Během své bohaté kariéry si odskočil k florbalu, následně se však vrátil zpátky na hokejbalový plac s jedním jasným cílem - dovést Pardubice k mistrovskému titulu. Jeho plány zatím hatí především koronavirová „přestávka“.

Sportovec tělem i duší. V hokejbale již dekádu straší obrany soupeřů, po přerušení kariéry naopak vyztužil defenzívu florbalového Sokola Pardubice, ale nyní je zpátky. V dosavadním průběhu sezony nasbíral Jan Bílý za šest zápasů sedm branek a pět nahrávek a drží se na čtvrtém místě kanadského bodování. Tahoun pardubického Autoskla nyní během koronavirové pauzy myslí především na návrat zpět na hřišti. A pak to bude chtít rozjet - s Pardubicemi dosáhnout po pěti letech znovu na vrchol, z odloženého světového šampionátu pomoci přivézt ze Švýcarska v roce 2021 také kov nejcennější.

Honzo, jak se udržujete v současné době v kondici?
Já osobně chodím každý den běhat, nechci jenom lelkovat doma a snažím se připravovat na to, co přijde. Situace není dobrá, to víme všichni. Nikdo ale neví, jak to bude všechno dál.

Je to podle vás správné zastavit veškerý sport v zemi?
Počty přibývaly a já si myslím, že to bylo nezbytně nutné. Netýká se to jen hokejbalu, ale všech sportů. Když už to někdo takto zastaví, není to sranda. Musí se omezit vše, co je potřeba a věřím, že se všechno brzo zase vrátí do normálu.

Myslíte si, že se na podzim ještě na hřišti se svými spoluhráči potkáte?
Myslím si, že hokejbalový podzim už skončil. Uvidíme, jak to bude na jaře. Záležet bude na hokejbalovém svazu, jakým způsobem se bude hrát a jaký systém dohrání soutěží vymyslí.

V profesionálních sportovních klubech sledujeme snižování platů, dokonce zvěsti o krachu. Má v tomto hokejbal výhodu?
To každopádně. Nám se platy snižovat nemusí, žádné nemáme (směje se). Nám jde především o to, trávit čas v partě lidí. Lepší je být v kolektivu než zavřený doma.

Pardubičtí Autoskláři vstoupili do sezony velmi dobře, za šest zápasů jediná porážka. Přišla pro vás tedy pauza ve špatný čas?
Pauza přišla, nedá se s tím nic dělat. Nyní jsme před sebou měli zápasy s top týmy, tam by se vidělo, jak na tom doopravdy jsme. Až na počáteční prohru s Karvinou vše klapalo dobře, trénovali jsme ve velkém počtu, na zápasech nás bylo také dostatek. Vše šlapalo. Kdyby se pokračovalo dále, právě následující týdny by ukázaly, jestli můžeme pomýšlet na vyšší umístění. Škoda.

Navíc se kvůli koronaviru odložil také světový šampionát. Pro vás další rána?
Přesně tak. V létě jsme měli mít soustředění před mistrovstvím, to neproběhlo, protože se sešla řada omluvenek. Asi tam byla nervozita a strach z toho, že bychom se mohli nakazit. Mistrovství se posunulo o rok, ale kdo ví, jak to bude. Rád bych si tam zahrál, bude to pro mě asi poslední mistrovství světa.

Jak to? Vždyť věk devětadvaceti let není v hokejbale příliš pokročilý…
O věku to tolik není. V životě přichází jiné věci. Mistrovství světa už jsem několikrát hrál, další by bylo za tři roky, a kdo ví, co bude. Je to strašně daleko. Ale nikdy neříkej nikdy.

