V plné přípravě na srpnové mistrovství světa v Berlíně nejsou jen čeští atleti, ale i královéhradecký lékař MUDr. Jiří Neumann, který působí v roli šéflékaře české atletické reprezentace.

„Momentálně domlouváme zdravotní materiál. V podstatě musíme většinu přípravků a medikamentů vézt s sebou,“ říká Neumann. Podle jeho slov nikdo z tuzemské elity, ať už Roman Šebrle či Bára Špotáková není žádný bolestínek a nevyžaduje speciální zajištění.

Šampionátu v Německu předcházelo koncem června mistrovství Evropy družstev.

V portugalské Leiře královna sportu představila několik novinek. Premiérovou soutěž vyhrálo Německo, před Ruskem a Velkou Británií. Česká reprezentace skončila na desátém, prvním sestupovém místě, tři body od devátého Řecka.

„Bylo to zajímavé a atraktivní,“ uvedl k nové akci majitel zdravotnického střediska Sportklinik na Novém Hradci Králové, které se zabývá problémy pohybového aparátu.

Jaké ohlasy přineslo mistrovství Evropy družstev?

Myslím si, že celkem příznivé. Co vím, tak i předsednictvo našeho svazu se k šampionátu stavělo kladně. Byla to novinka. Atletická federace (IAAF) teprve vše vyhodnotí a zřejmě dá pokyn k pokračování. Z mého pohledu, jako fanouška atletiky, to bylo zajímavé a atraktivní. Některá pravidla se ale rozhodně nedají přenést na soutěže jednotlivců, typu mítinků, mistrovství Evropy či světa. Z hlediska atletiky se do Portugalska nejelo za výkony ani za plněním limitů, ale šlo o taktiku a o body pro družstvo.

Která pravidla vás zaujala?

Třeba skokani o tyči měli jen sedm pokusů, stejně tak výškaři. Každý si mohl naložit laťku vysoko, jak chtěl. Nebo vrhači absolvovali nejprve dva pokusy a další dva už měla jen nejlepší osmička. Podobné to bylo i v soutěži trojskokanů. V Leiře startovalo dvanáct zemí a každá disciplína byla podle pořadí ohodnocena dvanácti až jedním bodem. Zajímavé to bylo i v bězích…

Povídejte…

Řekl bych, že právě v bězích jsme byli po taktické stránce nejlépe připravenou výpravou. Například v běhu na 3000 metrů překážek byla pravidla taková, že po určitém úseku vždycky musel poslední v pořadí odstoupit. Náš borec proto skvěle rozběhl začátek, do dvou kilometrů vedl a za ním byla strkanice o to, kdo vypadne. Hned prvním byl Portugalec, což nelibě nesli domácí fanoušci. V závěru už nevadilo, že náš běžec nemohl a skončil osmý, protože to bylo dobře bodované. Kdyby se závodilo klasicky, tak by asi tak dobře neskončil. Třeba italští nebo španělští běžci byli z pohledu dosažených časů na tom lépe než naši, ale díky těmto pravidlům, jsme je dokázali vyřadit.

Přesto česká reprezentace sestoupila z elitní skupiny. Na desátém místě ji chyběly pouhé tři body na deváté Řeky.

Spadli jsme pro to, že kvůli špatné předávce byla diskvalifikovaná štafeta v běhu na 4x 100 metrů. Nebýt toho, tak by si štafeta bývala připsala pět bodů, což by stačilo k záchraně. Je to škoda. S námi sestoupily další dva týmy (Portugalsko a Švédsko – pozn,. red.) a příští rok se budeme v první lize pokoušet o návrat. Bude to ale těžké.

V srpnu vás čeká mistrovství světa v Berlíně. Jak jste daleko s přípravami?

Bylo rozhodnuto, že česká výprava pojede vlakem. Je to výhodnější. Přece jen cesta trvá čtyři hodiny a odpadne problém, jak dopravit vybavení. Třeba nedávno při cestě na Evropský pohár desetibojařů v Zaragoze nevzali Tomáši Dvořákovi do letadla tyče. Musel letět jiným letadlem. S dopravou jsou vždycky problémy. Co se týká doprovodu, tak počet lidí bude záležet na tom, kolik našich atletů bude v Berlíně startovat. Předběžně se počítá s tím, že pocestují dva lékaři a tři maséři. Uvidíme, jestli se tato kvóta naplní.

Co obnáší příprava z pohledu lékaře?

