Na adrenalin v krvi jsou zvyklí. Když usedají za volant závodních vozů, jejich tep dosahuje maxima, během závodů musejí v setinách sekundy řešit kritické situace. Bez nadsázky se dá říct, že nebezpečí je jejich životem.

Řeč je o královéhradeckých automobilových jezdcích Michalu Matějovském a Josefu Královi, hájících barvy Bohemia Racing Teamu. Prvně jmenovaný startuje v seriálu Seat Leon Eurocup, druhý absolvuje šampionát International Formula Master.

Oba talentovaní jezdci přijali v přestávce mezi závody nabídku k návštěvě nového lanového centra, které v Deštném v Orlických horách provozují Pohl Sport a Hejduk Sport.

Při instruktáži byli ještě samý úsměv, rychle je však přešel u první překážky v korunách stromů. Kam stoupnout? Kde se chytit? Je karabina na správném místě? Pocit nejistoty zanedlouho mizel s počtem absolvovaných nástrah. Na konci trasy už oba měli všechny záludnosti „vychytané“ a viditelně si užívali adrenalinové zábavy. I když nepokořili rychlostní rekord malého okruhu, potvrdili výbornou fyzickou připravenost.

Tak, jaké to bylo?
Michal Matějovský: Já jsem z lanové dráhy nadšený. Nečekal jsem, že lana budou tak vysoko, připadalo mi to docela riskantní. Občas se to docela hodně houpalo, jisticí lana s karabinami proto mají svůj účel. Bylo super si vše vyzkoušet. Je to docela makačka, dobrá fyzická příprava. A to jsme zdolali jen malý okruh. Na velkém bude tělo docela zhuntované.

Josef Král: Souhlasím s Michalem, je to docela zabíračka. Ze začátku jsem nevěděl, jak na to. Myslel jsem, že to bude hodně děsivé. Ale po prvních překážkách na to člověk přijde a je to výborná zábava a silný adrenalin.

Které překážky byly nejtěžší?
MM: Určitě houpací překážky. Člověk musí korigovat pohyb a balancovat.
JK: Taky byly hodně náročné sjezdy, zvlášť brzdění a náraz do žíněnky. Místy to byl docela boj. (smích)

Cítili jste strach, nebo respekt?
JK: Úplně všechno. (smích)
MM: Ze začátku strach, ale jak jsme se postupně dostávali dál, tak to bylo lepší a lepší. Navíc jsme získávali jistotu. Důležité je přijít na systém a jak to prolézt.

Máte za sebou nějakou zkušenost s adrenalinovými sporty?
MM: Nic podobného jsem dosud nezažil, byla to moje premiéra.
JK: Když jsem jezdil formuli BMW, tak jsem absolvoval podpůrný program zaměřený jak na mediální průpravu, tak na fyzickou přípravu. Ve fitness kempu, který se uskutečnil v německém Leverkusenu, byly trenažér na seskok padákem, horolezecká stěna a lanová dráha. Bylo to ve vyšších výškách a spíš zaměřeno na seskoky a slaňování.

Jaký byl váš největší adrenalinový zážitek, samozřejmě mimo závodění?
MM: Z mého pohledu asi nyní tato lanová dráha. Nemělo to chybu. Kdyby to však bylo výš, byl by to býval možná pěkný mazec.
JK: Nedovedu přesně posoudit míru svého zážitku. Vždy mám v sobě jakousi záklopku a uvědomím si, že by to mohla být velká „sranda“.

Dá se tento pocit adrenalinu v krvi nějak přirovnat k tomu, když sedíte za volantem při startu nebo během závodu?
MM: To je úplně něco jiného. Tady to je zábava. Člověk je jištěn, když přijde o půl hodiny déle, tak se nic nestane. Při startu závodu musíte být připraven jít do všeho naplno a útočit na přední pozice. Tam to s vámi doslova pumpuje.
JK: Přesně tak. Na lanové dráze máte dostatek času. Pokud si nevěříte, tak můžete počkat a zvolit jinou variantu. Abych řekl pravdu, při závodech adrenalin příliš nevnímám. Jsem maximálně zkoncentrovaný a snažím se veškeré emoce potlačit a vyvarovat se chyb.