Úspěšně dláždil cestu k nápravě basketbalové reprezentace žen. Ta na minulém evropském šampionátu obsadila v základní skupině poslední místo. Jenže teď se vrátil na začátek snažení. Trenér Štefan Svitek velmi těžko vstřebává zklamání z mistrovství Evropy.

Berete vystoupení na mistrovství Evropy jako dva roky práce bez odměny?
Ano, mám ten pocit. Je to velká škoda. Měli jsme velmi vydařenou kvalifikaci, kde jsme porazili Belgii a nakonec jsme skupinu vyhráli. Tým byl dobře rozjetý i v Lotyšsku. Opakuji, je velká škoda, že jsme nepostoupili.

Reprezentaci žen jste převzal před dvěma roky. Jak jste poznal český basketbal?
Myslím, že česká liga nepatří mezi nejsilnější ligy v Evropě a to se odráží na hráčkách, na jejich výkonech, dovednostech. Těžko hodnotiti. Ale máme strašně moc práce, když holky přijdou do reprezentace, abychom je připravily na basketbal, který chceme hrát

Jak s těmito hráčkami pracujete?
Jako trenér se snažím hráčky posouvat na vyšší level. U některých to bylo vidět, pokoušeli jsme se zapojit i nové hráčky. Snažili jsme se hrát basketbal, který je v mých očích v dnešním pojetí rychlý a moderní. Ale není jednoduché, aby hráčky během krátké doby přepnuly na vyšší rychlostní stupeň, protože v klubech jsou zvyklé na jinou práci..

Hráčky, co přijdou do reprezentace, jsou tedy zvyklé na jiný stupeň. Nejsou-li tak kvalitní, jak zvednout jejich úroveň?
Je velmi těžké radit na dálku klubům a jejich trenérům. Oni sami musejí vidět rozdíly. A pracovat na nich, by byly co nejmenší. Teď nemám na mysli fyzickou kondici, jako spíše basketbalové dovednosti. Na způsoby na jaké jsou hráčky zvyklé v klubech. Potřebujeme, aby byly na euroligové úrovni.

Je naturalizování hráček cesta, kterou by se měl vydat český basketbal, aby se zvýšila konkurence v reprezentaci?
Na soupisce může být jediná naturalizovaná hráčka. My máme Kiu Vaugnovou. Naturalizovat více hráček, by mělo smysl na rozehrávačském postu a také pro jednu dlouhou hráčku. A pak si podle situace vybrat, kterou zařadit na soupisku. Je to citlivé téma. Určitě se najdou zastánci, kteří tvrdí, ať hrají ryze české hráčky. Stejné je to i v jiných zemích. Nemusím chodit daleko. V naší skupině měly naturalizovanou hráčku Švédky, Francouzsky i Černá Hora. A těch zemí je daleko víc. Podobné je to i v mužském basketbale. My tady ale nehovoříme o pěti cizinkách, které by zabíraly místo domácím hráčkám. Bavíme se o jedné hráčce. Z mého pohledu by bylo vhodné, aby vyztužila sestavu a pomohla kolektivu.

A na jakém postu tlačí český tým bota nejvíc?
Bylo by vhodné získat hráčku, která umí hrát na dvou pozicích. Jsou hráčky, které zvládnou hrát na jedničce i na dvojce.

Ze dvanácti hráček jste jich pravidelně točil jen osm. Projevila se nižší kvalita českého týmu na úzké rotaci?
Ano. Měl jsem v plánu poslat do hry všechny holky, ale k tomuto záměru nenahrávaly průběhy zápasů. Ještě čtyři minutu před koncem zápasu s Francií jsme byli ve hře o překvapivé vítězství. Nevím, jestli bych pomohl samotné hráčce s nulovými zkušenostmi z takového fóra, kdybych ji hodil do vody. Se Švédkami to bylo podobné. Ve druhém poločase jsme otáčeli krajně nepříznivý stav, a tam bylo velmi těžké najít nějaké minuty pro hráčku, které ještě nebyl na mistrovství Evropy na hřišti. No a v utkání s Černou Horou se rovněž nedalo experimentovat. To, že jsem nemohl dát všem příležitost, mě spolu s vyřazením mrzí nejvíc.

Neztratí dotyčné hráčky zájem o reprezentaci? Řeknou si: Odmakaly jsme přípravu a pak prosedíme šampionát na lavičce.
Bude velmi důležité, aby tyto hráčky neztratily motivaci a sebevědomí. Zkušenosti mohou získávat i v přípravných mezinárodních zápasech. V nich dostávaly příležitosti a podle mě se posunuly dál.

Až na výjimky nejsou české reprezentantky hvězdami ve svých klubech. Nemůže i tato skutečnost uškodit českému basketbalu?
Uškodit je silné slovo. Nicméně tento fakt nelze přehlédnout. V domácí soutěži nemají takové porce minut. Když hrají hodně, tak v zápasech, jejichž úroveň je jednoznačně o dost nižší než na mezinárodním poli. Takže pětadvacet minut průměrně v české lize, není kvalifikace pro to, aby se člověk stal nosným pilířem reprezentace. Bohužel.

Dá se to pochopit tak, že český basketbal má omezený výběr hráček? Pak stačí, když se zraní jedna natož čtyři…
Je to fakt, žádná výmluva. Opravdu není kde brát. Navzdory tomu, děvčata od prvního dne přípravy makala. Šest týdnů poctivě pracovala. Naše hra se zlepšovala. V závěru přípravy se naše forma přiblížila k výkonům, které jsme předvedli v prvních dvou zápasech na mistrovství Evropy. Přes citelné absence dokázaly hráčky držet krok s velmi silnými družstvy. Bohužel přišel výbuch v posledním zápase, který nás stál úspěch.

