Už není vyjukaným zajícem, který naslepo někam peláší. Česká reprezentantka ve střelbě na skeet Libuše Jahodová je od loňského léta absolutní profesionálkou a moc dobře ví, za čím si jde. Olympijská výzva je pro ni obrovskou motivací. Členka Dukly Hradec Králové je vůbec první českou ženou, která si vystřílela účast na OH v brokové disciplíně. V Riu se pokusí obstát se ctí. ,,Nejedu se pouze zúčastnit," říká rezolutně třiadvacetiletá dívka, která se na důležitou sezonu dlouhodobě připravuje ve střelecké baště na Kypru.

Společně s Davidem Kosteleckým jste jediná, kdo si vybojoval právo účasti na olympiádě v Riu v brokových disciplínách. Jedná se o splněný sen?
Určitě, o olympiádu jsme společně s trenérem Luborem Novotou usilovali již před pěti lety, když jsem jako juniorka na ME a MS v Bělehradu střílela v kategorii žen, kde se rozdělovala poslední účastnická místa na olympijské hry v Londýně. Tímto rozhodnutím jsem s určitostí přišla o individuální medaile v juniorské kategorii. K vytouženému možnému postupu na OH mi zřejmě chyběl jediný terč, ale byla to pro nás obrovská zkušenost do budoucna. Na základě výsledků z těchto vrcholných soutěží jsem ale získala obrovskou podporu svého současného zaměstnavatele, tedy ASO Dukly Hradec Králové.

Do Brazílie se ale nepojedete pouze zúčastnit, že?
Moc nevěřím tomu, že by se někdo jel na olympiádu pouze zúčastnit. Všichni touží si z této sportovní akce, která se koná jen jednou za čtyři roky, odvézt některou z medailí. Samozřejmě je nutné být realistou. Uvědomuji si, že získat takovýto úspěch v silné konkurenci je velmi náročné a vyžaduje to být nejen velmi dobře připraven, ale být v danou chvíli v absolutní fyzické, technické a psychické kondici. A samozřejmě mít i potřebné štěstí.

Řadíte se k okruhu favoritek?
Určitě ne, ale připravujeme se v klidu za absolutní podpory Českého střeleckého svazu a Dukly tak, abych v Riu odvedla absolutní maximum.

Právo účasti na OH jste získala díky osmému místu na mistrovství světa v italském Lonatu. Jistě se na to dobře vzpomíná… Slavila jste šampaňským?
Pamatuji se na to velmi dobře, šampaňským a jiným alkoholem jsem ale neslavila. Z mého okolí jsem dostala nepočítaně gratulací. To mě velmi potěšilo. Jsem velmi ráda, že mi přáli k úspěchu i neznámí lidé. Velmi si toho cením.

Ke všemu jste v létě na Univerziádě v Koreji vystřílela dvě zlaté medaile…
Cením si jich moc. Jednu jsem získala v individuálním závodě, druhou společně s mými kolegyněmi a kamarádkami Bárou Šumovou a Jitkou Peškovou v soutěži družstev. Za těmito úspěchy stál i bezvadný tým trenérů a členů realizačního týmu, který nás před univerziádou i na ní vedl. Mé poděkování patří zejména paní Ivaně Ertlové a Petru Zvolánkovi.

Zajímavou zkušeností musely být i Evropské hry v Baku, kde jste nastoupila po boku zkušeného veterána Jana Sychry do soutěže smíšených týmů. Obsadili jste šesté místo. Jak jste vnímala tuhle novinku?
Tuto snahu o rozšíření sportovních disciplín v brokové střelbě hodnotím velmi kladně. Mít možnost střelit si s Honzou Sychrou společný závod na takovéto úrovni, je velmi přínosné. Bohužel jsem měla ve čtvrtfinále trefit o jeden terč více. Pak bychom se dostali do boje o medaile. Věřím, že budu mít ještě příležitost si s Honzou tento závod na vrcholné úrovni střelit. Nejbližší možná příležitost by mohla být na letošním mistrovství Evropy v italském Lonatu.

Jan Sychra je česká skeetařská legenda. Navíc se jedná o velmi srdečného člověka. Chodíte k němu pro rady?
Honza je můj velmi dobrý kamarád, ale pro rady k němu nechodím.

