Zase je o další krok blíž k olympiádě. Judista Pavel Petřikov vyhrál ve váhové kategorii do 60 kilogramů víkendový turnaj Evropského poháru v Praze, za což získal 100 bodů do světového žebříčku a může se pomalu začít těšit do brazilského Ria. „Pevně věřím, že už zůstanu mezi postupujícími. Asi by to byla velká smůla, kdyby se to nepovedlo," říká člen Judo Clubu Hradec Králové.

Jak hodnotíte svůj výkon i výsledek na turnaji v Praze?
Velmi pozitivně. Podal jsem dobrý výkon. Myslím, že jsem se zápas od zápasu zlepšoval a cítil se čím dál lépe. Jsem rád, že to klaplo až do finále. Takže mě to určitě těší.

Nebyl jste triumfem trochu překvapen? Zaslechl jsem, že příprava na pražské klání nebyla ideální.
To je pravda. Příprava měla být trochu intenzivnější. Čtrnáct dní před startem jsem se vrátil ze soustředění z Paříže a to jsem byl hodně unavený. Dá se říct, že týden po tomto soustředění jsem jen odpočíval a léčil záda, která jsem měl trošku pohnutá. Další týden jsem už musel upravovat váhu, takže trénink nebyl taky žádný hit. Asi jsem byl odpočatý a to mi pomohlo k titulu.

Berete mi z úst, že jste byl odpočatý, což mohlo mít pozitivní vliv. Byl jste na judo i natěšený?
Já jsem právě na judo úplně natěšený asi nebyl (zasměje se). Už to začíná být trochu dlouhé, když se podívám na olympijskou kvalifikaci a úvod roku. Dá se říct, že od druhého lednového týdne se jede jen judo. Proto jsem rád, že jsem to takhle zvládl a překousl to. Teď mě čeká na horách týden takového relaxu, tak se docela těším, až si tam odpočinu. S další přípravou začnu až pak.

Oslavil jste nějak první místo? Dal jste si třeba pořádný dlabanec po tom shazování?
Domů jsem se dostal v sobotu až někdy v sedm večer. Na osmou jsme si šli dát pivečko. Myslel jsem si, že to bude delší, ale odpadl jsem jako jeden z prvních. Dal jsem si pár piv. Šel jsem spát kolem jedné v noci a už v pět nebo v půl šesté jsem byl zase vzhůru. Byl jsem ještě takový „naspídovaný", že jsem z toho nemohl spát. Ale pak to na člověka padne během následujícího dne či potom a proležím celý den v posteli, už se na to úplně těším.

Během turnaje jste se cítil čím dál lépe, takže šel i výkon nahoru?
Určitě. První zápas byl z mé strany ještě trochu stažený, možná až zbytečně moc, nechtěl jsem prohrát. Od druhého duelu jsem se uklidnil a začal praktikovat svoje judo. Domnívám se, že to vypadalo hezky, což bylo znát i podle ohlasu lidí. Většinou jsem slyšel jen samá pozitiva.

Zanedlouho vás čeká mistrovství Evropy, kde však bude asi mnohem silnější konkurence. Přesto, může vám prvenství v podniku Evropského poháru dodat patřičnou dávku sebevědomí?
To stoprocentně, každé vítězství člověka posílí. Mezinárodních turnajů zase nevyhrávám tolik (pousměje se). Určitě jsem za to rád, zdravé sebevědomí půjde nahoru. Už zhruba rok a půl podávám vcelku stabilní výkony, které jsou podle mě dobré. Tady se to jen potvrdilo. Porážky za poslední rok byly většinou s borci z první desítky či patnáctky světového žebříčku. Šlo většinou o vyrovnané zápasy, které jsem těsně prohrál. Těší mě, že jsem svoji výkonnost potvrdil. Jsem na dobré cestě.

Vaší nejbližší akcí bude dubnový evropský šampionát v Kazani?
Pravděpodobně to tak bude, ale ještě to nevím stoprocentně. Předtím tam jsou totiž dvě Grand Prix, takže nevím, jestli na nějakou nepojedu. Teď jsem to neřešil. Plánování jde stranou, chci si užít volnější týden a pak se na to kouknu v klidu.

Čím byste se chtěl prezentovat na mistrovství Evropy?
Nejlepší by byla třeba nějaká medaile, bednu ještě nemám (usměje se). Ne, teď vážně. Každé umístění do sedmého místa by bylo velmi dobré. Znamenalo by to minimálně dvě nebo tři vyhraná utkání, což vzhledem k losu a nabitému startovnímu poli není vůbec žádná sranda. Obzvlášť teď před olympiádou budou na Evropě všichni. Bude to nejspíš jedno z nejtěžších, ne-li dokonce nejtěžší mistrovství Evropy za tento olympijský cyklus, který trvá čtyři roky.

Za turnajové vítězství jste do světového žebříčku získal sto bodů, olympiáda vám už neunikne?
Doufám, že jsem udělal další důležitý krok k tomu, aby mi neunikla. Pevně věřím, že už zůstanu mezi postupujícími. Asi by to byla velká smůla, kdyby se to nepovedlo. Samozřejmě jsou za mnou borci, kteří by mě mohli přeskočit, ale museli by bodovat hodně výrazně. Na druhou stranu je za mnou třeba Australan, který na svém mistrovství může vyhrát dvě utkání a má čtyři sta bodů. Pak tam je i nějaký Afričan. To jsou závodníci, kteří mě pravděpodobně přeskočí. Nicméně důležité bude, abych se udržel v oné dvaadvacítce přímých postupujících a otevřel tím možnost kvóty pro dalšího Čecha, který se nedostane do dvaadvacítky, ale mohl by jet na tu kvótu. Snad ve dvaadvacítce vydržím a nevypadnu z ní.

V současné době vám patří jaká pozice?
Teď jsem na osmnáctém místě.