Olympijský vítěz ve střelbě na trap David Kostelecký se na ME připravoval v Hradci Králové

Společnost mu dělá pouze trenérka Eva Šauerová. Za jejího dohledu kosí pekingský hrdina DAVID KOSTELECKÝ (nar. 12. května 1975), oddílový člen Dukly Hradec Králové, jednoho asfaltového holuba za druhým. Mistrovství Evropy v brokových disciplínách v chorvatském Osijeku je za dveřmi. Na trapu bude Kostelecký obhajovat stříbrnou medaili.

Zvolil jste přípravu v Hradci Králové, kde často netrénujete, záměrně? Je malšovická střelnice podobná té v Osijeku?
Jak vypadá střelnice v Osijeku, vůbec nevím. V poslední době jsem hodně trénoval v Brně, a tak jsem chtěl už změnit prostředí. Střelnice v Hradci je krásná, má dobré vybavení a navíc je tu klid, což mi pro přípravu velmi vyhovuje.

V jakém rozpoložení se před ME nacházíte?
Poměrně v dobrém. Ale na závodech nikdy nevíte, co se může stát. Může být špatné počasí, nemusí vám sednout střelnice a tak dále. Říci, že jsem měl formu, je vždycky lepší až po vydařeném závodě.

Přesto je nedávné druhé místo při závodě Světového poháru v San Marinu jistě povzbuzující…
Vážím si ho. Na obtížnou střelnici doplatilo hodně soupeřů. První místo mi uteklo až v rozstřelu. Bylo to moje páté finále z posledních sedmi závodů. Znovu ale říkám: vzhledem k evropskému šampionátu to nic neznamená.

Coby olympijský vítěz jste byl poslední dobou na roztrhání. Měl jste na pořádnou přípravu dostatek času?
V našem sportu je olympiáda opravdu speciální. Když někdo z nás vyhraje závod Světového poháru, kde se sejde kompletní špička, vyjde o tom jeden článek a za týden už o tom skoro nikdo neví. Díky úspěchu v Pekingu to v mém případě bylo jiné. Postupně to opadává. Mám už znovu čas trénovat, jak jsem zvyklý, a projevuje se to i na výsledcích. Jen doufám, že to bude pokračovat.

V Osijeku budete obhajovat druhou příčku. Protlačit se znovu na „bednu“ jistě nic jednoduchého nebude…
Mistrovství Evropy je vlastně z kontinentálních závodů nejkvalitnějším na světě. Kvalita naší disciplíny je z osmdesáti procent právě v Evropě. Dostat se do první desítky už něco znamená. Bude to znovu o momentální formě. A samozřejmě musíte mít i štěstí.

Které střelce řadíte k největším soupeřům?
Tradičně Italy. Jak Peliello, tak Fabrizzi letos vyhráli závody Světového poháru. Fabrizzi dokonce ve světovém rekordu. Silní jsou také Chorvati, Španělé, Francouzi, Slovinci a Slováci. Špička je zkrátka strašně vyrovnaná.

Mohou také Češi pomýšlet na úspěch v soutěži družstev?
Jistou naději určitě máme. Ale stejně jako u jednotlivců se nic nedá předpovědět ani u družstev. Musí zastřílet všichni tři. V týmu máme nováčka Robina Daňka, který je také z Dukly Hradec Králové. Uvidíme, jak se s tím popasuje. Třetím členem je Jirka Lipták. Ten nedávno vyhrál Evropský pohár v dobrém nástřelu, což je příznivé znamení.

Odjíždíte ve čtvrtek. Kdy vezmete flintu do ruky naposledy?
Asi už jen jednou. Podle toho, jak mi to půjde.

Jaký nástřel by měl stačit na účast v šestičlenném finále?
Ve střelbě nikdy nevíte. Pomyslnou hranicí bývá 120 terčů. Někdy je to míň, někdy víc. Určit to přesně nejde.

Berete si s sebou nějaký talisman?
V tašce jich mám několik.

Takže si je na pokoji vždycky rozložíte?
(směje se) Ne, ne. Zůstávají v tašce pěkně pohromadě.