Z nedávného ME v Kazani se Pavel Petřikov vrátil s devátým místem, které by mu definitivně mělo zajistit účast na olympiádě v Riu. Pod pěti kruhy se představí po osmi letech podruhé v kariéře. A jak říká, zřejmě i naposled. O to víc bude chtít uspět. „Cítím se poslední dobou opravdu výborně, v Rusku jsem neprodal všechno," říká hradecký judista.
Petřikov na evropském šampionátu v osmifinále kategorie do 60 kilogramů prohrál s Davtyjanem z Arménie, jenž nakonec obsadil třetí místo. Vyrovnaný zápas mu přesto dodal sebevědomí. „Mám s ním výrazně pasivní bilanci, ale tentokrát mi chyběl opravdu jen kousek. Bohužel jsem úplně nezvládl koncovku," popisuje Petřikov.
Deváté místo podle něj sice není k zahození, ale příliš spokojený s ním není. „Z mistrovství Evropy už mám sedmých a devátých míst hodně, letos jsem pomýšlel výrazně výš. Věřil jsem, že olympiáda mě nemine už před mistrovstvím, chtěl jsem v Rusku udělat dobrý výsledek hlavně kvůli sobě," vysvětluje dlouholetý reprezentant.
K deváté příčce mezi jednotlivci pak přidal Petřikov ještě páté místo v týmech. Od medaile přitom dělila české družstvo jediná výhra. V souboji o bronz podlehli čeští judisté Polsku 2:3. A to přitom soupeř získal první bod bez boje. „Kuba Ječmínek nemohl do zápasu nastoupit kvůli zranění. Byla to i smůla. Kdo ví, jestli se ve stejně dobré sestavě ještě někdy sejdeme," mrzí Petřikova promarněná šance. Ačkoliv je podle něj pro všechny judisty vrcholem závod jednotlivců, soutěž družstev si čeští judisté opravdu užili. „Sešla se skvělá parta a medaile byla opravdu strašně blízko," pochvaluje si hradecký judista atmosféru v týmu.
Díky zisku osmačtyřiceti bodů za deváté místo na mistrovství Evropy už bere účast na olympiádě v Riu za hotovou věc, ačkoliv v olympijské kvalifikaci ještě zbývají dva turnaje (Ázerbájdžán a Kazachstán). Hradecký judista absolvuje pouze první z nich. „Grand Slam v Baku je prestižnější a rozdává se na něm víc bodů. Ale kvůli nim tam nejedu. Věřím, že jich mám dost už teď," usmívá se Petřikov. Absolvovat závody v Ázerbájdžánu chce hlavně kvůli sobě. „Chci se ještě poprat. Je dost možné, že to bude poslední ostrý start před olympiádou," vysvětluje Petřikov.
O další přípravě v předolympijském období zatím nemá úplně jasno. Chystá se na delší soustředění do Asie, plánuje i kratší přípravné kempy v Evropě. Jestli bude ještě před Riem startovat na nějakém turnaji, ale neví. „Musíme to s tátou probrat. Každý start na turnaji znamená minimálně týden nepříliš kvalitního tréninku, kdy musím hlavně shazovat. Možná bych mohl zkusit něco ve vyšší váhové kategorii do šestašedesáti kilogramů," přemýšlí judista, který běžně startuje v kategorii do šedesáti kilogramů.
Rio bude pro dlouholetého českého reprezentanta poslední účastí pod olympijskými kruhy. „Nevím zatím přesně, kdy skončím, soustředím se teď na Rio a pak se rozhodnu. S Tokiem už ale nepočítám," říká brzy třicetiletý judista o olympiádě v Japonsku v roce 2020.
Sport už pro něj dlouho není jedinou prioritou. Brzy se bude ženit a rozhodně si nedokáže představit, že by jezdil po světě, kdyby měl mít doma rodinu. U juda by ale jako trenér rád zůstal i po konci aktivní kariéry. „Určitě bych měl skvělého rádce v tátovi," říká o svém otci a trenérovi v jedné osobě Pavel Petřikov mladší.
A cíl pro poslední olympiádu? „Medaile by byla samozřejmě skvělá, ale jsem realista. Je to o jednom specifickém dni, stát se může spousta věcí. Pro mě je důležité, že se teď cítím opravdu dobře a judo mě baví," uzavírá Petřikov.
Tomáš Kulhánek