27. června 2010. To datum si Josef Král bude pamatovat celý život. Ten den ve španělské Valencii těžce havaroval a utrpěl zranění páteře, které jej vyřadilo na několik měsíců z kolotoče závodů.

Dnes – přesně po 138 dnech - se dvacetiletý jezdec opět posadí do kokpitu svého monopostu Super Nova Racing, aby bojoval v závěrečném podniku formulového seriálu GP2, který se společně s finálovým závodem mistrovství světa vozů formule 1 uskuteční na okruhu Yas Marina v Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech.

„Musím s úlevou konstatovat, že uzdravení a rekonvalescence proběhly podle očekávání a zpátky za volant se již moc těším,“ řekl královéhradecký pilot během rozhovoru před odletem do místa konání posledního závodu letošní sezony GP2.

Sedmadvacátý červen budete asi slavit jako den svých druhých narozenin, že?

Ano, je to tak. Už se vlastně jednou tak stalo i přes to, že to bylo se zpožděním, protože opravdu jsem se v ten den znovu narodil. Teď už si mohu dělat legraci jen z toho, že to nebyl nějaký datum dál od mých narozenin, které mám 15. června, a tím pádem slavím dvakrát v jednom měsíci.

Co vám proběhlo hlavou, když jste vzlétl a nezadržitelně mířil do bariéry?

V podstatě by to mohlo být úplně všechno, ale v tu chvíli jsem opravdu myslel jen na to, jak se to stalo a hlavně co mě teprve čeká při nárazu do bariéry. Už za letu jsem věděl, že to nebude nic pěkného. Poprvé v životě jsem při nárazu nepustil volant, což se normálně dělá, aby se předešlo zlomení prstů nebo zápěstí. Jediné, co jsem udělal, bylo, že jsem se zapřel a věděl, že to bude ohromná rána.

Pamatujete si pocity bezprostředně po nárazu a během vyprošťování?

Pamatuji si v podstatě všechno. Byly samozřejmě chvíle, kdy jsem upadal do bezvědomí, ale většinu času se mě doktoři snažili držet při vědomí, takže kromě asi osmi krátkých výpadků vím naprosto všechno. Na druhou stranu ale nevím, jestli to bylo dobře nebo ne. Přece jenom bolest byla opravdu veliká.

Divákům u televizorů zatrnulo, byl to hrůzostrašný karambol. Váš otec se svěřil, že deset inkriminovaných minut po havárii bylo nejhorších v jeho životě…

Samozřejmě bych nechtěl být v jeho kůži. Vůbec nic nevědět a jen bezmocně čekat na zprávy. Já jsem nebyl schopný komunikovat se svým inženýrem a tím pádem nikdo kromě přítomných doktorů nevěděl, jak mi je.

Kdy jste se poprvé podíval na záznam incidentu?

Vůbec poprvé jsem viděl fotku ve španělských novinách, když mě pustili z jednotky intenzivní péče dva dny po nehodě, a pak až v České republice jsem se koukal na celý záznam. Ale i teď , necelých pět měsíců od nehody, mi běhá mráz po zádech, když vidím tu svou „piruetku“.

Co bylo nejtěžší v prvních dnech po havárii?

Rozhodně bolesti, které byly opravdu velké. Dávali mi snad všechny prášky a kapačky na bolest, ovšem nic z toho pořádně neúčinkovalo, takže jsem se bolestí nemohl ani pohnout.

Jste velký optimista, ale neměl jste v koutku duše obavy o osud vaší kariéry?

V momentě, kdy jsem narazil do bariéry, jsem měl opravdu velké obavy. Celé tělo jsem měl z extrémního přetížení, které bylo 57G a ze šoku, který jsem utrpěl, jakoby paralizované a nemohl jsem proto hýbat nohama. V té chvíli se člověku hlavou honí všechny možné myšlenky, ale ani ne tak o závodní kariéře, jako spíš o tom, co bude dál v normálním životě.

Byl jste v kontaktu s týmem? Určitě přišly reakce od ostatních jezdců..

Všichni mě velice podporovali, ať už to byl samotný tým Super Nova nebo i ostatní týmy a jejich jezdci, tak i fanoušci a rodina, za což jim patří nesmírný dík.

Popište průběh rekonvalescence a rehabilitace. Návrat po tak těžkém zranění není snadný a navíc jej nelze uspěchat…

Rekonvalescence trvala opravdu dlouhou dobu, ale o to víc si myslím, že není snad nic, co jsme mohli podcenit. Bohužel, mezera mezi předposledním závodem v Monze a posledním v Abú Zabí nám nedovolovala nastoupit dřív než při společném finále F1 a GP2 v Emirátech.

Kdy vám dali lékaři svolení k maximální zátěži a mohl jste usednout za volant?

Oficiálně jsem mohl začít s postupnou zátěží v prvním týdnu v září a postupně si přidávat. Poprvé jsem usedl za volant Audi A4 DTM o necelé tři týdny později a v průběhu následujících měsíců jsem absolvoval ještě dva testy se slabší formulí Auto GP v Brně a Mostě, jako přípravu a vůbec první větší zkoušku před samotným závodem.

Jaké byly vaše dojmy? Cítil jste nějaký blok či obavy?

Rozhodně jsem neměl nějaké negativní pocity, naopak jsem se opravdu hodně těšil. Řekl bych, že i po samotném absolvování jednotlivých testování mohu být spokojen. Jsem přesvědčen, že jsme pro přípravu udělali maximum.

Sezonu zakončíte závodem v Abú Zabí. Jak se těšíte?

Těším se opravdu hodně. Nejen proto, že právě v Abú Zabí se mi podařilo jako prvnímu Čechovi být na stupních vítězů v asijském šampionátu GP2.

Tentokrát to bude asi trochu jiné. Poprvé se představíte po dlouhé pauze a nečeká vás nic lehkého
.
Právě ta dlouhá přestávka bohužel nedovoluje očekávat nějaký skvělý výsledek. Přece jenom je to skoro pět měsíců, co jsem neseděl za volantem formule GP2 a díky tomu, že je to extrémně vyrovnaný a nabitý šampionát, ze kterého se přestupuje přímo do F1, tak raději zůstávám při zemi a uvidíme, jak se mi povede. Samozřejmě že bych chtěl zopakovat výsledek z minulého roku, ale tentokrát se vracím spíš vyzkoušet sám sebe. Zda jsem opravdu plně připraven naskočit zpět do závodního koloběhu a celého náročného víkendu GP2.

Máte předběžně jasno, ve kterém seriálu a v jakém týmu budete startovat příští sezonu?

Jak jsem již zmínil, GP2 je poslední krok před vstupem do F1, a proto se budu snažit opět získat nějaké místo pro příští sezonu. Na každé místo se ale snaží dostat dalších pět až osm jezdců, takže týmy mají z čeho vybírat. Na konci listopadu proběhnou závěrečné testy, na kterých se bude rozhodovat kdo se kam dostane.