V Pekingu vám to podle představ nevyšlo. Na druhou stranu jste při závodech Světového poháru potvrdil příslušnost k absolutní špičce. Na ME jste navíc vystříleli v družstvech stříbrné medaile a vy sám skončil těsně za branami finále. Jak tedy hodnotíte uplynulou sezonu?
Byla to dobrá sezona, a to i přesto, že mi olympijský závod nesedl. Ale stalo se. Tak už to ve sportu chodí. Chuť jsem si následně spravil třetím místem při finále Světového poháru v Minsku. Tento výsledek zklamání z Pekingu přebil. Je dobře, že to vyšlo alespoň Davidu Kosteleckému, z jeho triumfu nyní profituje celá broková střelba.

Ještě zpět k olympijským hrám. Jel jste tam plný odhodlání zaútočit na nejvyšší příčky. Určitě jste pátral po příčinách nezdaru…
Cílem bylo minimálně finále. Nemá cenu zpětně říkat, jestli jsem třeba měl udělat něco jinak. Na olympiádu jsem se připravil podle svého nejlepšího svědomí, a výsledky před ní to potvrzovaly. Střelnice v Pekingu nesedla více lidem. Stále jsem se ještě pořádně nedopátral, proč byly celkově nástřely v naší disciplíně tak nízké.

Váš oddílový parťák David Kostelecký se s tím na trapu vůbec nepáral. Na něho se byla radost koukat, že?
Byl ve fantastickém tranzu. Něco podobného jsem také poznal. Člověk prostě jede a nic ho nezastaví. Jedná se o ideální stav jakéhosi vygumování hlavy. Nepletou se vám tam žádné myšlenky, tělo si všechno dělá samo a hlavu k ničemu ani nepotřebuje. Davidův triumf byl o to lepší, že byl naprosto nečekaný. S Kateřinou Emmons se tak nějak počítalo. Přece jen se halové disciplíny dají více nadřít, ale David to zvládl i v deštivých podmínkách naprosto geniálním způsobem.

Kosteleckému k olympijskému triumfu výrazně pomohla spolupráce s psycholožkou Evou Šauerovou. Neuvažoval jste do budoucna o něčem podobném?
Zpočátku jsme s ní začínali oba. Já jsem s ní spolupracoval asi dva roky. Nakonec jsem zjistil, že na střelnici při závodě zůstanu stejně sám a v případě krize si poradit taky musím sám. Psycholog vás může na závod dobře naladit, ale pak už je to jenom na vás. Davida obdivuji, protože je s psychologem v kontaktu neustále. To já bych nevydržel, vadilo by mi to. Jsem větší introvert, potřebuji trochu více svého pohodlí a soukromí. Se stresy při závodech se vyrovnávám zkrátka sám.

Jak už jste říkal, v Minsku jste si spravil chuť. Bylo těžké se na další vrchol sezony po olympijském nezdaru připravit?
Bral jsem to jako příležitost napravit si reputaci. V trénincích mi to šlo a potvrdil jsem to i v závodě.

V souboji o bronzovou příčku jste v KO rozstřelu porazil trojnásobného mistra světa Al Rashídího z Kuvajtu. V této sezoně jste však v podobných situacích selhával. Jestli se nepletu, tak hned třikrát jste odešel poražen…
Rozstřely mi letos vůbec nevycházely. Ani nyní netuším proč. Možná tam v podvědomí byla určitá nervozita, nevím. Proletělo mi to hlavou také v Minsku. Říkal jsem si: „Ježíši už je to zase tady!“ Naštěstí jsem to napočtvrté zvládl a zlomil to v pravý čas.

Je vám už devětatřicet let. Váš oddílový kolega Leoš Hlaváček je ještě o šest roků starší. Přesto se nezdá, že by vám mladíci nějak extrémně dýchali na záda…
Je to tak. O to víc mě těší úspěch z mistrovství Evropy, kde jsme vybojovali stříbro v družstvech. Poprvé s námi absolvoval akci podobného významu Jakub Zapletal, a zvládl to výborně. Z toho jsem měl obrovskou radost. Určitě nám v něm pro skeet vyrůstá nová naděje.

V klubu prý v lednu ukončí činnost váš dlouholetý trenér Václav Patrman. Jeho nástupcem by měl být bývalý reprezentant a stříbrný medailista z olympijských her v Sydney 2000 Petr Málek? Vítáte tuto změnu?
Změnám se nebráním. Každá změna po určitých letech něco přinese. Petra znám jenom jako střelce, ne jako trenéra. Takže zatím opravdu nevím, co si od toho slibovat. Uvidíme.

Je před vámi další olympijský cyklus. Nejste už nejmladší. Objeví se jméno Sychra ještě na olympiádě v Londýně 2012?
Už toho cestování za ty roky bylo dost, ale rád bych do Londýna vydržel. Vím, že stárnu a vždycky jsem si cenil umění odejít včas. Pokud by byl zájem, chtěl bych poté pokračovat v roli trenéra. Ale to už dost předbíhám.