Na rok 2015 bude královéhradecký automobilový závodník Michal Matějovský vzpomínat jen 
v dobrém. Vybojoval prvenství v evropském šampionátu cestovních vozů FIA ETCC ve třídě Super 2000 TC2, oslavil třicetiny a vzápětí na to narození svého prvního potomka - syna Václava. „Co víc si člověk může přát? Prostě je to paráda. Syn se narodil přesně týden po mých třicetinách. Byl to ten nejkrásnější dárek, který jsem kdy dostal," přiznal 
v úvodu rozhovoru čerstvý mistr Evropy.

Sezona se vydařila na jedničku. Hlavní a jediný cíl – zisk mistrovského titulu – jste společně s týmem Křenek Motorsport splnili. Hodnocení musí být hodně příjemné, že?
Celkový výsledek hovoří za vše. Letošní ročník FIA ETCC byl mojí třetí sezonou s BMW. Během těch roků jsem nasbíral cenné zkušenosti a s vozem se dokonale sžil. Tým Křenek Motorsport, v jehož barvách jsem startoval, skvěle pracoval. Vše fungovalo na jedničku, výsledky i závody byly vynikající. Celou sezonu jsem si užíval a můžu ji hodnotit jen a jen pozitivně. 
Je to určitě můj největší úspěch v dosavadní kariéře. Vděčím za něj velkému kolektivu lidí, zejména týmu, který mně připravil skvělé auto,
ale i všem sponzorům a příznivcům týmu.

Vypadá to téměř idylicky a zdálo by se, že cesta za titulem byla jednoduchá. Ale při závěrečném podniku v Perguse 
se potvrdilo, že poslední krok bývá nejtěžší…
Přesně tak. Před druhým Švýcarem Riklim jsem měl poměrně velký bodový náskok, ale poslední podnik byl o to dramatičtější, že bodování z jednotlivých jízd se počítalo dvojnásobkem. Bohužel jsme měli v boxové uličce nehodu, při níž se poškodily zadní náprava a tlumič. 
To nás trochu  zbrzdilo, protože se vše muselo opravit. Navíc jsme neměli svůj nový tlumič, museli jsme si půjčit jiný typ, naštěstí stejné značky. Už to však nebylo ono, 
auto nefungovalo jako dřív.
I přes nedostatek času jsme se snažili vůz vyladit co nejlépe, což se povedlo. Dvakrát jsem dojel druhý a oslavy mohly vypuknout.

Za zmínku určitě stojí fakt, že jste pětkrát vyhrál kvalifikaci 
a jen jednou – při závěrečném závodě na Sicílii – jste skončil druhý. Nemrzí vás, že jste nebyl stoprocentní?
Šest vítězných měřáků 
v kvalifikaci by nebylo rozhodně špatných. Ale na druhou stranu to tak asi mělo být. V Perguse jsem měl ztrátu nějakou desetinku, ale vzhledem k tomu, že se kvalifikace i závody jely v jeden den, tak hlavní bylo pošramocené auto nehuntovat a dojet v pořádku do cíle obou závodů.

Ze všech šesti podniků letošního evropského šampionátu FIA ETCC vám nejlépe vyšly „domácí" závody na Slovakiaringu 
a v Brně.
Máte pravdu. Pro mě to jsou doopravdy domácí závody a jsem rád, že oba se povedly na jedničku. Na Slovensku jsem vyhrál co se dalo – od tréninků až po oba závody. Na první místo dávám samozřejmě Brno. Je to „můj" okruh, kam přijede řada hostů, kamarádi a rodina. O to víc jsem rád, 
že jsem tam dvakrát zvítězil a mohl se společně s blízkými radovat s dosažených výsledků.

Snad jediným dílčím neúspěchem bylo, že jste společně 
s Petrem Fulínem, jenž obsadil druhé místo ve třídě Single 
Make Trophy, neobhájili prvenství v Poháru národů.
Letos se změnil způsob bodování a body tak získávali jezdci napříč všemi kategoriemi. Pohár národů jsme v minulosti vyhráli již dvakrát. Do třetice se nám tedy vyhrát nepovedlo. Je to škoda, ale byla by to jen taková třešnička na dortu. Daleko důležitější bylo individuální prvenství.