On bude s vrcholovou činností v příští sezoně postupně končit. Proslýchá se, že by vás mohl začít trénovat…
Ano, tyto teorie se ke mně již také dostaly. Honzu znám jako velmi dobrého kamaráda a kolegu z reprezentace. I když plánuje po skončení sportovní kariéry přejít k trenérské práci, nepočítám s tím, že bych k němu přešla. Můj současný trenér Lubor Novota mě dovedl velmi vysoko. Je výborný psycholog, manažer a organizátor. Názory, že by můj trenér musel být nezbytně vynikající střelec považuji za zavádějící. Tyto teorie a konstrukce samozřejmě lehce vznikají na úrovních, kde neznají a nerozumí současnému stavu. Lubor je nejen bývalý vynikající sportovec a reprezentant v parašutizmu, ale má  za sebou i medailové úspěchy coby trenér. Navíc má i prokazatelné mnohaleté výsledky v trenérské oblasti disciplíny skeet.

Jste rodačka z Liberce, kde také studujete Technickou univerzitu, ale už dlouho střílíte za Duklu Hradec Králové. Jak se vše seběhlo?
V podstatě jsem začínala střílet zhruba před deseti lety, ihned pod hlavičkou Dukly Hradec Králové. Využila jsem situace, kdy můj starší bratr Jakub Novota byl na základě svých sportovních výsledků členem tohoto oddílu již tři roky. Tím, že můj současný trenér již oficiálně mého bratra pod hlavičkou ASO Dukla HK trénoval, bylo v podstatě automatické, že jsem byla již na začátku své sportovní kariéry do tohoto klubu zařazena. K brokové střelbě jsem se v podstatě dostala tak, že jsem společně s mým trenérem a mojí mamkou jezdila po přípravách a závodech, které absolvovali moji dva bratři.

Prý jste do čtrnácti let skoro vůbec nesportovala?
Jednalo se pouze o sport rekreační a sport pro zábavu v rámci školy a mých kamarádů. Vrcholově jsem se začala připravovat před osmi lety pod vedením Petra Málka (stříbrný medailista z OH v Sydney 2000 – pozn. red.), známého a uznávaného trenéra. Spolupráci s ním jsem započala po jeho ukončení trenérské činnosti s kyperskou reprezentací, která se díky němu dostala ve všech kategoriích na světovou úroveň. Profesionální spolupráci s Petrem Málkem mi zabezpečil můj součastný osobní trenér Lubor Novota. Zkušenosti, které mi Petr předal, mi dodnes velmi pomáhají.

Musel vás nevlastní otec Lubor Novota hodně tlačit, abyste u skeetu vydržela?
Musím přiznat, že ano. Samozřejmě v době, kdy se výrazně nedařilo, jsem zvažovala ukončení střelecké kariéry. Naštěstí mi vždycky pomohl najít cestu zpět a dokázal mě přimět k tomu, abych ve střelbě viděla svoji určitou budoucnost. Je jasné, že si občas lezeme na nervy, ale cíle a postupné kroky, které jsme si postupně stanovili, se nám daří plnit.

Jak dlouho se tedy cítíte coby absolutní sportovní profesionálka?
Mé rozhodnutí věnovat se skeetu na více než sto procent jsem učinila po univerziádě v Koreji. Zisk dvou zlatých medailí mě nastartoval k přehodnocení mého přístupu k závodění. I když moje loňská sezóna byla provázena velkým množstvím různých zranění a nepříjemností a často jsem pochybovala o možném úspěchu, závody v Guangju mě nastartovaly k výsledkům, které mi následně zajistily nominaci na OH v Brazílii.

Skeet není jen o vypálené ráně, ale i o komplexní fyzické připravenosti. Vždyť flinta váží čtyři a půl kilogramu a při zpětném nárazu umí i pořádně nafackovat, což jste určitě už mnohokrát pocítila. Jestli se nepletu, měla jste z toho i zlomeninu, že?
Naštíplá klíční kost v mých raných začátcích je principiálně banalita. Po MS v Lonatu jsem si společně s trenérem jasně stanovila priority a překopala celý svůj životní a osobní režim. V danou chvíli je jasnou prioritou příprava na srpnové OH. Tímto závodem ale samozřejmě můj sportovní život nekončí. Každý rok jsou pořádány světové soutěže, jako je mistrovství světa, Světové poháry či mistrovství Evropy, které svým početnějším obsazením a sportovní úrovní převyšují i soutěže na olympijských hrách. Člověk cítí, že se stále zlepšuje, i proto je mým cílem minimálně dalších pět let aktivně závodit.

