Vypadly ve čtvrtfinále, přesto v letošní sezoně Ženské basketbalové ligy udělaly ,,díru do světa“. Hradecké „lvice“ pod vedením trenérky Romany Ptáčkové dostály své pověsti. Rvaly se a leckdy soupeře doslova trhaly na kusy. A především, získaly jednu velkou medaili. Třetí místo v Českém poháru je pro klub, sázející na dravé mládí, fantastickým úspěchem. ,,Kdyby mi někdo před sezonou řekl, že budeme třetí v poháru a páté v lize, těžko bych mu uvěřila,“ říká na rovinu Ptáčková. V play off její tým přešel v osmifinále přes Karlovy Vary, následně však nestačil na VŠ Praha.

Už vyřazení přebolelo?
Přebolelo to docela rychle. Musíme vzít v úvahu, s jakými cíli jsme do sezony vstupovaly. Je ale jasné, že s jídlem roste chuť. Na začátku listopadu jsme začaly hrát velmi dobrý basketbal a kromě USK porazily každého, takže se cíle zákonitě postupně zvyšovaly. A proč jsme nepostoupily do semifinále? Možná i vinou zranění, ale v daném okamžiku jsme lepším týmem nebyly.

Chlácholila jste děvčata?
Samozřejmě. Byl to menší proslov. Připadalo mi to vhodné. Holky to mrzelo, ale nijak tragicky to nebraly. Poděkovala jsem jim za odvedenou práci. Říkala jsem, aby si uvědomily, že byly velmi mladým týmem, že udělaly kus práce. Můžeme na tom stavět v další sezoně.

Zklamání určitě bylo. V koutku duše se dalo pomýšlet na postup do semifinále. S VŠ Praha jste totiž během sezony měly kladnou bilanci…
Každý sportovec chce dosáhnout co největšího úspěchu a v případě našeho týmu tomu nebylo jinak. Když je šance, a ona byla, je povinnost se o to pokusit. Zklamání pak přebolí až po pár dnech. To je jasné.

Vraťme se na začátek. Rozjížděly jste se postupně. Od devátého kola jste soupeře začaly válcovat. Čím to, že se najednou zrodila šňůra výher?
Na to, s jakou jsme se potýkaly marodkou, jsme zvládly i ten začátek. Jediné, co se nepovedlo, byl domácí zápas s VŠE Praha. Byly jsme téměř bez pivotmanek.  Scházely Pochobradská, Hartigová, Čepelková a na křídle Ovsíková. To znamenalo velké oslabení.

Rostoucí forma vygradovala ziskem bronzových medailí v Českém poháru. Jak moc si ceníte tohoto úspěchu?
Když se na to podívám zpětně, je to velká náplast za vyřazení v lize. Kdyby mi někdo před sezonou řekl, že budeme třetí v poháru a páté v lize, těžko bych mu uvěřila. Holky ukázaly, že na ŽBL mají, přestože věkový průměr týmu byl velmi nízký. Je skvělé, že se šance ukázat se v co nejlepším světle, chopily takhle skvěle.

Slova chvály padala na hradeckou adresu třeba i od trenéra USK Praha a reprezentace Lubora  Blažka. To těšilo, že?
Nevím přesně, nakolik je pan Blažek diplomat… (usměje se) Možná si ještě víc cením pochval od pana Tremla (trenér VŠ Praha – pozn. red.), který mi to za sezonu řekl několikrát. Je to samozřejmě příjemné.

Nemáte strach z případných odchodů? Řada hráček si udělala dobré jméno…
To je právě ono. Tenhle kádr by mohl mít velkou budoucnost. Musíte ho však udržet.

A podaří se to?
Pokud někomu končí smlouva, může se sám rozhodnout, kde bude dál působit. Nemá cenu předbíhat. Kéž by to dopadlo podle našich představ. Uvidíme.

Dovedla jste si před sezonou představit, že byste porazily brněnské Frisco, několikanásobného mistra republiky? Ke všemu jste svedly nádherné bitvy s Trutnovem, Slovankou či VŠ Praha…
Dávaly jsme si postupné cíle. Je pravda, že kdyby mi někdo před startem ŽBL řekl, že porazíme Frisko o devatenáct bodů, brala bych to jako sci-fi.

