Skeetař hradecké Dukly Jan Sychra vystřílel na ME v Osijeku bronz a týmové zlato.

Navíc s kolegou z Dukly Leošem Hlaváčkem a brněnským Alešem Hutařem vystříleli zlato v soutěži týmů.

Tak povídejte, jaká byla oslava?
Vůbec žádná. (usmívá se) V rámci krize jsme museli hned po závodě mazat domů. Místo oslav jsme seděli v autě, koupili si pár piv a během cesty domů je vypili.

A kdopak řídil?
(rozesměje se) Státní trenér Honza Hůla se střídal s koučem juniorů Bróňou Bechyňským. My měli klídek.

Samotný závod jste nerozjel moc dobře. Hned v první položce jste dvakrát minul. Musel jste si zvykat na střelnici v Osijeku, kde jste střílel poprvé?
Všichni si museli zvykat. Byla to trochu loterie. Pozadí střelnice nebylo vůbec lehké. Listy vzrostlých topolů se leskly a holubi se trochu ztráceli. Ale v tom nebyl hlavní problém. V tréninku se mi dařilo.

Tak proč ta nepovedená první položka?
Před závodem jsem spal jen tři, maximálně čtyři hodiny. To se mi normálně nestává. Nevím, možná stárnu. Z toho důvodu jsem byl první den hrozně unavený, což se podepsalo na výkonu.

Před závěrečným dnem jste byl devátý, tři rány od medaile. Věřil jste stále v úspěch?
Naděje je vždycky. Závod dopředu nikdy nebalím, což se mi už několikrát osvědčilo. Řekl jsem si, že do toho půjdu znovu a zkusím trefit čistých padesát. Věděl jsem, že střílení mi momentálně jde velmi dobře, že to prostě umím. Záleželo jen na tom, jestli to psychicky vydržím.

A vydržel jste. Bez chyby jste odstřílel i finále a v rozstřelu o stříbro prohrál s Italem Falcem.
Když člověk získá medaili, tak nemá být neskromný. (odmlčí se) Byl bych radši stříbrný, ale vím, že ze své pozice jsem udělal maximum.

Co říkáte na výkon Nora Brovolda, který maximálním nástřelem 150 terčů vyrovnal světový rekord?
To je můj hrdina, kterého obrovsky uznávám. On umí vystřelit rychle, dynamicky, ale také dokáže pálit jako lovec. Když holub udělá větru „psí kus“, tak si umí střelu protáhnout, a i když není holub v ideální dráze, tak ho uloví.

Individuálních medailí z mistrovství Evropy máte čtyři, ale ve sbírce chybí zlato. Dočkáte se ho?
(směje se) Ještě bych chtěl nějaký rok střílet, rád bych se probojoval na olympiádu v Londýně v roce 2012. Takže šanci mít určitě budu.

Váš hradecký kolega Leoš Hlaváček začal soutěž famózně, po prvním dnu vedl, ale nakonec se do finále nedostal. Byl hodně frustrovaný?
Byl zklamaný, to je jasné, ale myslím si, že to hodně rychle hodí za hlavu. Vždyť za tři týdny nás čeká mistrovství světa. A navíc si Leoš veze zlatou z družstev. To je taková náplast.

Světový šampionát se koná ve slovinském Mariboru. Je to vrchol sezony?
Beru ho jako jeden ze dvou vrcholů. Na přelomu října a listopadu mě ještě čeká finále Světového poháru v Číně.