S ničím se moc nepáře. Řekne vám svůj názor pěkně od plic. Olympijský vítěz z Pekingu v disciplíně trap David Kostelecký se před odletem na Hry v Brazílii vyjadřoval 
k několika ožehavým tématům.

K nedůstojným podmínkám, které panovaly v Riu 
v dubnu při testovacím závodě Světového poháru, dopingové kauze ruských sportovců či hrozbě viru zika. 
On sám je připraven podat co nejlepší výkon, od počátku roku dřel jako blázen.

Bude to vaše pátá olympiáda. Z Pekingu 2008 jste si přivezl vysněné zlato. Vnímáte soutěž pod pěti kruhy stále jako výjimečný závod?
Jednoznačně. Jde o závod, kolem kterého se všechno motá a následně s ním i hodně souvisí. Samozřejmě. V jednačtyřiceti letech vidí člověk všechno trochu jinak než ve třiceti nebo dvaceti. Není to už otázka života a smrti jako dřív. Vím však moc dobře, že reprezentuji Českou republiku, svůj klub a střelectví jako takové. Výsledek má i značný vliv na další budoucnost našeho sportu.

K přípravě na vrchol sezony jste měl k dispozici sparingpartnera Jiřího Liptáka. 
Na všechno jste byli dva. Mohli jste řadu věcí probírat a diskutovat o nich. Spatřujete 
v tom velký přínos?
Stoprocentně. Jsem rád, že nám to český střelecký svaz umožnil. Rozhodl jsem se bez váhání. Jsme s Jirkou velcí kamarádi, bylo by ubíjející být všude sám. Není to jen můj závod. Jirka plnil roli náhradníka. Nikdy nevíte, co se může stát. Šel do toho naplno a má za sebou parádní sezonu. Dařilo se mu na Světových pohárech, v Lonatu dotáhl družstvo k týmovému stříbru. Z tohoto pohledu je velice smutné, že tak velký závodník, stejně jako můj oddílový kolega na skeetu Jan Sychra na olympiádě startovat nebudou. Jsou to špičkoví střelci, kritéria ke kvalifikaci na olympiádu jsou však až zarážející.

Právě Jiří Lipták na vás prozradil, že stále dřete jako kůň na střelnici i v tělocvičně. Jak tělo po čtyřicítce snáší obrovskou fyzickou zátěž?
Je to trošku i můj problém. V hlavě nosím, že jsem pořád mladý. Nemám v tomhle směru zábrany. Regeneraci trochu šidím, to musím přiznat. Fyzicky ale nestrádám, jsem možná v lepší formě než jsem býval dřív.

A to jste si prý v lednu přidával i se slovenskou reprezentací kajakářů. Kdo přišel s tímhle netradičním nápadem?
Moje švagrová chodí s trenérem slovenských kajakářů. Potřeboval jsem přes zimu nějakou činnost. Mám doma trenažér, psal mi tréninky na každý den. Pak mi ze srandy navrhl, abych za nimi přijel na soustředění do Komárna. Byl jsem tam spíš jako přihlížející. S nimi se trénovat nedá. Jsou to mašiny. (směje se) Mají naplánovanou snad každou minutu i sousto v jídelníčku. Docela jsem koukal.

Vaši výhodou může být načasování formy. Je o vás známé, že se na vrcholy sezony umíte perfektně připravit. V jakém rozpoložení jste před odletem do Brazílie?
Všechno se pozná až na místě. Z pohledu ladění to bylo složité. V Riu jsme v dubnu absolvovali testovací závod, jenže nám vůbec nebylo umožněno si tam zatrénovat. Takže jsme si udělali takový trénink během soutěže. V důsledku toho jsem v přípravě udělal nějaké změny. Obětoval jsem tomu i nějaké výsledky. Zda se to vyplatilo, se uvidí až v závodě.

Podmínky na střelnici jste tehdy podrobil značné kritice. Řada elitních závodníků  měla podprůměrné výsledky. Dělá vám tato skutečnost starosti? Věříte, že se od té doby hodně věcí obrátilo k lepšímu?
Nemyslím si. Máme tam kamaráda, takže se k nám nějaké zprostředkované informace dostanou. Řekl jsem si k tomu své, kritika přišla i od Italů. Ale všem je to úplně jedno. V novinách se zpravidla prezentuje jen to, jak je olympiáda úžasná. Veřejnost o ní má jen ideální představy. Realita je ale leckdy jiná. Jsem zvyklý takhle mluvit. Po kritice dubnového závodu z nás udělali uplakánky. Jsme prostě jenom figurky, které to odstřílí a šmitec. Když něco řeknete na rovinu, jste zpravidla ještě za vola.

