Futsalisté Salamandru Hradec Králové po dvanácti odehraných zápasech vévodí tabulce druhé ligy západ, přestože se tým složil na poslední chvíli. „Tohle jsme nečekali," říká Miloš Němeček, manažer úspěšného mužstva.

Pohled na tabulku vás musí hřát u srdce. Jaké máte pocity z toho, že vánoční přestávku trávíte na prvním místě?
Pocity mám perfektní, tohle jsme nečekali. I když moje předpověď před dvanáctým kolem byla taková, že do té doby vedoucí Mělník ztratí body v Kadani. Kromě nás tam snad nikdo jiný nevyhrál. V podstatě se potvrdilo, že vyrovnanost je v průběhu sezony velká. Pětice týmů ze špice tabulky má kvalitu a může si navzájem brát body. První místo je samozřejmě úspěchem. Na to, že jsme se chtěli především zachránit.

Když se ohlédneme za průběhem ročníku, myslíte, že jste po právu na špici?
Po herní stránce by měl být na špici asi Mělník. Má nejlepší tým, zkušenosti z ligy a jeho kádr tvoří opravdu kvalitní hráči. Co se týká nás, tak jsme v čele, protože futsal se hraje na góly. Tak to funguje všude. Kdybychom tam nebyli, moc bych se nedivil, ale na druhou stranu se domnívám, že tam jsme právem. V důležitých zápasech jsme dokázali vyhrát či remizovat, takže je to asi zasloužené. Klukům patří velký dík.

Před sezonou jste měli jako hlavní cíl záchranu. Přehodnotili jste nyní trochu své plány?
Vezmu to úplně od začátku, proč jsme se chtěli především zachránit. Před sezonou se Salamandr v podstatě rozpadl. Odešli téměř všichni hráči i trenér a hledalo se nějaké spojení. Byly tři možnosti: buď s týmem Flamenga Hradec, Zeppelinu Hradec nebo s námi (XXL Černožice). Dá se říct, že nikdo se nedohodl na výhodných podmínkách pro obě strany, takže jsme ve hře zůstali jen my. Do té doby jsme byli divizním celkem, který hrál většinou o záchranu. Následně jsme se spojili, což třeba pro někoho nemuselo být moc příjemné. Udělal jsem přípravný kemp, kde se sešlo zhruba dvacet hráčů. Z nich se měl selektovat budoucí tým. Po skončení kempu jsem se setkal s kladnými reakcemi a nic nenasvědčovalo tomu, že by měl někdo končit či odcházet z týmu. V kempu byli starší matadoři z loňského Salamandru i nováčci. Bohužel na další trénink už přišla pouhá polovina lidí. Náš tým se proto složil převážně z hráčů XXL, které doplnili kluci ze Lhoty pod Libčany Friedl a Hrabík. Zkraje sezony ještě chodil Lukáš Michal, jenž byl stavebním kamenem loňského Salamandru. Jinak z něj nezůstal nikdo.

Co se dělo dál?
Byly zvěsti, že jednoznačně sestoupíme. Ne všichni za nás chtěli hrát. Jenže my jsme do toho šli po hlavě a chtěli jsme bojovat o to, abychom nebyli trapní, nedostávali debakly a hlavně zachránili druholigový futsal v Hradci. V prvním utkání v Benešově jsme remizovali 6:6. Nikdo moc nevěděl, co má hrát, takže to byl úspěšný výsledek (první bod z Benešova v historii klubu). Pak už jsme jen vyhrávali a ještě dvakrát jsme remizovali. Záchranu jsme tedy splnili zhruba po sedmém kole. Pak jsme se poohlíželi, co dál. Osobně mám tři přání a když se alespoň jedno splní, budu rád. Prvním je umístit se na „bedně", dále získat cenu fair play a mít nejlepšího střelce v soutěži či nejlepšího hráče v kanadském bodování. Ve všech případech to zatím vypadá velmi nadějně.

Kdy jste zjistili, že nebudete v soutěži „do počtu" a budete mít na víc, než jste chtěli?
Řekl bych, že to bylo po úvodních dvou zápasech venku. Měli jsme čtyři body a následně jsme zvítězili i doma. Pak jsme si říkali, že by to nemuselo být vůbec špatné. Po čtyřech pěti zápasech jsme věděli, že záchrana bude úplně v pohodě.

Jak dlouho se tým sehrával?
Při prvním duelu jsme vůbec byli rádi, že jsme se sešli. Spousta kluků tuto soutěž a ani třeba futsal nehrála. Možná i proto z úvodní sestavy nakonec zůstala asi jen čtveřice hráčů. Zbytek jsme museli doplnit. Co se týká sehranosti, tak není doteď ideální. Spíš než futsalově to hrajeme fotbalově. Klasický „kolotoč" a rotace, to u nás zatím moc neplatí. Máme spíše individuální pojetí, je to taková hra nahoru dolů. Časem se to určitě srovná. Samozřejmě jsme ale od začátku soutěže udělali ohromný pokrok. Myslím, že se nám povedly příchody některých hráčů jako je David Holec (hostování z Erapacku Chrudim), dále Jirka Podolník a Martin Kilevník z divizního Dvora Králové. Kvalita tedy šla zákonitě nahoru. Přesto si myslím, že tak více jak rok bude trvat, než naučíme hrát klasický futsal.

