Prapor českých skeetařů na mistrovství světa v Mariboru držel tentokrát nestor této brokové disciplíny LEOŠ HLAVÁČEK (nar. 30. října 1963). Člen Dukly Hradec Králové obsadil vynikající šesté místo.

Finále na mistrovství světa se vždycky musí brát jako velký úspěch. Určitě tomu je stejně i ve vašem případě…
To víte že ano. Ověřil jsem si, že ještě nepatřím do starého železa a mohu se stále měřit s těmi nejlepšími. Na mistrovství Evropy mi finále těsně uniklo, takže jsem rád, že to tentokrát vyšlo. Trochu mě mrzí dvě chyby ve finálové položce, ale popravdě musím přiznat, že mi trochu došla šťáva.

Psychicky náročný musel být už samotný rozstřel o finálovou šestku. Je to tak?

Pokaždé jsou to velké nervy. Dán Holding minul hned první ranou, takže to nebylo tak dlouhé. Ve finále je to už víceméně o štěstí a únavě. I se šestým místem jsem však velmi spokojen.

Co se stalo, že závod vůbec nevyšel kolegům z družstva Janu Sychrovi a Aleši Hutařovi? Oba skončili v poli poražených…

To je život, takové je už střílení. Stává se to. Kluci bojovali jako lvi, ale prostě neměli svůj den.

Na ME jste skončil sedmý a podílel se na zlatých medailích v týmové soutěži. Nyní v Mariboru z toho byla finálová účast. Letošní sezonu tedy můžete hodnotit nadmíru kladně?

Bezesporu. Trochu mě jen mrzí, že mi utekla účast ve finále Světového poháru. Bylo by to milé zakončení úspěšné sezony. Mým posledním ostrým závodem bude za týden mistrovství republiky. Pak ještě odjíždíme s Honzou Sychrou do Francie, kde se zúčastníme exhibice při otevírání nové střelnice.

Zmínil jste, že jste rád, že ještě nepatříte do starého železa. Troufáte si tedy ještě pomýšlet na olympijské hry v Londýně?

Letošní výsledky mě nakoply. Mám velkou motivaci se do Londýna probojovat. Hlavně aby drželo zdraví, to je nejdůležitější.