'Máme velice dobrý tým, v němž se cítím skvěle'

Po zranění Michaely Staré krátce před začátkem sezony bylo jasné, že se basketbalové „lvice" musí posílit. Nebylo lehké sehnat adekvátně kvalitní hráčku do dobře sestavené kapely trenérky Romany Ptáčkové.

Na břehu Labe se to však podařilo a příchod běloruské reprezentantky Tatsiany Lichtarovičové byl skvělým krokem.

Dravé křídlo zapadlo do týmu a s průměrem takřka devatenácti bodů na zápas má lví podíl na výborném druhém místě průběžné tabulky ŽBL.

Kdy proběhl první kontakt ohledně angažmá v hradeckém dresu?
Někdy po skončení mistrovství světa. Přes svého agenta jsem řešila své další angažmá a měla i poměrně dost nabídek z Francie a Německa. Pak však přišla tato nabídka hrát v České republice a vůbec jsem neváhala.

Jste druhou běloruskou hráčkou hrající v Česku. Zjišťovala jste něco od své předchůdkyně Alexandry Tarasavové?
Samozřejmě (směje se). Saša mi řekla hodně informací jak ohledně země, tak přímo o Hradci. Že je zde trenérka, která chce po týmu přesně tu hru, která mi vyhovuje a kterou mám tak strašně ráda. To pro mě bylo strašně důležité.

Takže s náročnou trenérkou Ptáčkovou jste našla rychle společnou řeč?
Moje adaptace do hry byla rychlá. Hrajeme přesně tu hru, kterou mám hrozně ráda. Jedna na jednu, rychlé protiútoky a důrazná obrana. Vše, co je mi dost blízké, takže o to jsem to měla lehčí.

Co komunikace s trenérkou, byl to problém?
Za mě můžu říct, že nebyl. Zpočátku se samozřejmě něco našlo, kdy jsem něčemu nerozuměla. Ovšem nyní už rozumím hodně. I když třeba tolik nemluvím, tak rozumím řeči trenérky. Ono s naší trenérkou navíc není moc potřeba mluvit. Stačí se podívat k lavičce a už z pohledu zjistím, co jsem udělala špatně (směje se).

Herní adaptace tedy proběhla v pořádku, ale jak vás přijaly spoluhráčky?
Neuvěřitelně! To jsem ještě nikde nezažila, tady mi chtěla a stále ještě chce každá pomáhat. Nebyla jsem na to z předchozích angažmá zvyklá. Tady je to neuvěřitelně rodinné, přátelské. Všechny holky a lidé z klubu jsou strašně fajn.

Kdybyste měla vybrat některé spoluhráčky, které vám příchod ulehčily nejvíce?
Určitě Katka Křížová a poté hlavně Katka Zavázalová. S tou si rozumím velice dobře na hřišti a postupem času se z nás staly kamarádky i mimo hřiště. Katka je hrozně fajn a mám ji moc ráda.

Premiéra v dresu „lvic" proběhla s USK Praha. To byl hodně těžký start, že?
USK má velice silný tým a pro mě to nebylo lehké. Navíc jsem před zápasem měla jen jeden trénink a spolupráce podle toho vypadala. Občas jsem hodila míč někam, kde nebyla žádná spoluhráčka. Jinak mám podobné zápasy jako s USK ráda, je to rozhodně zábavnější, než vyhrávat o padesát bodů.

Každým duelem bylo vidět, jak se s týmem sehráváte. Je to nyní již optimální?
Teď už ano, ani to podle mě netrvalo tak dlouho. Máme tady velice dobrý tým, v němž se cítím skvěle. Jak už jsem řekla, trenérka navíc po nás chce styl, který mám ráda.

V tabulce jste zatím na výborném druhém místě, jaké jsou cíle do zbytku sezony?
Já chci vyhrát všechno, taková je moje mentalita. Je jasné, že USK je silným týmem a je to proti němu těžké. Ale jsme ve finále poháru, kde o úspěchu rozhoduje jen jeden zápas, ve kterém je možné všechno. V lize budeme chtít také vyhrát co nejvíce zápasů.

Nyní již můžete porovnávat úroveň české ligy oproti předchozím angažmá. Jak by z toho naše nejvyšší soutěž vyšla?
Určitě hodně dobře, je to velmi kvalitní liga. Třeba ve Francii je to všechno strašně svázané taktikou. To je pořád systém, systém, systém a improvizace žádná. Tady se samozřejmě také hrají nacvičené akce, ale do nich můžete dát něco vlastního, co týmu pomůže. Doma v Bělorusku je to špatné. Máme sice hodně talentovaných hráček, ale práce s nimi je tam na špatné úrovni. Kdo chce hrát lépe, musí si najít angažmá mimo Bělorusko.

Hrála jste na olympiádě a dalších velkých akcích, čili ve velkých halách. Co říkáte na malinkou halu na Sokole?
Tohle vůbec neřeším. Já miluji basketbal a je mi vážně jedno, v jaké hale ho hraji. Tady je sice menší hala, ale je to naše domácí hala, ve které je navíc výborná atmosféra od našich fanoušků.

Fanoušci si vás rychle oblíbili, těší vás jejich podpora?
To je naprosto neuvěřitelné. Vždyť oni nejenže nám fandí v domácích zápasech, ale jezdí s námi i všude ven, což je bláznivé. Jsem za to strašně ráda. Zamilovala jsem se do té atmosféry našich zápasů, kterou nám fandové vytváří. Navíc po utkání mi píší na sociálních sítích s další podporou, je to od nich milé. I kvůli nim chceme co nejvíce vyhrávat.

Kontrakt zde máte podepsaný do konce sezony, co bude po ní?
Tohle bych ještě nechtěla řešit. Teď je hlavní pracovat a vyhrávat. Mám to tady ráda, ale co bude po sezoně, to nevím. Čeká mě mistrovství Evropy a až po něm se rozhodnu, kde budu pokračovat ve své další klubové sezoně.

Michal Luňák