Peruánské duny a bahno v Bolívii vystřídal jiný terén. „V této oblasti v Argentině jsem už dlouho nebyl, na předešlých ročnících jsem totiž vždycky vypadl. Čekaly nás nepříjemné výjezdy, kde je měkký písek prorostlý trávou. V takové míře to nikde jinde nenajdete,“ popisoval Josef Macháček.

„Nedá se tam jet rychle, neustále nás to nakopává ze sedačky, na ruce je to fyzicky velice náročné. Velbloudí tráva nás prostě naklepává jako řízky,“ dodal pětinásobný vítěz Dakaru, který se držel na průběžné dvanácté pozici. O jedno místo před ním byl Zdeněk Tůma.

Mezi motorkáři prožil další krušnou etapu David Pabiška. Nejprve se musel vracet kvůli vynechání průjezdního bodu.

„Bylo tam hodně jezdců a zmatek. Sedm kilometrů před cílem jsem pak narazil na Jana Brabce, dalšího závodníka. Stál tam bez benzínu, koukal smutně. Musel jsem mu pomoct, jsme přece kamarádi,“ prozradil.

Brabce se snažil dostat do cíle na laně. „To se nám ale v tom řečišti nedařilo. Už jsme se připravovali na to, že budeme muset palivo z mé motorky přehazovat do jeho stroje pusou. Pak jsem u sebe našel PET lahev, to byla obrovská klika,“ popisoval Pabiška.

Podobně museli ještě postupovat padesát metrů před tankovacím bodem. „Druhou částí rychlostní zkoušky jsem už projel rychle,“ vzkázal závodník, který byl na 47. pozici.

Předčasně musela skončit na Dakaru automobilová posádka, která se ještě v Bolívii po nehodě nedostala včas do bivaku. „Dojeli jsme pomalu jedoucí vozidlo, které dlouho nereagovalo na zvukové znamení. Uprostřed pisty šlápl na brzdy takovým způsobem, že jsme ho zezadu torpédovali. Tím jsme přišli o chladiče a nemohli pokračovat dál,“ řekl Boris Vaculík.