„Medaile byla blízko, ale pětku musím brát“

Být pátý na světě, to je fantastické. Ano, je to obrovský úspěch. V tomto případě má ovšem trochu hořkou příchuť.

Jednatřicetiletý judista Pavel Petřikov z JC Hradec Králové byl blízko životnímu úspěchu v podobě cenného kovu na mistrovství světa. Po spanilé jízdě turnajem bohužel prohrál semifinále a následně i duel o bronz a z Budapešti tak cestoval domů bez medaile.

Rozhodně se nemá za co stydět, vždyť dosáhl na jeden z nejlepších výsledků kariéry, se kterým před odjezdem vůbec nepočítal. Ale překvapil, příjemně!

Jak se díváte na páté místo na světě?
No, teď (v úterý po obědě - pozn. aut.) už o něco líp než bezprostředně po prohraném zápase o bronz. Pořád to samozřejmě trochu mrzí, ale nedá se nic dělat. Pětku musím brát.

Dá se to považovat za jeden z vašich nejlepších výsledků?
Určitě. Je to jeden z nejlepších výsledků, ale zároveň i výkonů. Musím říct, že se to zrovna všechno dobře sešlo. I táta (trenér - pozn. aut.) mě pochválil za výkon. Takže si opravdu vážím výkonu, který jsem v Budapešti předvedl.

Od začátku turnaje jste své zápasy vyhrával. Co se vám honilo hlavou před semifinále? Měl jste před sebou dva zápasy, z nichž stačilo jeden vyhrát a cinklo by to.
Snažil jsem se být v pohodě a tohle jsem si nějak nepřipouštěl, protože jsem věděl, že s Japoncem to bude v semifinále nesmírně těžké, což se nakonec i potvrdilo. On si držel svůj úchop a vůbec mě nepustil do hry, zkušeně si to pohlídal. Dá se říct, že celým turnajem prošel bez jediného zaváhání, i to finále pak vyřešil poměrně rychle.

A duel o třetí místo?
O bronz jsem šel s Mongolem, s nímž mám hodně špatnou bilanci, ale teď jsem byl asi nejblíže k tomu, abych ho porazil. Bylo to hodně vyčkávací. Přesto jsem zkoušel několikrát nastoupit. Bohužel patnáct vteřin před koncem mi okontroval můj chvat a bylo po nadějích. Já si věřil, že ten chvat dám. Asi třikrát mi to těsně nevyšlo, ale napočtvrté už na to Ganbat čekal a okontroval mě. Proto vyhrál.

Cítil jste, že medaile byla opravdu blízko?
Byla blízko, to je jasné. Jsem si pak říkal, jestli jsem ten chvat nezkoušel zbytečně a neměl počkat do prodloužení, protože to bylo nesmírně vyrovnané. Ale to je otázka. Bohužel soupeř mě vystihl. Pak už to bylo těžké s tím něco udělat, chybělo pár vteřin do konce.

Jak teď bude pokračovat vaše kariéra?
Už od olympiády v Riu nad tím tak nějak přemýšlím. Musím se poradit i s tátou. Nyní se prvořadě chci dát zdravotně do pořádku. Takže nejdříve budu řešit zdravotní stav a pak se rozhodneme, co a jak dál.