Osmé místo = neúspěch. Hradecké basketbalistky neprožily ročník, na který budou vzpomínat v dobrém. Nevyrovnané výkony, do toho hromada lehčích a vážnějších zranění a nemocí. Na mnoha trénincích trénovalo jen šest hráček…

„Přiznávám, celkový výsledek je špatný, ale za deset let jsme neměli takový problém s absencemi hráček,“ kroutí hlavou MIROSLAV VOLEJNÍK, jenž v klubu končí na pozici hlavního trenéra. Od nové sezony hradecký tým v Ženské basketbalové lize povede Romana Ptáčková.

Osmé místo. Je to neúspěch?
Jistě. Nemůžeme ho hodnotit dobře. Měli jsme vyhlídky na lepší umístění. Jsem přesvědčen, že tým byl dobře poskládaný. Přišla Míša Hartigová a Míša Stará. V týmu se snoubila zkušenost s mládím…

Ze začátku to vypadalo dobře, v přípravě se vám dařilo.
Do ligy jsme vlétli v Trutnově, kde jsme poločas vyhráli o dvacet bodů, ale nakonec prohráli v prodloužení, což nás trochu zabrzdilo. Pak jsme se zase chytli, perfektně odehráli CEWL na domácí palubovce (Prešov, Wasserburg, Trutnov), ale bohužel se začaly objevovat problémy se zraněními. Třeba Eva Horáková byla mimo na měsíc a půl. Spadli jsme do krize, která vyvrcholila porážkou v Pardubicích. Pak jsme se herně zlepšili, jenže přišla Steffanová, že jí budou čekat mateřské povinnosti. V období mezi Vánocemi a prvním ligovým utkáním v lednu jsme museli změnit herní systém, odešlo 20 – 30 bodů a 10 doskoků za utkání. Paradoxně jsem hráli v lednu velice dobře, ale opět se dostavily nemoci, zranění a lyžařské kurzy. Do vstupu do A2 skupiny jsme se těšili, že budeme konečně kompletní, ale bohužel opak byl pravdou. Již na finále Českého poháru byl problém s pivotkami. Byl to obrovský problém, který ovlivnil celou sezonu. V této době jsme trénovali v šesti sedmi hráčkách. Trvalo to až do konce sezony. Ano, přiznávám, celkový výsledek je špatný, ale za deset let jsme neměli opravdu takový problém s absencemi hráček…

Zamýšleli jste se nad tím, proč se tolik hráček zranilo, nebo onemocnělo?

Tím, jak venku panovaly velké mrazy, tak jsme tréninkový proces nemohli dělat naplno. I díky ekonomické situaci dotací ze Sazky, potažmo z ČOS, nebyla hala dostatečně vytápěná. Hráčky postupně onemocněly, všechny měly podobné problémy s onemocněním dýchacích cest. Nevím, jestli se tomu dalo nějak předejít. Některé hráčky měly problémy s achilovkou. Napadlo mě, jestli to nemůže být způsobené novým lakem na palubovce. Vážně nevím. Spíš to bude jen shoda náhod.

Byla to pro vás v roli trenéra nejtěžší sezona?
Asi ano. S asistentem jsme v každém tréninku, v každém utkání řešili, kdo vůbec bude hrát a jakým systémem budeme hrát. S dvěma pivoty, s jedním pivotem, s žádným pivotem?

Myslel jsem to spíše z důvodu averze některých fanoušků, kteří i v médiích požadovali vaše odvolání. Především po ostudě v Pardubicích.

Je fakt, že to byl jeden z nejhorších výkonů, které jsem zažil. Nevyšlo nic. Střelba trojek byla 16:0. Hráčky za mnou před tímto zápasem přišly, že jsou unavené, tak jsem jim dal v sobotu volno, protože jsme hráli až v neděli. Je možné, že to byla z mé strany chyba. Pak byly nějaké výpady vůči mě v novinách, ale dnes už se mně jeden pisatel na dálku omluvil. A ten druhý nám prostě škodí a škodit bude. Teď už vím, kdo to je. A neřeším to.

Neměl jste chuť v tu chvíli s trénováním praštit?

Naše země vede žebříček v závisti a pomlouvání. Lidé nevědí, jak je složité řídit klub, obstarávat finanční prostředky, jaký je zdravotní stav hráček a družstva, kdo trénoval, kdo měl větší tréninkovou pauzu, kdo má jiné problémy. Na základě neinformovanosti si pak nějací lidé něco napíšou, aniž by věděli, jak to v klubu chodí, a ještě se ani nepodepíšou vlastním jménem.Třeba to jsou rodiče, kteří jsou naštvaní, že jejich dcera nehraje, nebo hraje málo, a jenom se snaží škodit. Víme o nich a myslím si , že je stejně nepředěláme.

Je definitivní, že v klubu končíte na pozici hlavního kouče?

Ano. Dohoda s paní Ptáčkovou platí. Pracovali jsme na tom celou sezonu. Uděláme výměnu. Ona bude hlavní trenér a já její asistent. Zároveň jako šéftrenérka sportovního centra mládeže bude i nadále pracovat u staršího dorostu. Chtěl jsem si dát od trénování pauzu, ale stále mě tato práce uspokojuje víc než být v neustálém tlaku, jak uživit dívčí basketbal v Hradci. Zajistit chod klubu, a do toho ještě trénovat, je dost psychicky náročné. Chceme postupně ve spolupráci s kolegy ještě více pracovat s mládeží. Bohužel úroveň herní výkonnosti mládeže v České republice klesá a bude to dost těžké. Do Hradce se vrací Tomáš Veselý, který byl v Karlových Varech a ve Valosunu Brno a v klubu bude pracovat s mládeží.