Ve kterých zápasech se vám nejvíce zamlouval výkon týmu?
Bylo to při vítězství v Kadani, kde jsme s těžkým soupeřem v poločase prohrávali 2:0. V kabině jsme si řekli, že nepojedeme domů s prázdnou a povedl se nám dokonalý obrat. Remíza v Mělníku mě hřála u srdce, tento bod má svoji cenu. I v ostatních duelech jsme soupeřům a takzvaným pochybovačům ukázali, jak na tom jsme.

Doposud jste neprohráli. Ukazuje se, že má mužstvo hodně vítězných typů hráčů?
Řekl bych, že je to tak na půl. Někteří dokáží vzít zodpovědnost na sebe. Je to třeba výborný Martin Kilevník, přestože to není úplně vůdčí osobnost. Jirka Podolník toho moc nenamluví, ale herně je jeden z nejlepších obránců v soutěži. Naopak Martin Friedl dokáže zařvat. To samé platí o Martinu Šmídovi, který je kapitánem. Pak tu jsou hráči, kteří sice pravidelně nenastupují, ale pro tým jsou velmi prospěšní. Druhý gólman Jirka Mašek má přirozenou autoritu. Ivoš Kotrba zase dokáže tým nabudit po jiné stránce. Nerad bych na někoho zapomněl, zkrátka každý je v týmu něčím platný.

Chtěli byste být i po konci soutěže bez prohry?
Samozřejmě bych byl rád. Na druhou stranu si myslím, že o pořadí v čele se nebude rozhodovat v posledním zápase, v němž máme doma Mělník. Podle mě už bude poslední zápas jen formalitou, proto se v něm chystám nastoupit. (usměje se) Přesto asi zákonitě musí i nějaká prohra přijít. Nelze být celou sezonu bez porážky.

Váš celek a Mělník máte před ostatními konkurenty slušný náskok. Bude to platit i ve zbytku soutěže?
Domnívám se, že to tak úplně nebude. Nyní jsou v tabulce takové tři dvojbloky. Nahoru by měly jít Litoměřice. Výš mi chybí i Kadaň, která hraje velmi futsalově. Přesto bych byl rád, kdyby zbytek týmů hrál už jen o třetí místo.

Budete trvat na tom, aby výkonnost týmu šla do konce sezony ještě nahoru?
Jednoznačně ano. Pokud bychom chtěli postoupit do ligy, musí být výkonnost daleko vyšší. Asi by museli přijít minimálně tři čtyři noví hráči nejlépe s ligovými zkušenostmi, nebo by museli na tom být herně tak, aby nás pozvedli. Nemá cenu doplňovat tým za každou cenu. Nedělá to dobrotu. Tím jsme si prošli na začátku. Důležité bude angažovat trenéra. Petr Hoffmann, jenž vedl Salamandr vloni, si zatím od trénování futsalu dal pauzu. Uvidíme, jestli s ním proběhnou další jednání a bude z jeho stránky zájem pozvednout kvalitu stávajícího týmu. Byl by to velký přínos. Jsou i určité snahy o spojení s fotbalovým klubem, momentálně probíhají jednání. V neposlední řadě je to především o financích. Podle mě musíte mít na sezonu v lize alespoň půl milionu korun. Herně na ligu zatím nemáme, asi bychom v ní plnili podřadnou roli, kterou má letos třeba celek Démoni Česká Lípa. Na druhou stranu coby XXL jsme v uplynulých dvou letech měli v přípravných zápasech s ligovým Torfem Pardubice kladnou bilanci. A to za něj hráli třeba Mikan či Kroulík a další výborní hráči. Budeme tedy chtít stabilizovat kádr, vhodně ho doplnit a jít herně nahoru. Na druhou stranu mě liga velmi láká.

Zmínil jste se o financích. Jak to v klubu po této stránce v současnosti vypadá?
V tuto chvíli je kompletně zajištěna letošní sezona ve druhé lize. Co se týká peněz na první ligu, toť otázka. Dochází k nějakým jednáním. Když jsem v létě do druholigového kolotoče vstupoval, moje vidina byla taková, že musí dojít ke spojení jako má Slavia, Bohemka či ve světě Barcelona. Tyto futsalové týmy fungují pod stejným jménem jako fotbalové kluby. O to se budu snažit a jen čas ukáže, jestli i v Hradci je tato vize reálná.

Chcete se ještě k něčemu vyjádřit?
Ano. Rád bych se vrátil k určité situaci, která byla před sezonou v klubu. Většina hráčů z loňského Salamandru s námi nechtěla hrát, proto je to pro mne uzavřená kapitola. Spolupracovali jsme chvíli s Lukášem Michalem, za což mu děkuji. Doufám, že nám ještě pomůže a to nejen trenérsky, ale hlavně herně. Zůstali Jirka Mašek, Karel Menšl a kluci ze Lhoty Hrabík a Friedl. Ostatní hráči, kteří by svými zkušenostmi mohli být prospěšní, s námi hrát odmítli. Proto jsem velmi rád, že se týmu daří a tyto „ztráty" nás nijak neoslabily. Zde se jasně ukázalo, kdo hrát chce a kdo si zabouchl dveře. Pevně věřím, že jdeme správným směrem a postupem času se ukáže, že tenhle tým je herně a lidsky dobře poskládán.