„Nechceme se vzdávat předem, pokusíme se favorita co nejvíce potrápit," nechala se slyšet hradecká křídelní hráčka Tereza Kuthanová.

Sedmadvacetiletá křídelní hráčka se také vyjádřila k následnému souboji, zřejmě s Valosunem Brno o bronz.

„Sice jsme s Valosunem v této sezoně čtyřikrát prohrály, ale tohle bude play off. V něm rozhoduje, jak si to kdo srovná v hlavě," má jasno opora „lvic".

Jak s odstupem několika dní hodnotíte čtvrtfinále s VŠ Praha?
Byla to náročná série. Každý zápas byl o detailech, které jsme naštěstí zvládly lépe. Asi nám pomohla zkušenost z loňského play off. Jsme rády, že se série neprotáhla do pátého zápasu, ten je hodně i o štěstí.

Před dvěma lety vás Pražanky 
ve čtvrtfinále vyřadily. Vy jste navíc do Hradce přišla právě z VŠ, v Praze i bydlíte. Bylo to pro vás tedy speciální souboj?
Pro mě nebyla série nijak zvláštní. Přišla jsem sice z VŠ, ale tým se docela obměnil. Změnil se trenér a z holek, se kterými jsem hrála, tam zůstaly jen Terky Vorlová a Vyoralová, Kája Elhotová a Renďa Pudláková. A to, že nás vyřadily, jsem brala jako dobrou motivaci, abychom jim to vrátily.

Ve čtyřech zápasech jste daly čtyřicet trojek. Vy sama jste 
v této statistice ŽBL mezi nejlepšími třemi. Je to silná disciplína týmu i vás osobně…
Střelbu za tři body považujeme za naši silnou stránku a jednu z našich útočných zbraní. Daly jsme sice čtyřicet trojek, ale také na to bylo hodně pokusů. Musíme střelbu z dálky prokombinovat i s nájezdy pod koš, ať naše hra není příliš čitelná. Já střílím, když jsem volná, a buď to tam padne, nebo ne. Samozřejmě jsem radši, když to padne (směje se).

V závěrečném zápase jste měly v Praze velkou podporu fanoušků. Jak jste si užívaly „domácí" prostředí včetně děkovačky 
po stvrzení postupu?
Podpora byla skvělá. Jen je škoda, že máme větší podporu venku než v naší hale. Doufám, že se zápas fanouškům líbil a přijdou nás podpořit 
i doma. Jejich fandění nám opravdu hodně pomáhá. Rády bychom zažily zase atmosféru, která provázela naše loňské tažení za bronzem.

V semifinále, které začíná 
v úterý 15. dubna, vás čeká tvrdý oříšek v podobě tuzemského giganta USK Praha. S čím se dá jít do takové série? Postupové myšlenky asi musí stranou, že?
USK je opravdu těžký soupeř, ale nechceme se vzdávat předem, i když v postup věří jen málokdo. My se ho určitě pokusíme co nejvíce potrápit a zvýšit si sebevědomí, že i s takovým týmem se dá hrát vyrovnaně. Naše výhoda může být v tom, že USK za sebou bude mít těžký týden po finále Euroligy a může nás třeba trochu podcenit.

Jistě musí být výzvou poměřit se s tím nejlepším, co nabízí tuzemský i evropský basketbal. 
S kým se budete na vašem postu střetávat v semifinálové sérii?
Jelikož už jsme se s USK letos utkaly pětkrát, tak to taková výzva není. Osobně bych radši v semifinále hrála s Imosem Brno, kde je větší šance zvítězit. Mít USK až ve finále, to by byla výzva (směje se). Na mě osobně asi zase vyjde Eva Vítečková a Míša Stejskalová.

Ve čtvrtfinále jste odehrály 
v sedmi dnech čtyři zápasy. Nyní vás čeká něco obdobného. Je potřeba v play off více dbát na regeneraci? Jak se cítíte fyzicky?
Konec sezony je náročný a únava se za celou dobu kumuluje, ale když si uvědomíme, o co jde, tak v sobě síly vždy ještě najdeme. A dobrá regenerace je samozřejmě základ, aby únava byla co nejmenší.

Ke splnění snu o medaili potřebujete vyhrát ještě jednu sérii. Asi hratelnější bude ta o bronz. Očekáváte v ní Valosun?
Valosun letos podává velmi dobré výkony a dokonce se mu poprvé podařilo Imos Brno porazit. Přesto si myslím, že do finále postoupí zkušenější Imos. Čili na nás bude v boji o bronz čekat Valosun.

Jaká by případně mohla být série s neoblíbeným Valosunem?
Pokud k té sérii dojde, tak si myslím, že bude vyrovnaná. My jsme sice letos všechny vzájemné zápasy prohrály, ale play off je o momentální formě a o tom, jak si to který tým srovná v hlavě. Přece jen je to boj o medaile a rozhodne, který tým bude chtít víc.   (lun, pt)