Tipsport Arena v Pardubicích hostí od 14. do 31. července sedmadvacátý ročník mezinárodního festivalu šachu a her Czech Open 2016.

Letos tam dorazila i vzácná návštěva. Dva dny totiž ve městě perníku strávila nejúspěšnější šachistka historie - devětatřicetiletá Maďarka Judit Polgárová, která s aktivní kariérou skončila v roce 2014.

Jedná se o bývalou mistryni světa a hráčku s historicky nejvyšším ratingem.

Jaká je vůbec vaše první šachová vzpomínka?
Pamatuji si, že jsem se v předškolním věku učila tahy od mé maminky. První turnaj jsem v Maďarsku vyhrála, když mi bylo šest let. Hlavní cenou tam tehdy byly malé kapesní šachy.

Je známo, že o vaší šachové budoucnosti z velké části rozhodli právě rodiče, kteří si řekli, že z vás bude šachová šampionka. Souhlasila jste vždy s jejich přístupem, nebo jste se dokázali i pohádat?
Vlastně ani ne, ale možná to bylo dáno tím, že jsem byla velmi úspěšná už opravdu od nízkého věku. Kdyby mi šachy nešly a třeba jsem se výkonnostně trápila, tak by přišly i spory s rodiči. Takhle tomu tak nebylo. Jelikož jsem se stala už jako teenager profesionálním hráčem, bylo všechno v pohodě.

Nyní už máte vlastní děti. Držíte se stejného modelu výchovy jako vaši rodiče?
Ne ne, kdepak. Moje děti jsou mnohem více „normálními" dětmi. (smích)

Vaše kariéra je opravdu obdivuhodná, dosáhla jste toho, co žádná žena před vámi. Myslíte, že se vaším výkonům může v dohledné době nějaká šachistka alespoň přiblížit?
Velmi se mi líbí mladá čínská hráčka Hou Yifan. Je opravdu výtečná, podle mého soudu je momentálně nejlepší světovou šachistkou. Pokud se mi má v nejbližší době někdo vyrovnat, pak je to ona.

A jak vidíte budoucnost šachů jako celku?
Šachy jsou skvělou variantou vzdělávání a v mnoha zemích světa jsou dokonce součástí vzdělávacího systému ve školách. I já sama mám v Maďarsku volitelný předmět pro děti, ve kterém se jim snažím předávat zkušenosti a používám šachy k chápání širších prostorových souvislostí. Suma sumárum si myslím, že popularita šachů v budoucnu ještě poroste.

V průběhu kariéry jste se nesčetněkrát střetla také s mužskými protivníky. Měla jste nad nimi jako žena nějakou výhodu?
Myslím, že se to nedá paušalizovat. Někdy jsem měla výhodu, jindy naopak nevýhodu, rozhodně to pro mě ale bylo speciální. Nebylo moc žen, které hrály šachy na takové úrovni jako já, a proto to podle mě nebylo pro muže moc příjemné. Zvlášť když se mnou často prohrávali. (smích)

Když se za svoji kariérou zpětně ohlédnete, v čem vás šachy nejvíce ovlivnily?
Myslím si, že to bylo především v mládí, kdy u nás nebylo tak obvyklé, aby mladí lidé cestovali po světě. Já jsem tuto možnost díky šachům měla. Už jako dítě jsem poznávala odlišné kultury, čímž se rozvíjela také moje osobnost. To byl pro mě zřejmě největší dar.

S šachovnicemi jste se rozloučila před dvěma lety. Jak vypadá váš život po ukončení kariéry?
S aktivním hraním jsem sice skončila, ale zaneprázdněná jsem pořád stejně. Trávím daleko víc času s rodinou, ovšem s bílými a černými figurami jsem zůstala spjatá nadále. Na kontě mám několik knih, snažím se rozšířit povědomí o šachách i mimo festivaly a turnaje.

Mimo to, ale organizátorům pardubického Czech Openu poněkud fušujete do řemesla, že?
Ano, začala jsem pořádat jakousi konkurenci pardubického Czech Openu u nás v Maďarsku. Jmenuje se to Global Chess Festival, letos se koná 8. října v Budapešti. Šachy jsou zkrátka moje vášeň.   (jbu)