Odehráli jste dva dobré zápasy, ovšem ten třetí zhatil splnění prvního cíle, kterým byl postup do osmifinále.
Je možné, že jsme ho nezvládli po psychické stránce. Snahu a bojovnost nemohu hráčkám upřít, ale znovu se budu opakovat, chyběla kvalita, abychom mohli dlouhodobě předvádět výkony jako v prvních dvou zápasech. A hlavně pod tlakem, že nutně potřebujeme vyhrát. V tomto případě i prohrát až o jedenáct bodů. Nechtěli jsme nic ponechat náhodě a chtěli jsme Černou Horu porazit. Co kdyby Švédsko zdolalo Francii?

Nicméně, dalo se v závěru tušit, že to na vítězství nebude. Ztrátu jste tlačili pod hraničních dvanáct bodů. Avizoval jste to hráčkám?
Před utkáním jsme jim o této variantě záměrně neřekli. Hráčky, které byly na palubovce, se to dozvěděly v pravou chvíli. Do konce chyběla minuta a půl a my jsme v tu chvíli prohrávali o sedm bodů. Tak jsem je nabádal, abychom zbytečně neriskovali, abychom nestříleli rychlé střely. Místo toho jsme odevzdali míče a bylo to zlé.

Bezprostředně po utkání jste si nedokázal vysvětlit selhání při provádění základních věcí jako dvojtakty, proměňování šoupáků. Co s odstupem času?
Neproměňování byla jedna věc. To druhou byla skutečnost, že jsme neubránili jednu ze dvou černohorských děvčat. Najížděla zvenku, zvenku a my jsme za celých čtyřicet minut nebyli schopni si je přebrat. Po taktické stránce jsme dělali velké chyby.

Kámen úrazu se objevil hned v úvodu utkání. Po necelých třech minutách jste prohrávali 0:11. Kolikrát jste hráčky na pohlídaní si vstupu upozorňoval?
Slyšely to ze všech stran. Návod na Černou Horu nám daly její zápasy se Švédskem i Francií. Oba dva týmy jí nedovolily vstoupit do utkání a pak už se nechytla. Naším cílem bylo nepustit Černou Horu do výraznějšího laufu. Opak byl pravdou.

Rozhodl se zápas už na začátku?
Asi úplně ne, nicméně když se balkánská družstva dostanou do takového laufu… V opačném případě to někdy odevzdají. Dvakrát škoda, že jsme zápas nezvládli.

Když se vám tři minuty před koncem vyfaulovala i druhá pivotka, nemyslel si, že už je to ztracené?
Vůbec ne. Soupeř měl jen jednu dlouhou hráčku, ale ona nakonec rozhodla. Navíc, aby se dvě pivotky vyfaulovaly na jedné hráčce, to také není dobře.

Nemohly si vaše svěřenkyně myslet, když stáhly se silnějším Švédskem sedmnáctibodové manko, že to automaticky půjde i s Černou Horou.
Víte, všechno je možné. Navíc i v tomto utkání jsme se dvakrát přiblížili na pět bodů. A ve vzpomínaném závěru na sedm. Problém byl v tom, že na rozdíl od zápasu se Švédskem jsme nebyli schopni udržet ten rozdíl delší dobu, abychom mohli zaútočit na další zkorigování stavu.

Minusy jste již zmínil. Najdete na šampionátu nějaké plusy?
Holky vytvořily skvělý kolektiv. Na hřišti i mimo něj panovala super atmosféra. Vnímal jsem skvělé vztahy mezi hráčkami i celým realizačním týmem. Proto trojnásobná škoda, že jsme takhle vypadli ve skupině. Rovněž naše hra byla dobrá. Zaznamenali jsme pozitivní názory expertů a hodně lidí nám fandilo. Možná kdybychom hráli pět takových zápasů proti Černé Hoře, tak čtyřikrát vyhrajeme.
Na druhou stranu, když jsem viděl, že už nedáváme ani šoupáky, tak jsem věděl, že je zle. Do toho ty obrovské taktické chyby. Neměl jsem z toho dobrý pocit.

Vaše svěřenkyně se ošívaly, když je někdo nazval outsiderem. Postupem do osmifinále, ale mohly zavřít všem škarohlídům pusy, nemyslíte?
Mohly. Znovu se ukázalo, že čára mezi úspěchem a neúspěchem je velmi tenká. Na minulém ME jsem s Maďarskem prohrál o bod s Itálií a nepostoupli jsme do osmičky. Ale možná přichází taková éra, že bychom měli mít radost už ze samotného postupu a vážit si ho. Vždyť na šampionátu chybí Chorvatsko, Litva, která má dobré družstvo. Možná by bylo dobré nebrat postup jako samozřejmost. Musíme za pracovat na zkvalitnění týmu, musíme vytáhnout nové hráčky do reprezentace a pomalu je zapracovávat, aby nás táhla další generace.

Je na čem stavět do budoucna?
Určitě. Podpora svazu a lidí okolo byla výborná. Ale problém je také v tom, že některé hráčky se omluvily s tím, že nebudou nikomu dělat sparing partnera, nebo že bychom je pak stejně nevybrali. To je škoda, protože tolik kvalitních hráček v Česku po palubovkách neběhá, abychom si mohli dovolit takový luxus. Místa v týmu nikdo nerozdává, je potřeba si je zasloužit.

Máte v plánu u ženské reprezentace pokračovat?
Chuť mám! I když teď jsou mé emoce trochu na bodě mrazu. Ale jsem profesionální trenér, je to moje práce. I takové situace k trénování patří. Mám i nadále smlouvu a chtěl bych pokračovat se stejným realizačním týmem.