Prohlásil jste rovněž, že Rio není na olympiádu připravené. Při procházce na slavné pláži Copacabana vám prý první člověk, kterého jste potkali, dokonce nabízel kokain a marihuanu… Může se něco podobného během Her opakovat?
Přijede sem polovina světa. Bude to šrumec. Očekávám větší policejní dozor, ale je to jižní Amerika. Tyhle národy mají svou historii. Každý, kdo tam byl, si sám udělá obrázek. Když jsme tam stříleli s Jirkou, pustil jsem mu film o Riu nesoucí název Město bohů. No a s nadsázkou řečeno, po jeho zhlédnutí nechtěl vytáhnout paty z hotelu. Takže asi tak.

Ideální scénář by tedy vypadal následovně. Odstřílet závod, nejlépe ho vyhrát a honem domů…
To by bylo fajn. S vyhráváním jsem opatrný. Chci prostě podat co nejlepší výkon. Pak se uvidí, na co to bude stačit. Mohl jsem v Riu zůstat ještě týden po závodě a podí-vat se na jiná sportoviště. Od prosince jsem ale pořád někde pryč. Proto jsem si dopře-du koupil letenku a poletím hned po závodě. Rodině toho hodně dlužím. Rád bych s ní strávil alespoň konec léta.

Startovní pole bude jako vždy nabité. V sezoně se náramně vedlo Španělu Alberto Fernándezovi, který vyhrál první dva Světové poháry a je lídr světového žebříčku. Bude on největším soupeřem?
Je otázka, jak to zvládne v hlavě. Tím, že se mu v sezoně velmi dařilo, na něho bude vyvíjen obrovský tlak. Uvidíme. Kandidátů na medaile je víc.

Nebude mezi nimi dvojnásobný olympijský vítěz Michael Diamond. Australské hvězdě zatrhl start národní svaz kvůli řízení v opilosti a nebezpečnému zacházení se zbraní pod vlivem alkoholu…
Jsme přátelé. Bude mi chybět. Jedná se o ikonu střelby. Člověk si v nabitější konkurenci výsledku o to víc váží.

Další sok Rus Alipov se do Ria nakonec podívá. Ruským sportovcům sice hrozilo  vyřazení z Her, ale  MOV nechal rozhodnutí na svazech, a ten střelecký ruské borce pustil. Co celé obří kauze říkáte?
Obecně panuje averze proti Rusku. Může to být i politika. Osobně jsem nikdy nikoho neviděl, že by si něco píchal nebo užíval. Pro čisté sportovce by to bylo hrozné. Víc říkat nebudu.

Jen na okraj. Mohly by podpůrné prostředky výrazně ovlivňovat i vaši disciplínu?
Kdo bude vědět, co na něho funguje, může si pomoci. Zklidníte se nebo naopak získáte ztracenou energii. Na druhou stranu je trap složitá disciplína. Klid se v ní musí skloubit s agresivitou. Nedovedu si představit, že by v tom člověk nějak balancoval.

Nestraší vás vir zika? Tenisté Berdych s Plíškovou kvůli němu olympiádu vzdali. Co na to říkáte?
Když jsme tam byli na Světovém poháru, ani jednoho komára jsme neviděli. Ale samozřejmě na to mají právo. Těžko někoho soudit. Na Tomáše se kvůli tomu valí strašná kritika. Chtějí zakládat rodinu, takže ty obavy chápu. Spíše mi vadí, ty negativní reakce. Berdych toho pro Česko udělal strašně moc. Dlouhé roky se pohybuje v TOP 10, což je neuvěřitelné. Národ by měl jeho rozhodnutí respektovat.

Doma vám budou držet palce společně s manželkou Lenkou synové Denis a Alan. Co jim táta z Ria přiveze?
Hlavně sebe. (směje se) Doufám, že se vrátím ve zdraví. Jak už jsem řekl. Jsem pořád z domu, moc jim dlužím. Po olympiádě jim to vynahradím.

Necháte si od manželky, bývalé reprezentantky Slovenska ve střelbě, v něčem poradit? Rozebíráte závody?
Je trochu limitovaná tím, že střílela jinou disciplínu. Ale vyjadřuje mi takovou tu klasickou podporu.

Uvaří vám něco dobrého před odletem?
U nás se všechno podřizuje synům. Já nemám šanci (směje se)