Na postu trenéra jste v létě vystřídala Miroslava Volejníka. Byla pro vás velká změna stoupnout si na lavičku k ženám?
Ne. Přijde mi to stejné jako u dorostenek. Diametrální rozdíl v tom není. Snad jen, že se staršími hráčkami se lépe pracuje po stránce taktické. Jsou už vyzrálejší. U mladších je zase radost pozorovat, jaké dělají pokroky.

Většina hráček vám v dorostenecké kategorii prošla rukama. To musela být výhoda. Lehce jste překlenula seznamovací bariéru, která si v jiných případech vyžádá určitý čas. Je to tak?
Přiznávám, bylo to obrovské plus. Většinu holek jsem vedla v Hradci nebo mládežnické reprezentaci. Jedinou Terezu Kuthanovou jsem nikdy netrénovala. Věděla jsem, v čem jsou silné stránky jednotlivých hráček, což je pro trenéra nejdůležitější.

Nerada vyzdvihujete jednotlivce. Přesto by nebylo od věci zmínit největší tahounky týmu…
Jádro týmu bylo širší. Osu tvořily Bartáková, Stará a Hartigová. Zdárně jim sekundovaly Kuthanová, Ovsíková, Rosenbaumová a Zavázalová.

Určitě lze kvitovat i fakt, že jste byly konkurence schopné i bez zahraničních akvizic…
Mám dobrý pocit, že vychováváme a platíme české hráčky. Děláme tím něco pro českou reprezentaci. Kdyby u nás hrála zahraniční rozehrávačka, nezazářila by Lenka Bartáková tak, jak se jí to povedlo a nedostala by pozvánku do nároďáku.

Má ji také Hartigová. Mohou se obě probojovat do nejužšího kádru?
Šance Míši Hartigové je asi o trochu větší. U ní to vidím tak na osmdesát procent. U Lenky je to padesát na padesát. Popere se o ni s další naší bývalou hráčkou Katkou Bartoňovou.

Zpět k soutěži. Rival z Trutnova narazí v semifinále na favorizované Frisco. Přesto se netají touhami překvapit. Může se mu to povést?
Nejprve bych chtěla Trutnovu pogratulovat. Opravdu to nedělám jen tak z plezíru. Souboj se Slovankou zvládl i s větší marodkou dobře. Hlavně po psychické stránce. Slovanka měla podle mě vyrovnanější kádr a myslela jsem, že Trutnov potrápí více. A co se týká souboje s Friskem? Tím, že Trutnov ztratil Novákovou a Komžíkovou, asi na finále nedosáhne.

Je podle vás ideální současný hrací systém? První dva celky z nadstavby se do play off zapojí téměř po třítýdenní pauze.
Moc se mi to nelíbí, ale počet účastníků v nejvyšší soutěži snad ani jinou variantu nenabízí. Všechny týmy si to odsouhlasily, není jiné cesty.

Dobře, ale třeba Pardubice čekají na baráž dva měsíce. To by se vám, coby trenérce, jistě nezamlouvalo…
Nikoho nebaví jenom trénovat. Je to opravdu dlouhá doba. Na druhou stranu se na důležitou část sezony mohou dobře připravit a odehrát několik přátelských utkání.

Vaše svěřenkyně si momentálně užívají čtrnáctidenního volna. Vy ale na relax čas nemáte…
V neděli se nám povedlo s dorostenkami postoupit přes Valosun Brno na závěrečný turnaj mistrovství republiky. Program je nabitý. Pořádně si odpočinu až v červenci.

Co byste si přála do příští sezony?
Ráda bych, abychom znovu předváděly dobrý basketbal a diváci měli z naší hry radost. Z přízně hradeckého publika jsem byla velmi překvapená. Na to, jakou dokázalo v některých utkáních vytvořit atmosféru, budeme dlouho vzpomínat. Moc všem tímto děkuji.