V produktivitě české extraligy vám patří čtvrté místo, jste nejlepší střelec Pardubic. Je to přesně ta role, která se od vás očekává?
Asi to tak je, za roky to tak vykrystalizovalo. S Pavlem Kubešem a Petrem Filipem máme roli tak nastavenou, dostáváme zároveň hodně prostoru na hřišti, hrajeme přesilové hry, ve kterých sbíráme dostatek bodů. Bylo by fajn, kdyby to už pomalu přebírali mladší kluci, protože to nemůže být jen o nás. Mění se to, brzy to převezmou kluci jako Šimon Moravec nebo Pepa Česák.

Předpokládám, že cílem není nic jiného než zopakovat již čtyři roky starý titul..
Před touto sezonou jsme si řekli, že bychom do toho chtěli šlápnout a zopakovat to, co se nám už jednou povedlo. Chceme vyhrát všechno, co se dá. Snad se nám to ještě jednou podaří.

Odmala byl váš přínos pro tým především v brankách?
V podstatě ano, vždycky jsem sbíral více asistencí než branek, ale to se v posledních dvou nebo třech letech změnilo. Od mladších žáků jsem byl produktivní, v poslední době jsou to ale i spoluhráči, se kterými hraji již deset let pospolu. V dorosteneckých soutěžích se to sice změnilo, chvíli jsem hrál jako obránce. Ale už jsem zpět a mám podobnou úlohu prakticky po celou svoji kariéru.

Platilo to tak i ve florbale, který jste okusil?
Tam to bylo hodně odlišné. Role v týmu byla jiná, hrál jsem navíc obránce a bodů nebylo tolik. Tým navíc nebyl postaven tak, že by každému dával nakládačky, bojovali jsme o každý bod do tabulky. Ale bylo fajn si zkusit něco jiného.

Do florbalu jste přicházel s pověstí elitního hokejbalového střelce. Proč vás trenéři poslali do obrany?
Pro mě to byla novinka. Do obrany jsem šel na základě rozhodnutí zkušených trenérů, kteří se mnou počítali dozadu a zařadili mě tam. Jak řekli, bral jsem to a snažil se co nejvíce pomoci týmu.

Jak náročné bylo přepínat mezi hokejbalem a florbalem? Typově je to přece jen každý jiný sport…
Začátky byly těžší. Tím, že ve florbale se trénuje skoro každý den na hokejce, dostával jsem se do toho rychle. Když už jsem pak hrál kombinovaně, tak to tak těžké nebylo. Sportuji celý život, takže jsem to měl jednodušší. Navyknout si z florbalu na hokejbal šlo v pohodě, obráceně to bylo náročnější.

Nakonec jste se vrátil k hokejbalu. Bylo to o tom, že vám tento sport chyběl?
Je to tak. Navíc jsme si vytyčili nějaký cíl pro letošní sezonu, která pro některé kluky má být tou poslední. Jestli to bude platit i přesto, že se už tři týdny stojí a kdo ví, co bude dál, to nevím. Chtěli do toho šlápnout a já chtěl být u konce kariéry těchto kluků. To byl jeden z hlavních důvodů k návratu.

Comeback do florbalové extraligy vás neláká?
Teď už asi úplně ne. Bylo dost časově náročné to kombinovat. Florbal mám za sebou, nyní už se budu věnovat jenom hokejbalu.

Florbal se obecně velmi vyvinul a to především po stránce marketingu, PR. Zaostává v tomto hokejbal?
Co se týče prezentace sportu, tak stoprocentně. Ve florbale jsou lidi na plný úvazek, kteří se tomu věnují, a to mi v hokejbale chybí. Rozdíl je obrovský, nicméně příležitostí se lépe prezentovat měl hokejbal dostatek. Ať už po světovém šampionátu v Pardubicích nebo Košicích. Škoda, že v tomto směru zaostáváme. Myslím si, že by se dalo vylepšit více věcí a mezery tam určitě jsou, na druhou stranu florbal to dělá opravdu výborně. Klobouk dolů před tím.