V rodině jste nyní již dva mistři Evropy. Co vám říkal otec Stanislav, který se před lety radoval ze zisku evropského šampiona v závodech tahačů?
Otec přímo v Perguse nebyl, ale byli jsme v telefonickém spojení. Byl nadšený. Po čtrnácti letech další titul v rodině, co si víc přát. Byl to táta, který mě k motoristickému sportu přivedl. Jsme oba rádi, že naše společná snaha, úsilí a práce vyústila v zisk titulu mistra Evropy.

Stejně jako v loňské sezoně jste vyzkoušel rovněž tahače, když jste se zúčastnil jednoho ze závodů mistrovství Číny. Co říkáte této zkušenosti?
Byla to zajímavá zkušenost. V Číně je toto odvětví na samotném začátku vývoje, zatím to není na úrovni evropského poháru tahačů. Ale jak víme, v Číně jsou velmi učenliví a snaživí. Postupem času se to bude určitě vylepšovat.

Rýsuje se další možná spolupráce s čínskou stranou?
Samozřejmě by to nebylo špatné si v Číně opět zazávodit. Je to zajímavá země velkých možností. Důležitá 
je i medializace závodů, 
na které se dívají desítky milionů lidí.

Co dál? Máte jasno o tom, kam se bude ubírat vaše sportovní kariéra?
Vše je ve fázi jednání, je ještě předčasné o něčem hovořit. Jasno by mělo být na začátku příštího roku.

Jedno je však jasné. A to, že nepojedete s BMW, jemuž skončila homologace…
Je to určitě škoda. Auto BMW 320si je výborné, jezdit 
s ním je opravdová zábava. Letos mě ani jednou nezklamalo. Co se dá dělat, jedna etapa mého závodního života skončila a další mě čeká.

Závěr roku patří k bilancování, vyhlašování výsledků anket a přebírání ocenění. Jedno jste již převzal poslední listopadovou sobotu v Praze.
Z rukou představitelů Federace automobilového sportu AČR a FIA jsem převzal Zlatou sponu Federace automobilového sportu AČR a Plaketu za zisk titulu mistra Evropy v závodech automobilů na okruzích FIA ETCC 2015. Ocenění si vážím a jsem rád, že jsem je společně s dalšími jezdci převzal. Samozřejmě se rovněž těším na vyhlášení tradiční a populární ankety Zlatý volant.

Určitě se také těšíte na slavnostní galavečer Mezinárodní automobilové federace (FIA) 
v Paříži, který udělá oficiální tečku za letošní sezonou ETCC.
Odlétáme společně s otcem ve čtvrtek. Na slavnostní akci bude vyhodnoceno pořadí nejen ETCC, ale rovněž 
mistrovství světa cestovních vozů či mistrovství Evropy 
v rallye. Těším se, že se
potkám s řadou vynikajících závodníků.

Nemáte, vzhledem k nedávným tragickým událostem, z cesty do Paříže nějaké obavy?
Ne. Podobná smutná událost se může stát kdekoliv 
a kdykoliv. S tím se nedá nic dělat.

„Mistrovský titul si Michal zasloužil"
Jak viděl úspěšnou sezonu završenou ziskem titulu mistra Evropy Michalův otec Stanislav Matějovský?

„Michal zajel celou sezonu špičkově, mistrovský titul si zasloužil. Před závěrečným závodem v italské Perguse neměl nic jistého a mohlo se stát cokoliv. Sice měl bodový náskok, ale kdyby nedojel, tak by celé snažení jak jeho, tak týmu přišlo vniveč. Za titul jsme rádi, ale je třeba jít dál. Tříletý projekt účasti v evropském šampionátu cestovních vozů úspěšně skončil a nyní musíme jít novým směrem. Jakým? Vše je zatím ve fázi jednání. Jasno by mělo být v prvních měsících příštího roku."