Jsem v kontaktu s doktorem Sikorou. Domlouváme zdravotní materiál. Dokonce plánujeme, že povezeme vlastní ultrazvuk. Nyní komunikuji s jednou firmou, která bynám mobilní ultrazvuk zapůjčila.V podstatě musíme většinu přípravků a medikamentů vézt s sebou. Když se něco stane, tak nemůžemepak běhat v Berlíně po lékárnách a něco shánět. Uvažuji, že vezmu i přístroj na měření sedimentace. Ten z krve rychle vyhodnotí, jestli je třeba užít antibiotika a podobně. Mistrovství světa trvá čtrnáct dní a někdo se může potýkat s virózou. Lékaři mají svoje pokoje, a řekl bych, že je to taková malá ambulance.

Jsou atleti nároční na péči?

Atlety mám dobře zmapované a mužů říci, že nikdo z momentální špičky, ať už Roman Šebrle nebo Bára Špotáková není žádný bolestínek a nevyžaduje speciální zajištění.

Jaké vztahy panují mezi lékaři na mezinárodních podnicích. Předáváte si zkušenosti nebo si každý nové poznatky tají?

Rivalita nepanuje. S většinou lékařů z ostatních federací se známe. Sportovní medicína se samozřejmě neustále vyvíjí, ale není to tak, že by převratná novinka byla představena až na některém šampionátu. Mám takový pocit, že nejvíce s námi komunikují lékaři s postsovětských zemí. Ne snad kvůli jazyku, oni nás prostě pořád berou za své.

Kdo má lepší podmínky, atleti ze západu nebo z Východu?

Těžké srovnání. Pokud se objeví nějaká nová mašinka pro fyzikální léčbu, tak ji většinou vyvinou koncerny z Německa nebo Švýcarska a tyto země je pochopitelně využívají jako první.Nadruhou stranumámnázor, že Rusové, Bělorusové či Ukrajinci ani moczvláštní péči nepotřebují. V dobrém smyslu to jsou takoví dřevorubci a všechno dělají na koleně. Nechci mluvit o dopinku, to vůbec ne, ale oni mají velkou základnu a vybírají si silné jedince a dost odolné typy. Proto, my jako malá země, si musíme vážit každé medaile a předního umístění. To je obrovský úspěch. V přepočtu na jednoho obyvatele jsme nahoře. Vezměte si třeba Poláky, tam je třicet čtyřicet sprinterů, kteří zaběhnou stovku pod 10,60. I když i u nás se letos urodilo, pořád proti nám mají větší výběr.

Když jsme u té stovky, největší hvězdou v Berlíně bude jamajský sprinter Usain Bolt. Z čeho podle vás pramení jeho výjimečnost?

Na to mohou být různé náhledy. Jeho somatotyp a fyziologie ho předurčují k famózním výkonům.Unás se na sprint zaměřují menší lidé s kratším krokem, zato rychlejší frekvencí. Vysocí lidé zase mají delší krok, ale obvykle postrádají frekvenci. No, jo! Jenže Bolt je jiný, je vysoký, má dlouhý krok a ještě rychlou frekvenci.

On je při pohledu i psychicky uvolněný. Dá se tohle všechno natrénovat, nebo se s tím už člověk musí narodit?

Šedesát procent vlastností si geneticky přinesl a čtyřicet procent dodal tréninkem a pílí.

Jeho současný světový rekord má hodnotu 9,69 vteřiny. Kam až může podle vás stovku dotáhnout?

Určitě je schopen svůj rekord zlepšit. Nechci říkat , že by mohl běžet pod devět sekund. To už je spíše otázka sci-fi. O jednu dvě desetiny je schopen čas posunout. Kam až to povede, to nevím.

Je vůbec v lidských možnostech běžet stovku pod devět vteřin?

Někde jsem četl, je to rok dva, že Norové a Švédové prováděli zajímavý výzkum. Na základě kostry a fyziologických vlastností člověka vypočetli, kam až mohou jít rekordy v jednotlivých atletických disciplínách. Vím, že stovka byla okolo devíti vteřin. Zaujal mě trojskok. Dnes ti nejlepší dosahují výkonu kolem 17,60 metru. V oné studii uváděli, že v silách člověka je skočit maximálně 21 metrů. Víc už ne. Už by to odporovalo fyziologii člověka a lámaly by se přitom kosti. Takový odraz a dopad už by prostě tělo nevydrželo. Upozorňuji ale, že to byl matematický výpočet.