Po bikerovi Jaroslavu Kulhavém, zlatém medailistovi z letní olympiády v Londýně 2012, je druhým, kdo si na krk pověsil blyštivý kov z této vrcholné sportovní akce. Když v cílové rovince vítězoslavně zvedl ruce nad hlavu, bylo jasné, že v Letohradu bude hodně veselo.

„Všichni s velikou radostí a nadšením prožíváme, a někteří určitě vesele oslavují, první stříbrnou olympijskou medaili letohradského odchovance, ale stále našeho Ondry 'Ondromila' Moravce," uvedl sportovní ředitel biatlonového klubu v Letohradu Vlastimil Vávra a dodal: „Všichni jsme tu pevně věřili, že mají oba kluci na to, aby bojovali o další medailové umístění."

Moravec trpělivě čekal na svou šanci a na poslední střelecké položce ukázal, že stojku má jednu z nejlepších. Předvedl strojovou rychlopalbu a zbývalo poslední kolo. „To, co Ondra předvedl a dokázal na trati i na střelnici, je fantastické," neskrýval dojetí Vávra, který žije v Letohradu a několik let byl osobním trenérem Moravce, vedl i reprezentační A-tým, a v současné době je koučem juniorské reprezentace.

Čerstvý medailista ze Soči dává biatlonu úplně všechno, od svých začátků věděl, co by chtěl dokázat. Jeho úspěch je vlastně takovým návodem pro mladé nadějné biatlonisty, kteří teď mají tu nejlepší motivaci dokázat, že v letohradském Šedivském lomu se tenhle sport dělá zkrátka dobře..

„Je to odměna nejen pro něho samotného, ale i pro nás všechny v klubu za dlouholetou dřinu a obětavost. Pro mladší závodníky pak obrovská motivace," je přesvědčen letohradský trenér.

Vlastimil Vávra má jasno v jedné věci. „V posledních dvanácti letech Ondra dokázal sice získat nespočet 'dětských' a juniorských medailí z MSD, MEJ a MSJ a další pódiová umístění v SP a MS. Tato je však pro nás všechny nejcennější," uvedl.

S trochou nadsázky se dá říci, že u Moravců začíná platit nové pravidlo. Neboť Ondra naděluje své manželce Veronice medaile k svátku. Loni to byl bronz ze světového šampionátu v Novém Městě na Moravě, nyní stříbro z olympiády.

Na stíhací závod se Veronika Moravcová dívala doma, kolem sebe měla partu kamarádek.

„Sama se koukat nemůžu, vzala jsem si posily, kolegyně z práce, a bylo to neuvěřitelný," řekla šťastná Veronika.

A po závodě bylo hodně veselo. „Řvaly jsme strašně moc, člověk musí přepětí ventilovat, aby to s ním nešvihlo. My se toho nebojíme a máme hodně tolerantní sousedy," usmála se.

Manželovi už v polovině stíhacího závodu věřila, že získá medaili. To už měl Ondřej za sebou úspěšně obě střelecké položky vleže.

„To už jsem tajně doufala, protože stojka je jeho silnější položka. Nenechal se vybláznit, jel si svoje tempo, což je jeho taktika. Rozjíždí závod střídměji a poslední dvě kola je schopen za to vzít," řekla.

Jak si vedli Východočeši

Karolína Erbanová
RYCHLOBRUSLENÍ - závod na 500 m: 10. místo
Názor Deníku: Jela výborně a dosáhla na své nejlepší umístění na OH. Před čtyřmi lety ve Vancouveru byla dvanáctá na kilometru, včera na poloviční trati skončila o dvě příčky lépe. Ukázala, že má formu, a to ji v Soči ještě čekají její silnější tratě (1000 m a 1500 m).

Veronika Vítková
BIATLON - stíhací závod 
na 10 km: 21. místo
Názor Deníku: Oproti sprinterskému závodu si pohoršila o pět míst. V Soči se zatím nepotkala s běžeckou formou, na nejlepší výrazně ztrácí. Také na střelnici to od elitní „šutérky" nebylo ono. Jedna chyba vleže a jedna ve stoje jí nepustily pořadím výše.

Karolína Grohová
BĚH 
NA LYŽÍCH - sprint volně: 38. místo
Názor Deníku: Z kvalifikace do vyřazovacích bojů nepostoupila. Chybělo jí k tomu osm míst a téměř dvě vteřiny. To sice nevypadá nijak dramaticky, ale ve sprintu je každá desetina znát. Pozitivum? V prudkém sjezdu si „neustlala" jako některé její kolegyně.