DENÍČEK, 1. DÍL
DENÍČEK, 2. DÍL
DENÍČEK, 3. DÍL
.

Docela by mě zajímalo, jakým hlasem chválila Inna Puhajková po zápase se Slovenskem svého milovaného Jaromíra. Na tribuně Canada Hockey Centra byla totiž pořádně slyšet. Početné skupince příbuzných jasně velela. Jako tehdy „mama Jagr“ ve zlatém Naganu.

Seděl jsem tři řady pod ní a Inna mi svým výkonem v hledišti rozmetala předsudky o nedůtklivé modelce. Zpočátku volila vlažnější tempo, zahřívala se, ovšem když vypustil její miláček smrtící švih na 2:1, byla k neudržení. Kdo neskáče, není Čech, hoši bojovat, Češi do toho – tak pohledná blondýna s krásnýma očima neustále burcovala okolí. Za sebe zvedám palec vzhůru!

Ale k hokeji. I přes vítězství mám daleko k optimismu. Viděl jsem výkon plný chyb. Hlavně v obranné fázi. Ve vlastním pásmu jsme nehráli jednoduše, to samé v útoku. Místo střel v dobrých pozicích volíme další nahrávku. Kvůli nepřesnostem beků, špatnému bruslení a nedostatku důrazu nás Slováci nejednou dostali pod tlak. A nebýt famózního Vokouna, podle mého úsudku bychom tři body nebrali.

Na druhou stranu eviduji tři neoddiskutovatelná pozitiva:
1. Chytil se Vokoun. Pokud vydrží, s takovým gólmanem v zádech máme na medaili.
2. Jágr je v pohodě. Ztuha se rozjížděl, ale pak ukázal svoji jedinečnost.
3. Góly daly opory. Eliáš, Jágr, Plekanec. Vždycky je zkraje turnaje lepší, když se prosadí ti, od kterých se to čeká. Nikdo se tak nebude dokola ptát, kdy konečně vstřelí branku. Hvězdy budou v klidu.

Už dnes narazíme na Lotyše. Povinná výhra by nás měla poslat do boje o čtvrtfinále proti Rusům. Tam se doopravdy ukáže, na co může Růžičkova eskadra ve Vancouveru pomýšlet.

Jinak se do mých pocitů z olympiády poprvé vloudilo zklamání: před prvním naším zápasem jsem stál u haly čtyři hodiny před začátkem. Očekávám multifanouškovskou zábavu, barevný karneval v obřích stanech, plno atrakcí a soutěží. Jenže natěšení vystřídala silná deziluze.

Ano, stany jsou, jenže můžete jen do jednoho, kde hraje divná kapela. Nikdo se nebaví. Pokud máte před zápasem chuť na osvěžení z jiných olympijských sportovišť, máte smůlu. Nic neuvidíte, jelikož nikde nic nedávají. Příště jedu na hokej na čas.

ROZHODLO ZNÁMÉ "NEDÁŠ - DOSTANEŠ"

Čeští hokejisté úspěšně vstoupili do olympijského turnaje. V prestižním duelu porazili Slovensko 3:1. „Nebyl to nejtěžší soupeř,“ řekl Jaroslav Holík, jedna z oslovených hokejových osobností.
JAROSLAV HOLÍK
legenda čs. hokeje, mistr světa z roku 1972, jako kouč přivedl dvakrát po sobě k světovému titulu reprezentaci do 20 let
„Výhra je dobrá, ale domnívám se, že Slováci nebyli tím nejtěžším soupeřem. Několikrát nás podržel Vokoun. Zachytal tak, jak v posledních utkáních NHL. Rozhodně je co zlepšovat, třeba zakončení. Kluci toho sice už moc nenatrénují, ale sednou si a popovídají si o tom.“
MARTIN HOSTÁK
hokejový expert
„Líbil se mi náš týmový výkon. Přestože Slováci hráli výborně, dokázali jsme je zpacifikovat. Je to důležitý vstup do turnaje. Předpokládalo se, že nejdůležitější bude výkon Vokouna, a on chytal opravdu skvěle. Osobně se mi líbil i Jágr. Sehráli jsme slušně přesilovky. Jen jsme zbytečně brzo ve třetí části přistoupili k pasivitě. Možná to chtělo víc aktivity. První duely ve skupině naznačily, že si to s Rusy rozdáme o první místo. Rusko bude favoritem, má silný kádr, hlavně útok. Nejdříve ale musíme porazit Lotyšsko.“
JIŘÍ ŠEJBA
mistr světa z roku 1985
„Hokej se mi zamlouval, hlavně v první třetině a pak v závěru druhé třetiny. Kluci plnili pokyny. Přesilovky nebyly špatné. V útoku jsme se drželi na puku. Před prvním gólem dobře střílel Blaťák. Slováci nás snížením vyvedli z tempa, pak jsme se s tím trochu prali. Měli jsme štěstí při tyčce, ale rozhodlo nedáš – dostaneš. S Lotyšskem to nebude jednoznačné, tipuji však vítězství 4:1. Poté proti Rusům, a dále Kanadě či Americe to již bude jiný hokej, lítavý. Na to budeme muset reagovat.“ (pt)