Dvaadvacetiletý borec královéhradeckého PSK přitom před turnajem trochu postrádal motivaci a pociťoval únavu z náročné sezony. Rozhodně však věděl, že „placka“ je v jeho silách.

A to se potvrdilo. Možná ani sám nečekal, že z toho bude rovnou kov nejcennější. Ale je to tak. V cestě na evropský trůn ho nezastavilo ani bolavé rameno, kvůli kterému se tento týden musí podrobit operaci.

Pavle, tak jaké byly oslavy triumfu?
Větší oslava byla až v neděli, protože jsme hned po turnaji jeli zpátky do Čech. Proběhla v Hradci Králové. Docela se to sešlo. Dali jsme pár piv a bylo dobře. (usměje se)

Kam tento výsledek řadíte do škatulky svých úspěchů?
(krátce se zamyslí) Tak asi úplně nejvýš. Ale je to těžké porovnávat. Hodně jsem o tom přemýšlel. Třeba na olympiádě byl super zážitek už jen tam být, ale tohle je titul a ten mi nikdo nikdy nevezme. Zkrátka zlatá medaile je moje. (ušklíbne se radostí)

Třeba ani s vítězstvím v podniku Světového poháru mezi dospělými se to nedá srovnat? (Jeden SP již Petříkov vyhrál – pozn. aut)
Svěťáků je třeba dvanáct za sezonu, kdežto tohle je jednou za rok a navíc to pro mě byla poslední třiadvacítka.

Pojďme k samotnému turnaji. Všechny tři zápasy ve skupině jste vyhrál na ipon. Bylo to tak snadné, jak to na první pohled vypadá?
To vůbec ne. Zvlášť to první utkání bylo dlouho docela vyrovnané. Až krátce před koncem jsem Portugalce upáčil na zemi. Myslím, že tam dominovala moje zkušenost, kdy jsem si vyčkal na ten správný okamžik. Druhý duel byl poměrně lehčí a ve třetím se projevila moje vyčůranost. (usměje se) Ovšem musím přiznat, že jsem dlouho nevěděl, co mám se soupeřem dělat, abych ho zdolal.

Asi se shodneme, že nejvíc vám teklo do bot v semifinále proti Zantaraiovi, kdy jste dvanáct sekund před koncem přišel o vedení a o vítězi muselo rozhodnout nastavení. Je to tak?
Ano. Krátce před koncem jsem to nezvládl a šlo se do prodloužení. Tam jsem ale Ukrajince otočil z jeho chvatu, který se snažil dělat po celou dobu.

Co vám probliklo hlavou v momentě Ukrajincova vyrovnání?
(bez rozmyslu vyhrkne) Zase jsem si říkal, že z toho bude jen páté místo. Už jsem takhle totiž dopadl na juniorských mistrovstvích Evropy a světa, ale také před dvěma roky na třiadvacítkách. Říkal jsem: ty jo, to zase bude jenom pětka. (zasměje se) Ale v prodloužení jsem to prostě nechtěl dopustit a povedlo se.

Ve finále proti vám stál Ital Verde, který nedávno zvítězil na závodě Super Světového poháru v Rotterdamu. Šel jste do boje s obavami nebo s tím, že již máte medaili v kapse?
Zjevný respekt tam byl, ale věděl jsem moc dobře, co Ital dělá. Známe se, už jsme se spolu prali. Od loňska se trochu zlepšil, ale věřil jsem si na něho. Myslím, že to bylo i vidět. K ničemu jsem ho nepustil. Když mi gratuloval, říkal, že nevěděl, jak na mě. Nedal jsem mu fakt šanci.

Celé mistrovství jste absolvoval se zraněným ramenem. Nelimitovalo vás přece jen ve výkonu?
Zhruba od druhého třetího utkání jsem to trošku cítil, ale spíš vždycky až po boji. Musel jsem si rameno vždycky dobře protáhnout. Jinak mě moc nelimitovalo.

I tak vás v tomto týdnu čeká plánovaná operace. Už víte jak dlouhá bude rekonvalescence a kdy se budete moci zapojit znovu do tréninku?
Tuším, že by to mělo být minimálně na dva měsíce, takže až potom zase začnu. Rozhodně však nebudu rychle spěchat, protože další olympijský kvalifikační cyklus trvá téměř čtyři roky. Zkrátka musí být všechno v pohodě.

Takže po Novém roce několik závodů Světových pohárů vynecháte.
Určitě.

Bude v příští sezoně těžké navázat na tuto nepovedenější?
Tak to bude hodně složité. Doufám však, že moje výkony a výsledky budou mít vzestupnou tendenci. Rád bych si na konci příštího roku řekl, že sezona dopadla ještě lépe než ta předchozí.

Jaké budete mít hlavní cíle v nadcházejícím roce?
Chci se poprat o co nejlepší výsledky na vrcholných soutěžích, to znamená na mistrovství Evropy a na mistrovství světa. I když nevím, jestli se do evropského šampionátu dám dohromady. Je už totiž na programu někdy v dubnu. Uvidím také, v jaké budu formě. Svět je až na konci srpna. Samozřejmě bych chtěl i nějaká dobrá umístění na Světových pohárech, které se již započítávají do další olympijské kvalifikace. Myslím, že zatím je to jen pětadvacet procent, ale i to potom ve finále může rozhodovat.