Při životním úspěchu ho zkrápěly provazce deště, kapky po roce vystřídal sníh. Brokový střelec DAVID KOSTELECKÝ (nar. 12. května 1975) letošní sezonu zakončil na střelnici v Pekingu, kde vloni v lijáku vyhrál olympiádu. I letos kmenový člen Dukly Hradec Králové bojoval s rozmary počasí a v závěrečném dílu Světového poháru nepostoupil do finále.

„Závod se kvůli sněhu proměnil ve frašku,“ povídá v rozhovoru pro Deník čtyřiatřicetiletý rodák z Holasic u Brna. V Číně zakončil poolympijskou sezonu, která pro šampiony bývá „kritická“.

Někteří olympijští vítězové se těžko srovnávají s úspěchem. Jak to máte vy, neztratil jste třeba motivaci?
Trošku určitě. Po výhře na olympiádě se člověk dívá na mistrovství světa nebo Evropy jinak. Peking mě emočně vysál. Ale bavil jsem se třeba s olympijskými vítězi z Atlanty a prý to není nic neobvyklého. Naopak mi říkali: Střílíš skvěle. Většinou trvá dva tři roky, než se z toho člověk vzpamatuje. Letos na svěťáku v San Marinu jsem se rozstřeloval o vítězství. Ten výsledek mě docela uklidnil.

Na třech ze šesti letošních velkých akcí jste se dostal do finále. Takže jste s poolympijskou sezonou spokojený?
Nebyla nejlepší, ale ani ne nejhorší. Poprvé v kariéře jsem postoupil do seniorského finále mistrovství světa. Skončil jsem čtvrtý, ale v týmové soutěži jsme získali bronz a Česku jsme po dvaceti letech zajistili medaili.

Sezonu jste letos zakončil stylově, na finále Světového poháru v Pekingu. Na střelnici, kde jste vyhrál olympiádu. Ale v závodě jste tentokrát nepostoupil do finále.
Den před závodem bylo krásně, v tréninku se mi dařilo. Jenže pak se pokazilo počasí, teplota klesla na minus pět stupňů a začal padat sníh, což pro střelce znamená totální katastrofu. Nevidíte terče. Závod se pak změnil ve frašku. Organizátoři uvažovali, že jej předčasně ukončí, ale nakonec ho nechali dokončit.

Vybavily se vám vzpomínky na minulý rok?
Samozřejmě, už když jsme přistáli. Cesta z hotelu na střelnici trvá autobusem asi půl hodiny. I v něm jsem si připomněl, jak jsem byl před olympijským závodem nervózní, abych jej nepokazil. A druhý pocit? Uvědomil jsem si, jak rychle čas letí. Ale na střelnici jsem už moc pocitů nevnímal. Také kvůli špatnému počasí.

Už jste někdy odstřílel závod na sněhu?
To bylo poprvé. Samozřejmě jsme střelbu na sněhu občas v tréninku zkoušeli, ale je to k ničemu. Pekingský svěťák byl pikantní, vždyť střelci ve finále trefili třeba jen polovinu terčů.

Vy si v Pekingu často „užíváte“ rozmary počasí…
Jo. (smích) Startoval jsem tam ještě před olympiádou, a to byla hrozná zima. Na Hrách pršelo, teď zase sněžilo. Příští rok v dubnu tam máme další závod, tak se hrozím, čeho se dočkáme.

Třeba budou padat kroupy.
Číňani počasí umějí vyvolat, tak uvidíme, co zas přijde.

Jaké si dáváte cíle do nadcházející sezony?
Určitě budu chtít uspět na mistrovství světa v Mnichově. Mezinárodní střelecká federace zatím nespecifikovala, o kolik míst na olympiádu tam budeme bojovat. Další kvalifikační závody přijdou v roce 2011 i 2012, ale bude jich míň než v minulém olympijském cyklu. Moc nad tím nepřemýšlím, musel bych se zbláznit. Pokud se na olympiádu nedostanu, tak budu sedět doma. Mezinárodní federace s místy obchoduje. Projevují se různé vlivy, funguje tu lobby jako v politice.

Olympijské zlato vás proslavilo, ale určitě to nepřináší jen pozitiva.
Stoprocentně. Člověk hodně získá a hodně ztratí. Zpočátku všechno vypadá růžově, každý vás plácá po zádech. Jenže úspěch se neodpouští, ve střelecké skupině jsem to pocítil. Teď nemám na mysli české střelce, ale všechny obecně.
V galerii najdete fotografie z malšovické střelnice, kde se David Kostelecký setkal s Kateřinou Neumannovou.

TOMÁŠ SVOBODA