Členská základna na ženském skeetu není nijak široká. Cítíte, že by váš kvalifikační úspěch mohl nakopnout mladší generace?
Ne, jakýkoliv sport je velmi fyzicky a psychicky náročný. Ze své zkušenosti pochybuji o tom, že by i na základě mého případného úspěchu došlo k masivnímu nárůstu střelecké základny. Bohužel i tento sport jako většina ostatních je velmi finančně náročný, tím se okruh případných zájemců výrazně snižuje.

Velmi důležitá je při střelbě mentální odolnost? Máte dobrou hlavu? Řídíte se nějakými pravidly?
Psychická odolnost je jedna z nejdůležitějších věcí u veškerých technických sportů. Je velmi obtížné naučit se odolávat nervozitě a stresu, které moje závody provázejí. Na zvyšování psychické odolnosti společně s trenérem velmi intenzivně pracujeme. Věřím, že mi mé úspěchy z minulého roku pomohou k zvýšení psychické odolnosti a sebedůvěře při závodech, které budu letos absolvovat.

Mezi muži je zákonitě s brokovou střelbou spojena záliba v myslivosti. Jak je to u vás?
Členem mysliveckého spolku nejsem a ani to neplánuji.

Přesto. Dokázala byste skolit třeba jelena?
(směje se) Dokázala a nejen jelena.

Jak to myslíte?
Samozřejmě situace, abych mohla něco zamordovat, nevyhledávám, na rozdíl od myslivců. V případě potřeby nebo nutnosti bych ale asi moc nepřemýšlela. Vyrůstala jsem na vesnici, a proto vím, že maso se nevyrábí v supermarketu z ropy. Kromě toho jsem zaměstnaná u vojáků. (směje se)

Zpět k olympijské přípravě. David Kostelecký (olympijský vítěz z Pekingu 2008 v disciplíně trap – pozn. red.) má vzhledem k důležitosti olympiády k dispozici pro přípravu tréninkového parťáka Jiřího Liptáka. Koho máte vy?
Tuto variantu jsme samozřejmě společně s trenérem zvažovali. Vůbec jsme se nebránili spolupráci s kolegyní nebo kolegyněmi, které by se s námi společně připravovaly. Bylo by ale nutné, aby s vybranou sparingpartnerkou jezdil po všech přípravách a soutěžích její osobní trenér. Náš naplánovaný režim přípravy je z mého pohledu velmi náročný a nevěřím tomu, že by byl někdo schopen a ochoten s námi trénovat a podřídit se daným tréninkovým metodám. Porovnávat situaci v mužích disciplíny trap není možné z důvodu toho, že jak David, tak i Jirka jsou samostatnými a velmi vyspělými střelci a sami si v podstatě plánují systém a způsob přípravy.

Jste neustále na cestách či soustředěních v zahraničí. Není to příliš ubíjející?
Na tyto situace jsem již mnoho let zvyklá. Na dlouhodobých soustředěních a závodech principiálně nikdy nejsem sama. Většinu své přípravy trávím společně se svými bratry a rodinnými příslušníky. Mám kolem sebe řadu přátel, s kterými se pravidelně setkáváme na soutěžích a v přípravě. Je to v pohodě.

Řada sportovců má před závody zažité rituály. Platí to i u vás?
Ne, snažím se ke sportu přistupovat pragmaticky.

Jak trávíte volný čas, pokud tedy nějaký máte?
Volný čas samozřejmě zbývá a vyplňuji ho sledováním filmů a čtením.

Přibližte program nejbližších týdnů?
Od 25. ledna do 23. března probíhá objemová příprava na Kypru. V rámci ní se budu účastnit dvou závodů v Nicosii. Jedná se o jeden závod Světového poháru a velkou cenu Kypru. V polovině února pak odlétáme na přípravný závod do Kataru. V dubnu nás čeká Světový pohár v brazilském Rio De Janeiro, který zároveň slouží jako seznamovací závod před olympiádou.

Vizitka
Narozena: 31. května 1992 v Liberci
Oddíl: Dukla Hradec Králové
Disciplína: sportovní střelba – skeet
Největší úspěchy: 8. místo na MS v Lonatu 2015 a zisk kvota placu pro OH v Riu; dvě první místa na univerziádě v Koreji 2015 (jednotlivci a družstva), 3. místo na akademickém MS ve Spojených Arabských Emirátech  2014
Záliby: sportovní lezení, adrenalinové sporty,  venčení psa
Oblíbené jídlo: sushi
Oblíbený film: české klasiky, hlavně Na samotě u lesa nebo Marečku, podejte mi pero