Elegantní dáma v černobílých šatech se zaujetím sleduje Kosteleckého výklad základních střeleckých pouček. Záhy po krátkém přemlouvání odkládá kabelku a ve střevíčkách odvážně vstupuje na palebné stanoviště.

Za Kosteleckého asistence si na hlavu nasazuje protihluková sluchátka, „zlatou“ pekingskou flintu přikládá k ramenu a pak už soustředěně sleduje obzor před sebou, kam zanedlouho vylétne asfaltový holub. Prásk! Prásk! Neumannová sice terč míjí, přesto si vysluhuje potlesk přítomných pozorovatelů z Armádního centra Dukly Praha.

„Nevadí,“ chlácholí ji Kostelecký. „Chceš ještě jednou?“ ptá se. „Už ne,“ odvětí Kateřina. „Pořádně mě to koplo do ramena,“ zdůvodňuje s úsměvem své konečné rozhodnutí. „V televizi jsem viděla hodně olympijských závodů, ale na vlastní kůži jsem to zkusila poprvé,“ přiznává. „Není to nic jednoduchého. Jsem zvyklá na sporty, kde to bylo vždycky o kilometrech. Tady je to o přesnosti a soustředění. V krátkém časovém úseku musí člověk prodat, co umí. Na trati jsem na to vždycky měla třeba hodinu, mohla se zlepšovat, tady se každá špatná rána napravuje velmi těžko,“ chrlí ze sebe první střelecké postřehy.

S Davidem Kosteleckým se olympijská vítězka z Turína zná už od roku 1996. Tehdy se poprvé setkali na Hrách v Atlantě, kde Kateřina obsadila 18. místo v závodě horských kol. Kamarádský vztah jim vydržel dodnes. O další střeleckou lekci ale už prý stát nebude. „Samozřejmě je vždycky lepší učit se od profíků, zvláště od těch nejlepších. Ambice naučit se dobře střílet však zatím nemám,“ usmívá se.

Ač by se mohlo zdát, že po lyžařském mistrovství světa v Liberci, jemuž šéfovala, má spoustu volného času, opak je pravdou. „K užívání mám daleko. Stále doznívají různé likvidace celé akce. Ať už účetní, právní či ekonomické. Musí se to všechno co nejdříve uzavřít.“

Od doby, kdy zanechala vrcholového sportu, uplynuly dva roky. Držitelka jedenácti medailí z olympijských her či mistrovství světa si však na nedostatek pohybových aktivit nestěžuje, kondici si snaží udržovat. „Chodím hlavně běhat. Bydlím v Praze kousek od Divoké Šárky, kde je krásná příroda a dobře se tam sportuje. Na kolo se chystám až o prázdninách. To už bych měla mít více času.“