Jak s odstupem času berete letošní druhé místo?
Už bylo několikrát řečeno, že to je maximum toho, co můžeme dosáhnout. Ačkoliv to vypadalo, že letos to šlo nejsnadněji, co se týká postavení v tabulce po základní části, tak bych řekla, že překážek bylo přesto docela hodně. Jednu část kádru máme velmi zkušenou a druhou zase velmi nezkušenou. Strašně si cením toho, že se to dokázalo dát nějak dohromady a nakonec to na druhé místo stačilo.

V čem jste měly podle vás o něco navrch oproti největším soupeřkám, kterými byly brněnské KP a Žabiny?
KP má jednoznačně druhý nejvyšší rozpočet a zahraniční hráčky. V polovině sezony nám přetáhlo hráčku ze základní sestavy, tím pádem se posílilo a nás to oslabilo. Proč toho KP nedokázalo dosáhnout s tím kádrem víc, to je asi otázka brněnský klub. Náš tým dokázal KP ve dvou zápasech porazit. Důležité vítězství bylo v odvetě na jaře, kdy jsme doma uspěly o bod. Jinak nevím. Měly jsme v danou chvíli lepší formu, byly jsme možná týmovější. Prostě náš tým se dokázal dát víc dohromady a v důležitých okamžicích zvítězit.

Ve finále s USK Praha se nečekaly zázraky, přesto myslíte, že v silách týmu bylo sehrát s favoritem ještě lepší zápasy či aspoň některý?
Samozřejmě vždycky je v silách týmu zahrát o něco lépe. Ono už bylo asi také řečeno, že ten domácí zápas jsme zahrály velmi dobře. Bylo vidět, že trenérka USK v utkání nestřídala, hrála to na osm hráček až do konce těch posledních vteřin, takže si chtěla udržet větší bodový rozdíl. Kdežto já, myslím, že jsem sestavu i trošku otočila. V tom zápase jsme zahrály asi svoje maximum. Ale bylo to jen v tom jednom utkání, kde jsme dokázaly prodat svoje maximum. Ale třeba nikdo neví, že celou sérii, tedy ve všech třech zápasech, byla zraněná Klára Vojtíková, která netrénovala a jen vždycky nastoupila k zápasu po zdravotní stránce v ne úplně dobrém rozpoložení. To jsou věci, o kterých se neví. Přestože je to naše nejvyšší hráčka, o to víc jsme to měly složitější.

Třetí finále USK Praha vs. Hradec Králové (v černém).Foto: facebook Lvic
Ženský basket: Tohle stříbro by zasloužilo pozlatit

Vedle různých zranění se tým v průběhu sezony nevyhnul ani covidovým problémům.
Co se týká Covidu, tak jsme si to naštěstí odbyly v prosinci, což bylo docela dobré období, kdy nás to nijak nepoznamenalo. To bylo plus. Samozřejmě přijít pak o střední rozehrávačku, to bylo, tuším, 4. února, těsně před vypuknutím bojů v play off, to není úplně jednoduché. Nějakým stylem se s touto střední rozehrávačkou hraje a teď musela přijít určitá změna. Kája Šotolová se s Míšou Matuškovou střídala. Pak jsem musela dát na střed Pamelu Effangovou, což pro ni byla trošku novější role. Takže ty překážky byly, jak jsem naznačovala v úvodu, ale i to jsme zvládly.

Téměř celá sezona se hrála bez diváků. Bylo to zvláštní?
Je fakt, že si tým na to brzy zvykne. Vidíte realitu, jaká je, a hrajete tak. Ale kdy nás to mrzelo, to bylo třeba v zápasech s KP Brno doma či pak v play off. To jsme si pak vzpomněly, jaká byla v dřívějších letech atmosféra v hledišti.

Pro vás osobně mohlo být v tomto směru pozitivem, že vás hráčky aspoň lépe slyšely.
(usměje se) Pro mě ano. Nemám totiž tak silný hlas, abych přeřvala diváky. Ale určitě bych to vyměnila za to, kdyby byla v hale ta atmosféra, která k tomu patří.