Potřeba je zahrát obří míč (průměr 122 centimetrů) pokud možno tak, aby ho protivník nechytil.

Nový sport, jenž vznikl 
v Kanadě – přesně na univerzitě ve starobylém Quebeku – se snaží prorazit i v Česku. Včera a dnes se například koná turnaj základních a středních škol v hale v Třebši.

A je to zajímavá podívaná. „To je síly, co jedli?" usmívá se při pohledu na jeden ze zápasů  rozhodčí Jakub Malík, který je mimochodem kapitánem českého národního výběru.

Ale zpět k popisu nevšední hry. Čtyřčlenná družstva tvoří dvě dívky a dva chlapci. Každý zápas se týká tří celků. Ti, kteří chytí míč, se srotí u něj. Tři ho přidržují zespodu a čtvrtý člen zakříčí: Omnikin a barvu, pak odpálí.

Omnikin je původní název sportu, nyní tedy kin-ball. Barva určuje protivníka, jež má za úkol velkou kouli polapit, aniž by se dotkla země.

„Čtverec, držte čtverec," nabádá svěřence jedna z trenérek. Je to praktické. Pokud tým, který má chytat, utvoří kolem balonu včas formaci, dokáže míč ukořistit. Pokud ne, má problémy…

K tomu všemu je potřeba především pohyb i strategické myšlení. „Každý člen týmu je 
v pohybu nejméně 72% herního času," uvádí se na stránkách svazu kin-ballu.

Je to tak, hráči jedou naplno celý zápas. Je to nevšední podívaná. Kin-ball vyžaduje dravý pohyb – a stejně tak se pere o přízeň.