Nepřemýšlel jste, že byste se po konci kariéry touto cestou vydal? Pozvednout prezentaci hokejbalu?
Asi úplně ne. Lidi, co tam jsou nyní tomu rozumí, dělají to určitým způsobem. Nehrnul bych se tam.

Ve florbale vás to táhlo k trenéřině. Děláte šéftrenéra v týmu HAGA Pardubice…
Je to budování něčeho nového, postupně se vyvíjíme. Teď nám do toho tedy hodil vidle koronavirus. Chceme se rozvíjet i dál, tato práce mě hodně baví.

Jak na tom jste? Je HAGA přímou konkurencí pardubickému Sokolu?
Jsme sice florbalový klub, ale chceme se vydat jiným směrem. Po založení jsme v mužské kategorii postupovali výše a výše, nastal čas, kdy jsme museli doplnit mládežnickou strukturu. Nyní máme okolo čtyř stovek členů. Rozhodli jsme se, že nechceme pardubickému Sokolu konkurovat, chceme především nakopnout ženský florbal, který tu v Pardubicích není.

Čtyři stovky členů je dost. Není dětí v Pardubicích na dva florbalové kluby málo?
Nejde o florbal, celkově sportovních aktivit je v Pardubicích obrovské množství. Navíc děti to střídají, čtrnáct dní je baví florbal a pak jdou jinam. Je to spíš boj s ostatními sporty, co budou dělat. Naštěstí dětí máme dostatek. Nebojujeme se Sokolem, ale se všemi sporty v Pardubicích.

V hokejbalu zastávat podobnou roli nechcete?
Upřímně řečeno, chvíli jsem o tom přemýšlel. Ale je to o lidech. Ti, co jsou ve florbale ve vedení, dělají svoje řemeslo dobře a rád s nimi spolupracuji.

Když úspěch obrátí vše naruby

„A dost. Končím.“ Přesně tato slova slyšeli zástupci hokejbalových Pardubic v roce 2017 od útočníka Jana Bílého. Tehdy šestadvacetiletý útočník v nejlepším věku pomohl české reprezentaci k zisku bronzových medailí z pardubického šampionátu, po jehož konci přišel nečekaný krok. „Hokejbal již nadále hrát nebudu, chci zkusit něco nového,“ tvrdil tehdy Bílý. Z plastového povrchu v pardubických Polabinách tak přesedlal do nafukovací haly, kde v dresu Sokolů Pardubice odehrál během dvou sezon šest desítek zápasů. Jaký byl důvod změny? „Měl jsem toho už dost. Rok poté, co jsme vyhráli titul, byla sezona velmi zvláštní. Asi nás opravdu postihla mistrovská kocovina. Sice jsme skončili třetí, ale rozhodně jsme měli navíc. Chyběl tam však náboj, energie, nálada a to se na tom všechno podepsalo,“ popisoval sám držitel kompletní medailové sbírky z hokejbalových světových šampionátů Jan Bílý. A právě bronz z toho v domácím prostředí se na jeho kroku také podepsal: „Navíc bylo krátce po mistrovství v Pardubicích, které se povedlo jenom napůl. Sice jsme získali bronz, ale prohrané semifinále se Slováky po samostatných nájezdech mrzí dodnes,“ dodal. Již během florbalového působení se ho láska k hokejbalu dotáhla zpět, pravidelně hokejky střídal. Nakonec jeho alma mater zvítězila. U hokejbalu je zpět na sto procent a myslí na nejvyšší příčky. Svého důrazného kroku ale vůbec nelituje: „Myslím si, že přejít k florbalu byl správný krok, pomohlo mně to v tom, že jsem poznal spoustu nových lidí. Navíc mi to otevřelo oči, jací někteří lidé jsou. Dost mi to pomohlo,“ má jasno Bílý. Florbalové prostředí ovšem nakonec zcela neopustil. Ze Sokolů přesídlil do pardubické HAGY a rovnou na novou pozici šéftrenéra.