatím nevíme, jestli se závod pojede. Hlavou jsem pořád nastavený, že mistrák bude. Už od podzimu je to můj hlavní cíl, na tom se nic nemění. Tréninkový plán k tomu pořád směřuje. Vše je o tom, jestli umíte trénovat. Mně nikdy moc nevyhovovalo se připravovat závoděním. Preferuju menší počet závodů a na každý se připravit speciálně. Pěkné výsledky jsem chtěl ukázat i ve Francii, neboť tamní závody mi typově sedí. Nejsou tam dlouhé kopce, tratě jsou specifické a hodně odlišné od českých. Závodí se na úzkých cestách s řadou technických úseků.
Pořád vám patří dres národního šampiona, i když závodit v něm aktuálně nemůžete. Přesto jaké to je závodit v bílém dresu s trikolórou?
Absolvoval jsem v něm minulý rok pár závodů, ale letos jen jeden. Chtěl jsem si to pořádně užít, jenže zatím ani nebylo kde. Při tréninku to člověk tolik nevnímá. Proto mě mrzí, že se v dresu mistra republiky nemůžu prezentovat víc. Nevím, kolikrát za život se podaří titul získat. Proto jsem si to chtěl letos užít a zkusit ho obhájit.
close
info
Zdroj: Elkov Kasper/ Jan Brychta
zoom_in
Vzpomenete si po necelém roce na nejsilnější okamžik ze závodu, ve kterém jste domácí titul vybojoval?
Je to moment, kdy jsem projel pásku a věděl, že jsem vyhrál. Člověk si v tu chvíli zakřičí, oslaví to, ale ještě neví, co si má myslet. Přemýšlí nad tím, jestli je to opravdu skutečné. Až pak mu postupně dochází, že vyhrál mistrovství republiky.
Od návratu z Chorvatska, kde jste absolvovali úvodní dva závody sezony, trénujete sám. Je to velký rozdíl oproti týmové přípravě?
Není to pro mě nějaká velká změna a beru to tak, že můžeme ještě dohnat to, co jsme v tréninku nestihli. Normálně bych sice závodil, ovšem trénovat sám jsem zvyklý. Od prvního momentu, kdy nám zrušili závody, jsem si řekl, že aspoň budu moct umazat tréninkové manko. Při prvním závodě jsem totiž narazil na detaily, které by se ještě daly zlepšit.
Máte za sebou jeden speciální vytrvalostní trénink. Jaké to je být na kole celý den?
Jeden belgický cyklista ujel na tréninku 360 kilometrů, a tak jsme to s Michaelem Kukrlem den na to taky zkoušeli. Kuky objel 300 kilometrů a říkal, že už to nikdy nechce zažít. Já jsem to natáhl na 340 a nepřišlo mi to náročnější než jiné objemové tréninky. Bylo to o hlavě, aby člověk vydržel sedět na kole necelých dvanáct hodin a šlapat svoje tempo. Po 200 kilometrech jsem zastavil doma na jídlo a znova vyjel. To doplnění energie a krátké odfrknutí mi pomohlo.
Využíváte v současné specifické situaci v přípravě počítačové programy Zwift nebo Rouvy? Čím jste si ozvláštnil domácí trénink?
Zatím vyjíždím jenom ven. K technologiím bych se uchýlil jedině v případě, že by byl úplný zákaz vycházení. Na silnicích moc lidí nepotkávám, takže riziko přenosu nemoci je mizivé. Vtipné je, že na cyklostezce v hradeckém lese je větší koncentrace lidí než v centru Hradce Králové. Protože jsou uzavřené posilovny (odpovídal v polovině minulého týdne - poznámka autora), přivezl jsem si domů činku na dřepy a menší posilovnu si vytvořil v pokoji. Není nijak výrazně vybavená, ale základ pro cyklistu tam je. Mám rovněž matraci na cvičení, jednodušší činky, balanční míče a podložky.
