Kanada se v den startu olympijského hokejového turnaje zahalila do červenobílé. Doslova. Vancouverem se před prvním duelem javorových listů s Norskem valila mohutná dvoubarevná řeka. Jen co jsem vylezl se soupravy Sky Train, místního unikátního metra bez řidiče, musel jsem se na chvíli zastavit.
Ten pohled bral dech. Červená, bílá, červená, bílá. A tak pořád dokola. Bez ohledu na věk, napříč generacemi. V dresu Crosbyho potkáte tříletého špunta i osmdesátiletou babičku, pak čtyřčlennou rodinku „vystajlovanou“ od hlavy až k patě. Z oken a balkonů mrakodrapů visí bezpočet vlajek, všude burcující Go, Canada, Go!
Kanaďané mají krásný dar, který na nich miluju – ukazovat světu, jak jsou hrdý národ. Tady jsme stvořili hokej, tak vám ukážeme, jak ho milujeme. A hlavně, že ho umíme ze všech nejlíp! Už si nedovedu představit, že na závěr olympiády bude v Canada Hockey Place slavit někdo jiný než Crosby a spol. Nebo spíš nepřeju.
Už jednou jsem totální kanadské ponížení viděl na vlastní oči. V Quebeku na mistrovství světa před dvěma lety, když jim zlato vyfoukl Kovalčuk. Z pyšných a sebevědomých Kanaďanů se v mžiku staly trosky. Až jsem je tehdy litoval. Jestli existuje hokejový bůh, tak natočení druhého dílu nedovolí. Další knokaut v „domácím ringu“ by byl ještě mnohem víc bolestivý.
Až si budete číst tyto řádky, většina z vás už bude znát výsledek našeho zápasu se Slováky. Pevně doufám, že se premiéra povedla a vy máte tak výtečnou náladu, i přesto, že jste si museli na první bitvu malinko přivstat.
Můj tip? 4:1 pro nás. Klidně přidám i střelce: Jágr, Plekanec, Havlát, Kuba – Chára. Kdybych se náhodou trefil, tak pro nevěřícné Tomáše přidávám datum a čas uzávěrky naší strany: středa 17. února, 22.10 hodin.
