Osobnost týdne: David Huf, fotbalista FK Pardubice

Trefa na poslední chvíli. Pardubičtí fotbalisté udrželi neporazitelnost na vršovickém stadionu, kde hrají své domácí zápasy. Kdo v nastavení duel s Olomoucí srovnal na 1:1? David Huf. Jednadvacetiletý útočník, který má tak na svém kontě pět prvoligových startů a dva vstřelené góly. Poprvé se trefil v předchozím duelu v Mladé Boleslavi. I tentokrát šel do hry v průběhu zápasu a na jeho konci pomohl týmu k zisku cenného bodu. Pro Hufa je to zajisté odměna. Celou minulou sezonu totiž vynechal, když se v úvodním utkání druhé ligy vážně zranil. Tvrdě pracoval, aby se dostal zpátky. A teď už zapisuje první góly v nejvyšší soutěži.

Hláška týdne: Zdenko Frťala, trenér FC Hradec

„Takový zápas jsem ve své hráčské ani trenérské kariéře nezažil, abychom trefovali břevna a tyče a z deseti tutových šancí nedali žádný gól. Dneskajsme si prošli peklem. Na tohle musíme rychle zapomenout,“ prohlásil Zdenko Frťala, trenér fotbalistů Hradce Králové po sobotní prohře s Prostějovem 0:1. Vedoucí tým druhé ligy v utkání pálil jednu gólovou příležitost za druhou, a když už hráči překonali skvělého gólmana Filipa Muchu, zastavila míč branková konstrukce. „Klukům jsem poděkoval, chyběly jedině góly, ale všichni měli touhu gól vstřelit. Věřím, že jsme si to už vybrali úplně totálně,“ dodal Frťala.

Glosa Jiřího Fejgla: Trenér jako učitel. Nelze dělat za pakatel

Kdo je klíčový ve výchově dítěte? Rodiče, samozřejmě, to je první volba. Ale pak už „přicházejí“ lidé takříkajíc zvenčí.
Učitel a trenér. Případně pedagog v umělecké škole, vedoucí ve skautu, vlastně v libovolném kroužku. Ale zůstaňme u sportu.
Kouč formuje prcka odmalička. Zaprvé v něm pěstuje vášeň k pohybu, která je (to snad proboha cítí každý) velmi důležitá. Zadruhé ho vychovává, učí ho hrát fér.
K tomu malá odbočka. Můj synátor hraje fotbal za FC Hradec a při každém pokusu o filmování trenéři zasáhnou. Mladík se ihned pakuje ze hřiště, poté dostane pořádnou sodu. Tak to má být.
Trenéři přitom nejsou v Česku (až na špičkové výjimky) náležitě oceněni – tedy stejně jako učitelé. To se musí změnit, jiná cesta není. Proč je to tak důležité?
Není klišé, že by děti měli vést ti nejlepší. Jenže ti to za pár stovek opravdu dělat nebudou. Koučové mládeže by měli být erudovaní. Nejen sportovně, ale také pedagogicky. Rodiče, kteří se do této branže vrhnou, jsou vždy obětaví, nadšení, všechna čest jim, ale schází jim kvalifikace, bez níž je problematické působení i na nejmenší vesnici.
Proto je potřeba, aby stát přidal. Trenérům i učitelům.